Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 102/2005 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. T. T., zast. advokátkou JUDr. Alicí Burianovou, se sídlem Příkopy 902, Chomutov 430 01, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2004, č. j. - 22

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Soud p ř i z n á v á ustanovené advokátce JUDr. Alici Burianové odměnu včetně paušální náhrady ve výši 1075 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včas podanou kasační stížností usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označené, kterým byla podle , (dále jen „“), odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2003, č. j. OAM - 1367/VL-10–C10-2002. Tímto rozhodnutím žalovaného nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a , o azylu a změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přitom bylo zároveň rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle .

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Krajský soud v Ústí nad Labem odůvodnil odmítnutí žaloby tím, že žaloba byla podána opožděně, a proto ji odmítl. Uvedl, že den doručení byl 19. březen 2003 a žaloba byla podána dne 23. 4. 2003 na poště v Chomutově. Lhůta k podání žaloby, tj. 15 dní od doručení rozhodnutí správního orgánu tak marně uplynula dnem 3. 4. 2003 a rozhodnutí dnem 4. 4. 2003 nabylo právní moci.

V podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že se dne 16. 4. 2003 dostavil k převzetí rozhodnutí, na němž bylo napsáno, že nabylo právní moci 19. 3. 2003, tedy měsíc zpátky, s čímž nesouhlasil. Krajský soud pak uvedl jako den právní moci zase jiné datum, totiž 4. 4. 2003. Proto požaduje zrušení usnesení krajského soudu.

Nejvyšší správní soud se připojenou žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezabýval z toho důvodu, že věc rozhodoval přednostně (, ).

Podle ust. , žalobu lze podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Tímto jiným zákonem je v daném případě , o azylu, který ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí v ust. stanoví zvláštní lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu, a to lhůtu 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Podle rozhodnutí se žadateli o udělení azylu doručí v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí. Podle druhého odstavce nedostaví-li se žadatel o udělení azylu k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení azyl doručeno. Rozhodnutí ministerstva ve věci azylu pak nabývá právní moci dnem doručení ().

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný správní orgán vyzval stěžovatele k převzetí rozhodnutí na den 19. 3. 2003, avšak stěžovatel si tuto výzvu nepřevzal. Byla proto u doručující pošty uložena s tím, že odběrní lhůta končí dnem 17. 3. (2003). Jestliže si tedy stěžovatel rozhodnutí převzal po datu 19. 3. 2003, naplnila se právní fikce doručení uvedená v , a tudíž žalovaný po právu vyznačil nabytí právní moci předmětného rozhodnutí dnem 19. 3. 2003. Na tomto místě Nejvyšší správní soud připomíná, že s ohledem na zvláštní právní úpravu provedenou nelze použít pro počítání lhůty pro vyznačení právní moci správního rozhodnutí ustanovení obecných procesních předpisů. Chybný údaj krajského soudu stran nabytí právní moci správního rozhodnutí, uvedený poprvé v napadeném usnesení, nemá však žádný vliv na správnost jeho postupu, když žalobu odmítl, neboť ta byla podána po uplynutí zákonné lhůty počítané od nabytí právní moci správního rozhodnutí; tento den, od něhož se lhůta počítá, byl na správním rozhodnutí řádně vyznačen a stěžovatel o tomto datu věděl.

Pokud se námitky jazyka rozhodnutí dotýká, soud připomíná, že jedním ze znaků suverenity České republiky je užití českého jazyka. Proto jak rozsudky soudů, tak i rozhodnutí jiných státních orgánů jsou důsledně vyhotovovány a účastníkům řízení doručovány v českém jazyce. Je toto úřední znění je závazné a způsobilé vyvolat právní účinky.

Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ust. zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Soud stěžovateli pro toto řízení ustanovil zástupcem advokáta; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (, ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí věci /, , ve znění pozdějších předpisů/, paušální náhradu výdajů částkou 75 Kč ( vyhl. č. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 19. července 2005

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu