Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 459/2004 - 57

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobců: a) M. M., dříve M. V. G., a b) nezl. V. A. M., zastoupen žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 31,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. - 31 ze dne 30. 6. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. - 31 ze dne 30. 6. 2004, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí č. j. PPR - 4385/RCP - 1995 ze dne 14. 4. 2003 a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003 byla skutečnost, že jeho předchozí rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001, kterým bylo předešlé rozhodnutí vydané v I. stupni správního řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, nebylo dosud řádně doručeno.

Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v aplikaci nesprávného právního předpisu. Stěžovatel totiž doručoval předmětné druhostupňové rozhodnutí podle speciální úpravy obsažené v zákoně č. , o azylu a změně , o Policii České republiky (dále jen „“), a sice podle . Stěžovatel tedy nepostupoval podle a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Stěžovatel předmětné rozhodnutí doručoval tak, že do vlastních rukou žalobkyně a) doručil výzvu k převzetí rozhodnutí, zásilka mu byla vrácena s poznámkou „adresát neznámý“, následně byla výzva v době od 26. 6. 2001 do 11. 7. 2001 doručována vyvěšením a dne 12. 7. 2001 pak bylo podle ve znění účinném do 31. 1. 2002 doručeno samotné rozhodnutí. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci témuž soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně a) vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil pro posouzení této právní věci zejména následující rozhodné skutečnosti: žalovaný vydal dne 18. 12. 1995 rozhodnutí č. j. PPR - 4385/RCP - C - 243 - 95, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně a) o přiznání postavení uprchlíka podle , o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů, proti němuž žalobkyně a) podala i jménem žalobce b) rozklad, o němž žalovaný ve II. stupni správního řízení rozhodl dne 18. 6. 2001 rozhodnutím č. j. U - 282/AŘ - 2000 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následovalo další řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí č. j. PPR - 4385/RCP - 1995 ze dne 14. 4. 2003, které bylo napadeno žalobou u krajského soudu. Rozhodnutí stěžovatele ze dne 18. 6. 2001 bylo doručováno tak, že dne 25. 6. 2001 byla žalobkyně a) výzvou určenou do vlastních rukou vyzývána k tomu, aby se dne 12. 7. 2001 dostavila ke stěžovateli na pracoviště do Z. u B. k předání rozhodnutí. Výzva se však vrátila stěžovateli zpět opatřena údajem „adresát neznámý“. Dne 26. 6. 2001 byla výzva uložena v P. Z. u B. a oznámení o jejím uložení vyvěšeno; dne 11. 7. 2001 bylo sňato.

Z obsahu soudního spisu v právě projednávané věci pak vyplývá, že krajský soud svůj závěr o tom, že předchozí rozhodnutí stěžovatele č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001 nebylo dosud řádně doručeno, opřel o a . Podle krajského soudu nemohlo být uvedené rozhodnutí doručeno veřejnou vyhláškou, protože tou byla doručena toliko výzva k převzetí rozhodnutí. Rozhodnutí stěžovatele č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001, jež předcházelo dalšímu řízení stěžovatele, v němž pak bylo vydáno rozhodnutí, které bylo následně u krajského soudu napadeno, tak dosud nebylo řádně doručeno a stěžovatel pochybil, pokud pokračoval v řízení, aniž by vyčkal nabytí právní moci rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení krajského soudu vzešlo ( , , dále jen „“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ) a je přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že míří na nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné použití právního předpisu, což je kasačním důvodem podle

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek podle a 3 v rozsahu kasační stížnosti, vázán jejími důvody, přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Předmětem posouzení je tedy skutečnost, zda stěžovatel v období června 2001 při doručování jeho rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001 postupoval v souladu s právním předpisem, resp. jaká právní norma jakého právního předpisu má být aplikována. Podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou (tj. ve znění účinném do 31. 1. 2002) se všechny písemnosti doručují účastníkovi řízení do vlastních rukou v místě, ve kterém je evidován jeho pobyt (odstavec 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení ministerstvo (tj. stěžovatel) zajistí předání rozhodnutí účastníkovi řízení v přijímacím nebo pobytovém středisku. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že pokud se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není znám, uloží se písemnost určená do vlastních rukou účastníka řízení u pověřeného zaměstnance ministerstva v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde má účastník evidován pobyt, nebo v přijímacím či pobytovém středisku, které je nejblíže místu evidovaného pobytu mimo zmíněná střediska, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě obvyklém. Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti a doručení rozhodnutí, k jehož převzetí byl účastník řízení písemně vyzván, i když se o jejich uložení nedozvěděl. Podle odstavce 4 téhož ustanovení pak platí, že nedostaví-li se účastník řízení k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno. Doručování veřejnou vyhláškou se podle ve znění před novelou provedenou neprovádí.

Právní úprava doručování rozhodnutí a jiných písemností v řízení o udělení azylu obsažená v ve znění před novelou provedenou byla úpravou speciální k právní úpravě obecné podávané ze . Pokud za této situace opřel krajský soud svoji úvahu o nedostatku doručení rozhodnutí stěžovatele

č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001, která byla rozhodujícím důvodem pro zrušení rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003, o právní úpravu podávanou ze , pak aplikoval nesprávný právní předpis, a tím logicky také nesprávnou právní normu, neboť měl aplikovat nikoli a , ale bezezbytku . Právě aplikace nesprávného právního předpisu či nesprávné právní normy je přitom obecně důvodem pro konstatování nezákonnosti rozhodnutí. Tak je tomu tedy i v tomto případě. Pokud totiž stěžovatel doručoval své rozhodnutí ze dne 18. 6. 2001 v období června 2001, pak postupoval podle ve znění účinném do 31. 1. 2002 (před novelou provedenou ), za použití téhož zákona (neboť se jednalo o žádost podanou za účinnosti , o uprchlících, o níž řízení pokračovalo podle , o azylu), a správnost doručování tedy musí být posuzována ve vztahu k , nikoli ve vztahu ke , a sice ani zčásti.

Nesprávná aplikace coby nesprávného právního předpisu, která se bezprostředně promítá do výroku napadeného rozsudku, je tedy důvodem pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení

podle V něm krajský soud, vázán podle shora vysloveným právním názorem, posoudí při respektování a 2 doručení rozhodnutí stěžovatele ze dne 18. 6. 2001 z pohledu v tehdy účinném znění, aby pak mohl o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003,

č. j. PPR - 4385/RCP - 1995, znovu rozhodnout.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle krajský soud ve svém novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. července 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu