Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 472/2004 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: V. B., zastoupen Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem Pražská 13/19, 460 01 Liberec III, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 21 ze dne 30. 6. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 21 ze dne 30. 6. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 2237/AŘ - 2002 ze dne 4. 12. 2003 vydanému ve druhém stupni správního řízení, jímž bylo změněno předchozí rozhodnutí vydané v prvém stupni správního řízení tak, že stěžovateli nebyl udělen azyl podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad zamítnut.

Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že v řízení před žalovaným nebyl náležitě zjištěn stav věci a že učiněná zjištění nepostačovala ke správnému posouzení jeho situace a následnému rozhodnutí, čímž došlo k porušení . K pochybení došlo dle stěžovatele tím, že ve chvíli, kdy žalovaný ve druhém stupni posoudil, že důvodem jeho žádosti nebyly pouze ekonomické důvody a je ji tedy třeba posuzovat z hlediska podmínek podle , již dále nedoplnil dosavadní řízení se snahou lépe postihnout skutečný stav stěžovatelova případu. Stěžovatel přitom nesouhlasí se způsobem, jakým se s touto námitkou vypořádal v nyní napadeném rozsudku; krajský soud měl rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Stěžovatel tedy nyní navrhuje, aby pro tuto vadu řízení Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel žádá přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.

Žalovaný poukazuje na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v případě stěžovatele nebyla splněna podmínka pronásledování podle , a proto nebyly dány důvody pro udělení azylu podle . Žalovaný navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel v prvém stupni správního řízení před žalovaným uváděl, že ze země svého původu odjel za prací, cestoval automobilem před Polsko, avšak tam o azyl nepožádal z toho důvodu, že měl známé v České republice. Podání žádosti o udělení azylu odůvodňoval svými problémy s vyděrači, kteří po něm požadovali vysokou částku peněz – tzv. výpalné. Když jim peníze nezaplatil, odvezli jej za město a tam jej zbili. To se opakovalo, a proto ze země svého původu odcestoval. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatelova žádost je zjevně nedůvodná podle a v tomto směru vydal své rozhodnutí v prvém stupni; zároveň žalovaný rozhodl, že v případě stěžovatele nejsou splněny důvody pro udělení azylu podle a a že se na něj nevztahuje překážka vycestování. K podanému rozkladu bylo toto rozhodnutí ve druhém stupni správního řízení změněno tak, že stěžovatelova žádost byla zamítnuta pro nesplnění podmínek podávaných z , neboť pro aplikaci nebylo důvodu; stěžovatel totiž ve své žádosti uváděl i jiné než ekonomické důvody. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad zamítnut. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl pravomocné rozhodnutí žalovaného vydané ve druhém stupni správního řízení žalobou u soudu, v níž namítal, že žalovaný porušil , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť na základě zjištění nedostatku důvodů pro aplikaci nedoplnil řízení, ale rozhodl o změně rozhodnutí na základě skutkového stavu zjištěného v řízení v prvém stupni. Krajský soud žalobu zamítl, neboť námitku uvedeného pochybení neshledal důvodnou. Rozsudek o zamítnutí žaloby byl stěžovateli doručen dne 26. 8. 2004, ten jej napadl kasační stížností dne 1. 9. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( , , dále jen „ “), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti, tu Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel formálně uplatňuje kasační důvod podle , tomu odpovídá i obsah kasační stížnosti. Kasační stížnost je tak přípustná.

Za této situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost, vázán podle a 3 jejím rozsahem a jejími důvody, přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Žalovaný při rozhodování o rozkladu proti předchozímu rozhodnutí vydanému v prvém stupni správního řízení podle za použití přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní (odstavec 1). Jsou-li pro to důvody, pak podle odstavce 2 téhož ustanovení rozhodnutí změní nebo zruší, jinak rozklad zamítne a rozhodnutí potvrdí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je pak rozhodnutí zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, pokud je to vhodnější zejména z důvodů rychlosti nebo hospodárnosti. V řízení o rozkladu tedy žalovaný podle nedoplňuje dokazování obligatorně, a sice pouze tehdy, je-li toho třeba. Činí tak přitom před rozhodnutím o rozkladu, tedy před rozhodnutím, zda bude aplikovat (a s jakým výsledkem) či odst. 3 . Předně tedy nelze akceptovat stěžovatelovu interpretaci, že dokazování mělo být doplněno až poté, kdy žalovaný dospěl k závěru, že v předchozím rozhodnutí byl aplikován nedůvodně, tedy až po rozhodnutí podle . Po vydání takového rozhodnutí by to již nebyl žalovaný ve druhém stupni správního řízení, kdo by dokazování prováděl, ale musel by jím být orgán prvého stupně; tak by tomu však bylo pouze tehdy, pokud by žalovaný ve druhém stupni rozhodl způsobem předvídaným v . Tak tomu však v daném případě nebylo. Měl-li tedy žalovaný podle v řízení o rozkladu provádět další dokazování tehdy, bylo-li to pro jeho rozhodnutí podle nebo odst. 3 nutné, musí Nejvyšší správní soud posoudit, zda taková nutnost existovala, resp. zda tuto skutečnost posoudil správně krajský soud.

Žalovaný v průběhu správního řízení poukazoval na své problémy s vyděrači, kteří po něm požadovali vysokou částku peněz – tzv. výpalné. Když jim peníze nezaplatil, odvezli jej za město a tam jej zbili. To se opakovalo, a proto ze země svého původu odcestoval. Za této situace skutečně nebylo důvodu pro aplikaci , neboť v těchto stěžovatelových tvrzeních nelze spatřovat toliko ekonomický důvod žádosti o udělení azylu, jak předvídá, tato stěžovatelova tvrzení však s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel sám uvedl, že vydírání nikam nehlásil a o pomoc příslušné orgány v zemi svého původu nežádal, postačovala k tomu, aby žalovaný dospěl k závěru, že v případě není splněna podmínka pro udělení azylu podle . Žádného doplnění dokazování nebylo za této situace třeba, ostatně stěžovatel ani v kasační stížnosti nekonkretizuje, co by mělo být dále zjišťováno. Pokud krajský soud opřel zamítnutí stěžovatelovy žaloby o to, že stěžovatel neuvedl ve správním řízení žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by v zemi svého původu byl vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , a tedy pro rozhodnutí o změně předchozího rozhodnutí vydaného v prvém stupni správního řízení měl dostatek podkladů, pak není, čeho by mu Nejvyšší správní soud měl vytknout. Nebylo důvodu, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného rušil a věc mu vracel k dalšímu řízení. Opíral-li totiž stěžovatel svoji žádost o udělení azylu toliko o své potíže se soukromými osobami – „mafiány“ vymáhajícími po stěžovateli jeho dluh vůči nim, aniž by se obrátil na orgány v zemi svého původu, které by mu takovou pomoc

mohly poskytnout, pak nejde o pronásledování ze strany státu, ať již přímé či nepřímé, a důvody pro udělení azylu podle nemohou být splněny. Pokud tedy stěžovatel v průběhu správního řízení před žalovaným výslovně poukázal na obavy ze soukromých osob, pak za situace, kdy v řízení před žalovaným stěžovatel ani nepoukázal na to, že by ze strany státních orgánů v zemi jeho původu vůči němu byly uskutečněny úkony, které by ohrožovaly jeho život nebo jeho svobodu, ani že by vůči němu byla činěna opatření působící psychický nátlak nebo opatření obdobná, závěr krajského soudu Nejvyšší správní soud aprobuje. Pokud bylo stěžovateli vyhrožováno ze strany soukromých osob, pak nemůže jít o pronásledování ze strany státu za situace, kdy se stěžovatel na příslušné orgány v zemi svého původu ani neobrátil. Podmínka pronásledování, jak je podávána z , a tím i podmínka pro udělení azylu, by mohla být totiž splněna pouze tehdy, pokud by stěžovateli z důvodů uvedených v nebyla poskytnuta ochrana ze strany domovského státu, bylo by však navíc rozhodné, zda tato ochrana byla v daném případě potřebnou a zda stěžovatel hodlal této ochrany také fakticky využít. V takovém případě by rozhodným důvodem pro udělení azylu mohla být skutečnost, že stěžovatel je vystaven útokům ze strany soukromých osob, dožaduje se ochrany u příslušných orgánů v zemi původu a tyto orgány mu ochranu neposkytnou, přitom neposkytnutí ochrany by mělo přímou souvislost s uplatňováním politických práv a svobod stěžovatelem nebo se stěžovatelovou rasou, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů stěžovatelem. Nic v tomto směru stěžovatel v řízení před žalovaným netvrdil. Pro posouzení věci však je pro Nejvyšší správní soud podstatnou i ta skutečnost, že stěžovatel v průběhu řízení netvrdil ani to, že by útoky, na které poukazoval, byly proti němu vedeny z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.

Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení kasační stížnosti uzavírá, že kasační stížnost důvodnou není. Z tohoto důvodu ji jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. července 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu