Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 337/2004 - 91

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: Z. M., zastoupena JUDr. Radanou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem Vinohrady 43, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. - 34 ze dne 17. 2. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátce JUDr. Radaně Pekárkové, se určuje odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátce Mgr. Šárce Malované, Dr., se odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností usnesení Krajského soudu v Brně č. j. - 34 ze dne 17. 2. 2004, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 776/VL - 07 - P19 - 2002 ze dne 10. 4. 2003, jímž stěžovatelce nebyl udělen azyl.

V kasační stížnosti, k výzvě soudu řádně doplněné, uplatňuje stěžovatelka důvod uvedený v ustanovení , (dále jen „ “), tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přitom odkazuje též na nezákonnost podle Nesouhlasí se závěry krajského soudu, že její podání ze dne 16. 4. 2003, jež bylo krajským soudem odmítnuto, postrádalo základní náležitosti žaloby. Toto podání dle stěžovatelky obsahovalo výčet žalobních bodů, v nichž bylo uvedeno, na jakých právech byla stěžovatelka v předchozím řízení zkrácena. Stěžovatelka má tedy za to, že její podání splňovalo podmínky pro věcné projednání a rozhodnutí, a argumentuje skutečnostmi, které by žalovaný zjistil, pokud by byl řádně veden pohovor v rámci správního řízení před žalovaným. Žalovaný vyžadoval stručnost a nebylo tedy stěžovatelce umožněno, aby uvedla všechny argumenty, které uvést chtěla. Žalovaný se také nevypořádal s tvrzeními stěžovatelky ohledně nebezpečí, které jí hrozilo pro případ návratu do země původu, a nezabýval se dostatečně důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatelka navrhuje, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka navrhuje, aby byl jí podané kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí žalovaného měla „formulářovou podobu“, kdy do předtištěného textu obsahujícího výčet jednotlivých ustanovení , o správním řízení (dále jen „ “), s uvedením zkráceného textu příslušných ustanovení a s uvedením porušení , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), byly doplněny identifikační údaje o stěžovatelce a napadeném rozhodnutí žalovaného. Z této žaloby je zřejmé, kdo ji podává, proti jakému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu jej napadá (tj. v rozsahu výroku o neudělení azylu podle a a výroku o nevztažení překážky vycestování podle ), dále kdy bylo rozhodnutí stěžovatelce doručeno a ustanovení a , jejichž porušení ze strany žalovaného je stěžovatelkou namítáno. V podání však chybí jakkoli obecně formulované sdělení, z jakých skutkových důvodů považuje stěžovatelka napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ( ). Stěžovatelka neuvádí žádné skutkové důvody, jež uplatnila v řízení před žalovaným, k nimž žalovaný nepřihlédl nebo je vyhodnotil nesprávně, nepoukazuje ani na důvody, které žalovaný zohlednil, ačkoli tak učinit neměl. Krajský soud v Brně svým usnesením č. j. - 19 ze dne 20. 10. 2003 vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila a upřesnila své podání ze dne 16. 4. 2003 tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení stěžovatelka navrhuje provést. Stěžovatelka byla rovněž poučena, že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí řízení o jejím návrhu ve smyslu ustanovení věta druhá a třetí Toto usnesení bylo stěžovatelce po předchozích čtyřech neúspěšných pokusech doručeno do vlastních rukou dne 19. 1. 2004. Stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí žalobu nedoplnil, a ani na výzvu jinak nereagovala. Dne 17. 2. 2004 pak Krajský soud v Brně stěžovatelčinu žalobu odmítl.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou, přitom byla podána včas ( ). Kasační stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka namítá kasační důvod podle a takto uplatněnému kasačnímu důvodu odpovídá i obsah kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v mezích uplatněných kasačních důvodů za podmínek a 3 přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Pokud jde o důvodnost odmítnutí stěžovatelčiny žaloby, Krajský soud v Brně aplikoval , jenž upravuje zvláštní náležitosti žaloby (které doplňují obecné náležitosti stanovené v ustanovení a 3 ). Pod písmenem d) uvedeného ustanovení je jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace tzv. žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Ze žalobního bodu ve smyslu ustanovení , pak musí být patrné nejen to, jakou právní argumentaci žalobce používá, nýbrž také o jaká skutková tvrzení se opírá. To platí zejména tehdy, je-li žaloba co do důvodů opřena o porušení těch procesních ustanovení ve správním řízení, která ukládají správnímu orgánu povinnost spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Právě porušení jednotlivých ustanovení stěžovatelka namítala. Za situace, kdy toto své tvrzení nedoplnila příslušnými skutkovými důvody, kterými by svůj závěr doložila, neměla žaloba všechny zákonem stanovené náležitosti, neboť v ní nebyly řádně definovány žalobní body. Za této situace Nejvyšší správní soud aprobuje závěr, jaký si učinil Krajský soud v Brně, a sice že není v souladu s dispoziční zásadou možné takové podání ve správním soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout. Soud totiž není povinen, avšak zejména ani oprávněn za žalobce chybějící skutkové důvody dovozovat. Za situace, kdy Krajský soud v Brně stěžovatelku zákonem předvídaným postupem k doplnění její žaloby vyzval a ta na výzvu nereagovala, neměl Krajský soud v Brně jinou možnost, než postupovat podle ustanovení věty druhé a usnesením stěžovatelčinu žalobu odmítnout. Má-li stěžovatelka nyní za to, že žaloba obsahovala všechny náležitosti, nenalézá Nejvyšší správní soud důvodu, proč tímto svým tvrzením stěžovatelka nereagovala již na usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla k jejímu doplnění vyzvána.

Pokud jde o tvrzení konkrétních pochybení žalovaného, jichž se měl ve správním řízení dopustit, podle nichž pokud by byl řádně veden pohovor v rámci správního řízení před žalovaným, zjistil by žalovaný skutečnosti, pro které jí měl azyl udělit a překážku vycestování konstatovat, a podle nichž se žalovaný nevypořádal se všemi otázkami, s nimiž se vypořádat měl, pak právě tvrzení takového charakteru Krajský soud v Brně důvodně postrádal v žalobě. Tato tvrzení jsou tedy skutečnostmi, které stěžovatelka uplatnila poprvé až poté, kdy bylo vydáno napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a Nejvyšší správní soud k nim podle nemohl přihlížet.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítnout. Za této situace se již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Brně č. j. - 66 ze dne 15. 12. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka JUDr. Radana Pekárková. Stalo se tak poté, kdy s původně ustanoveným zástupcem, advokátkou Mgr. Šárkou Malovanou, Dr., nebylo možné po jejím ustanovení navázat kontakt. Podle Nejvyšší správní soud přiznal advokátce JUDr. Radaně Pekárkové odměnu ve výši 2150 Kč za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a doplnění kasační stížnosti, to vše podle a d) , advokátního tarifu, se dvěma režijními paušály po 75 Kč podle téže vyhlášky. Advokátce Mgr. Šárce Malované, Dr., nebyla odměna přiznána, neboť ta žádný úkon právní pomoci po svém ustanovení neučinila.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. července 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu