Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 210/2004 - 81

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 66, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem Plzeň, Hálkova 14, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2004, č. j. - 32.

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2002, č. j. 3178/140/2002, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001, č. j. 137562/01/128960/1145 vyměřujícímu jí daň z převodu nemovitostí ve výši 38 750 Kč.

Krajský soud v rozsudku vyšel z prokázaných skutečností, že žalobkyně převedla své ideální spoluvlastnické podíly na nemovitostech a stala se tak poplatníkem daně z převodu nemovitostí podle (dále též „daňový zákon“) a správce daně správně do základu , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí daně zahrnul nejen v kupní smlouvě uvedenou kupní cenu, ale i částku v této smlouvě deklarovanou jako odstupné za uvolnění převáděného bytu a částku,

kterou se kupující zavázala za žalobkyni a za jejího manžela uhradit jejich dlužníkovi. Ze strany správce daně nedošlo k porušení namítaných principů volných smluvních vztahů, ale jednalo se o plnění povinností ke správnému a úplnému zjištění a stanovení daně; ta byla stanovena v souladu s ust. a daňového zákona; přitom vycházel ze skutečného obsahu právního úkonu ve smyslu , o správě daní a poplatků (dále jen „ “). Částka za odstupné byla v kupní smlouvě sjednána v době, kdy vůbec nebyla uzavřena tvrzená nájemní smlouva a v kupní smlouvě byla stanovena povinnost byt vyklidit. Závazek úhrady dluhu za prodávající Městu Karlovy Vary je třeba podle názoru krajského soudu hodnotit jako závazek splnění dluhu ve prospěch třetí osoby, a to v souvislosti s převodem podílu na nemovitostech. Soud přitom vzal v úvahu i úmysl prodávajících vyjádřený ve smlouvě jimi uzavřené s realitní kanceláří ohledně dosažení určité kupní ceny. Krajský soud neshledal ani porušení předpisů procesních, a proto žalobu napadeným rozsudkem zamítl.

Stěžovatelka v kasační stížnosti jednak namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí při posouzení námitky, které se stěžovatelka žalobou nedovolávala a naopak soud nepřikládal význam námitkám jí uplatněným. Dále namítá nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to konkrétně posouzení právní otázky podstatného snížení platebního výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001, č. 1010001895, č. j. 137562/01/128960/1145 při nesprávném výpočtu kupní ceny a při nerespektování skutečnosti, že k úhradě fakticky nedošlo. Nakonec namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu z důvodu, že soud řádně nezjistil všechny skutkové okolnosti nezbytné pro posouzení věci samé, a to zejména nevypořádání se skutečností, že věřitelský závazek za prodávající uhrazen nebyl, neboť byl věřitelem prominut, a v důsledku toho se stalo toto ujednání v kupní smlouvě absolutně neplatné. To si měl soud posoudit jako předběžnou otázku, což neučinil, a to za situace nesplnění poučovací povinnosti soudu ve smyslu a bez nařízení jednání, což by samo o sobě zakládalo důvod uvedený v Dále stěžovatelka poukazuje na správnost výpočtu kupní ceny na tvrzení o nesprávnosti postupu žalovaného, jak bylo uvedeno v žalobním návrhu. V důsledku toho byla stěžovatelka zkrácena na svých právech zápočtem pohledávky města Karlovy Vary za novým majitelem ve výši 84 588 Kč do kupní ceny ve výši 1 550 000 Kč, což se promítá jednak ve vyměřené dani, jednak v dalších daňových a penalizačních konsekvencích. Proto navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Doplněním kasační stížnosti ze dne 22. 10. 2004 (podaného po uplynutí zákonné lhůty k podání kasační stížnosti) stěžovatelka poukázala na nově vydaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004, č. j. - 33, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2004, zamítající žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2003, č. j. 6197/110/2003 ve věci dodatečného doměření daně z příjmů stěžovatelky v souvislosti s příjmem z předmětného převodu nemovitostí. V tomto rozsudku soud výslovně uvedl, že částka 84 588 Kč nezvýšila základ daně poplatnice a za příjem ve smyslu byla uznána jen částka 1 465 412 Kč (tedy nikoliv 1 550 000 Kč). Dokonce sám žalovaný v této věci spornou částku za součást příjmu stěžovatelky nepovažoval. To ukazuje na nesprávnost procesního postupu žalovaného, který ohledně sporné částky v těchto dvou případech uvážil rozporně. To se promítlo i v nejednosti rozhodovací praxe krajského soudu, když jeho závěry ohledně částky 84 588 Kč jako součásti kupní ceny jsou

naprosto protichůdné. I z těchto důvodů by měl být napadený rozsudek krajského soudu zrušen.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval závěry soudu a ve vztahu k doplnění kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že daňová povinnost byla v případě jednotlivých daní vyměřena v samostatných řízeních, a na odlišnou konstrukci daňového základu v případě daně z převodu nemovitostí a daně z příjmů, zejména na skutečnost, že podle a , o daních z příjmů, je základem daně z příjmů částka, o které příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období z převodu vlastní nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru nebo spoluvlastnického podílu na nich, přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, kdežto v případě o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ( ) je základ daně odvozován od ceny nemovitostí zjištěné podle zvláštního předpisu, popř. podle ceny sjednané dohodou, je-li vyšší. Pro stanovení základu daně z příjmů tak bylo rozhodující posouzení skutečných příjmů plynoucích z prodeje, kdežto pro stanovení daně z převodu nemovitostí bylo určující stanovení kupní ceny. Proto žalovaný považuje námitky uvedené v kasační stížnosti za nedůvodné.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

V prvé řadě ovšem musel uvážit, o které námitky se jedná ve vztahu k zákonnému vymezení a ve vztahu k doplnění kasačních námitek podaných po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, neboť tak stěžovatelka sama v kasační stížnosti ani jejím doplnění neučinila či učinila nepřesně.

Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí pro zkoumání námitky v žalobě neobsažené a naopak pro nerespektování námitek v žalobě uplatněných. V tomto případě se může jednat o kasační námitku podle ; taková námitka je rozhodující, neboť v případě nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku přichází v úvahu jeho zrušení, a nepřezkoumatelnost zpravidla také vylučuje věcné zkoumání ostatních námitek.

K tomu ze soudního spisu vyplývá, že žaloba stála na námitce, že kupní i nájemní smlouvy byly uzavřeny v souladu s vůlí smluvních stran, které nemohou být nijak omezovány, kupní cena byla sjednána ve výši 165 412 Kč a žalovaný ji nezákonně zvýšil o částku 84 588 Kč, kterou se kupující zavázala uhradit věřiteli prodávajících, a která nikdy nebyla zaplacena, neboť ji věřitel prodávajícím prominul. Stejně tak odstupné nemělo být součástí kupní ceny, neboť mezi prodávajícími a kupujícím byla uzavřena nájemní smlouva na prodávaný byt, který ovšem nemohl být hned vyklizen do doby opatření si jiné možnosti bydlení prodávajícími a není rozhodné, že manžel žalobkyně v den podpisu kupní smlouvy současně převzal zálohu na odstupné. Tyto částky neměly být podle žaloby součástí kupní ceny a základ daně měl vycházet z částky 236 931,20 Kč jako částky určené znaleckým oceněním, která byla vyšší než smlouvou dohodnutá kupní cena 165 412 Kč. Od námitky pochybnosti o platnosti rozhodnutí, opřené o nedostatek uvedení data jeho vydání, stěžovatelka při jednání dne 7. 4. 2004 upustila.

Krajský soud je podle oprávněn a povinen zkoumat napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V daném případě v napadeném rozsudku plně vyčerpal veškeré žalobní námitky a nelze seznat bez specifikace kasační námitky, v čem stěžovatelka spatřuje zkoumání námitky v žalobě neuvedené. Krajský soud v mezích žalobních námitek, vyjádření žalovaného a obsahu správního spisu, zkoumal věc a jistě není překročením rozsahu žalobních námitek, pokud argumentuje zjištěními v žalobě neuvedenými, ovšem ze spisu vyplývajícími a nezbytnými pro hodnocení správnosti rozhodnutí žalovaného, když toto hodnocení z mezí žalobních námitek nevybočuje a naopak je k posouzení jejich důvodnosti nezbytné. Tvrdí-li stěžovatelka, že soud nepřikládal význam jejím žalobním námitkám, není tomu tak. Podstatné je, aby je soud hodnotil, a skutečnost, že je neuznal oprávněnými, sama o sobě pochybením být nemůže. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75 (zveřejněno pod č. NSS), podle něhož nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.

Pod ustanovení (a to jako jinou vadu řízení před soudem) by bylo možno podřadit i kasační tvrzení nedostatku poučení podle a nenařízení jednání, byť v této námitce stěžovatelka nelogicky spatřuje důvod uvedený v Podle je soud povinen účastníkům poskytnout poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu; stěžovatelka nekonkretizovala, jaké poučení postrádala, a ze soudního spisu je patrno, že se jí dostalo veškerých potřebných procesních poučení. Podle soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Takovou výzvu soud účastníkům řízení zaslal a na základě nesouhlasu žalovaného nařídil ve věci jednání. Při tomto jednání (dne 7. 4. 2004) byla přítomna jak stěžovatelka, tak i její zástupce a podle protokolu jim byla dána možnost vyjádření k věci.

Námitky odpovídající kasačním tvrzením podle proto nebyly shledány důvodnými.

Před hodnocením námitky nesprávného právního posouzení, je třeba se zabývat námitkou stěžovatelkou výslovně podřazenou ustanovení a doslova vymezenou jako námitku nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Jak již bylo naznačeno výše, nepřichází taková námitka vůbec v úvahu, pokud soud o žalobě věcně rozhodl. Podle tohoto ustanovení lze totiž namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, tedy nezákonnost rozhodnutí soudu, jímž účastníka zbavil možnosti věcného projednání žaloby. V daném případě však nebylo vydáno usnesení o odmítnutí návrhu, ale rozsudek o zamítnutí žaloby. I v této nesmyslně označené námitce se však skrývají námitky, které lze podřadit ustanovením jiným a zabývat se jejich

důvodností, jako u námitky procesních vad shora vypořádané, nebo jako u námitky nepřihlédnutí ke skutečnosti, že dluh kupujícím za prodávající ve skutečnosti uhrazen nebyl, kterou lze vážit v rámci námitky nesprávného právního posouzení. Oproti tomu se Nejvyšší správní soud nemůže zabývat námitkou neplatnosti smluvního ujednání o úhradě dluhu kupující za prodávající, neboť taková námitka v žalobě nebyla vznesena a tudíž je podle nepřípustná; logicky ani soudu nelze vyčítat, že se nevypořádal s námitkou před ním neuplatněnou. Stejně tak Nejvyšší správní soud pomíjí tvrzení, že stěžovatelka trvá na nesprávnosti postupu žalovaného při výpočtu kupní ceny a důvodech uvedených v žalobním návrhu. V kasační stížnosti je stěžovatel povinen tvrdit, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí soudu, a to z důvodů uvedených v To nelze nahradit poukazem na žalobní tvrzení, neboť ta vytýkají porušení zákona správnímu orgánu, nikoliv soudu. Kromě toho tvrzení o nesprávnosti výpočtu kupní ceny v kasační stížnosti nekoresponduje s tvrzením obsaženým v žalobě. V kasační stížnosti je nesprávnost výpočtu kupní ceny a tedy určení základu daně a daně výslovně a pouze postavena na nesprávném zahrnutí do kupní ceny, nikoliv už v nesprávnosti zahrnutí odstupného do kupní ceny, jak navíc stálo tvrzení žalobní.

Poslední kasační námitkou tak je námitka nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení podle Podle stěžovatelky byla naplněna tím, že soud akceptoval zahrnutí částky 84 588 Kč do kupní ceny, a to přesto, že k úhradě dluhu kupující za prodávající nedošlo z důvodů prominutí dluhu věřitelem. V této souvislosti poukazuje na nesprávné posouzení právní otázky podstatného snížení platebního výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001, č. 1010001895 č. j. 137562/01/128960/1145. V doplnění kasační stížnosti namítá jiné posouzení předmětné částky žalovaným i soudem v případě stanovení základu daně z příjmů a stanovené daně z příjmů, kde tato částka jako nevyplacená započítávána nebyla. Nejvyšší správní soud nejprve vážil, zda může přihlížet k námitkám obsaženým v doplnění kasační stížnosti, neboť to bylo podáno po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti ( ), tedy zda nejde o nepřípustné uplatnění nových důvodů. Nové důvody jsou podle nepřípustné, pokud je stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Námitka stojící na jiném posouzení zápočtu předmětné částky žalovaným a soudem však nemohla být v řízení před krajským soudem uplatněna, neboť stojí na právním posouzení provedeném v rozsudku vydaném později. Proto se Nejvyšší správní soud doplněním důvodů dané námitky zabýval.

K této námitce ze spisu vyplývá, že dne 17. 6. 1998 byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícími E. M. a M. M. a kupující I. M. ohledně podílu 10,6 % na nemovitostech v M. ulici v X (obytný dům č. 1016 na st. p. č. 1907, stavební parcela st. p. č. 1907, garáž na st. p. č. 1906/2, stavební parcela č. 1906/2, s oprávněním užívat byt č. 5 o velikosti 3 + 1 a společných prostor domu a pozemků). Kupní cena byla sjednána dohodou ve výši 165 412 Kč, dále bylo sjednáno odstupné ze uvolnění bytu ve výši 1 300 000 Kč, celkem 1 465 412 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že na převáděných nemovitostech vázne dluh vůči Městu Karlovy Vary ve výši 84 588 Kč a kupující tento dluh přebírá a zavazuje se jej uhradit nejpozději do 31. 12. 2007 nebo do fondu oprav sdružení nájemníků do 30. 7. 1998. Na výzvu správce daně podala stěžovatelka daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí dne 14. 6. 2000 a v něm uvedla sjednanou cenu ve výši 775 000 Kč, z této částky správce určil a platebním výměrem předepsal daň ve výši 38 750 Kč. V odvolání stěžovatelka namítla skutečnou kupní cenu ve výši 165 412 Kč, s tím, že částka 1 300 000 Kč byla odstupným za převáděný byt, k jehož vyklizení došlo až v prosinci r. 1998, do té doby v něm byli u kupující v nájmu. Do daňového přiznání uvedla to, co jí tvrdil pracovník správce daně, přesto, že její podíl na kupní ceně činil 80 706 Kč. K částce 84 588 Kč uvedla, že šlo o pohledávku města převzatou novou majitelkou. Doložila nájemní smlouvu z 26. 6. 1998 a dohodu o zániku nájemního vztahu a odstupném bez data s uvedením ukončení nájmu ke dni 17. 7. 1998 a konstatováním, že část odstupného ve výši 753 213 Kč byla předána dne 17. 6. 998 (v den podpisu kupní smlouvy) a druhá část o stejné výši při předání bytu, které je dále konstatováno v den 16. 7. 1998. Opatřena byla smlouva o poskytnutí služeb realitní kanceláří L. –R. na prodej bytu za minimálně požadovanou částku 1 490 000 Kč se zahájením nabídky na částce 1 550 000 Kč s fakturou ceny zprostředkování vycházející z ceny 1 550 000 Kč, znalecký posudek ze dne 28. 1. 1997 zpracovaný k převodu nemovitosti od města prodávajícím, znalecký posudek ze dne 3. 4. 2002 zpracovaný ke dni 23. 6. 1998, další (opravné) daňové přiznání podané stěžovatelkou dne 13. 12. 2001 s uvedením kupní ceny 82 706 Kč a rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání podle § 50 odst. 6 daňového řádu vycházející z názoru, že jak částka sjednaná jako odstupné, tak i částka závazku převzatého kupující za prodávající jsou součástmi kupní ceny a že daň stanovená správcem daně odpovídá zákonu.

Není dostatečně srozumitelná námitka stěžovatelky o nesprávném posouzení právní otázky podstatného snížení platebního výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001, č. 1010001895, č. j. 137562/01/128960/1145 při nesprávném výpočtu kupní ceny a při nerespektování skutečnosti, že k úhradě ve skutečnosti nedošlo – ke změně platebního výměru nedošlo a stěžovatelka se toho odvoláním ani nedomáhala. Lze jen dovodit, že tím stěžovatelka míní, že platebním výměr stanovená výše daně měla být snížena v důsledku toho, že k úhradě částky 84 588 Kč kupující ve prospěch věřitele prodávajících nedošlo. Skutečnost, že nedošlo k úhradě stěžovatelka pouze okrajově konstatovala v žalobě, aniž konkretizovala jakým úkonem, kdy a kým byl dluh prominut, a aniž k tomu navrhla důkazy. Podstatné ovšem je, zda by tato skutečnost i při jejím řádném doložení měla pro stanovení základu daně a daně význam.

Podle § 9 odst. 1 písm. a) daňového zákona ve znění v rozhodném období je předmětem daně z převodu nemovitostí mj. úplatný převod nemovitostí. Základem daně z převodu nemovitostí je podle § 10 písm. a) daňového zákona cena zjištěná podle zvláštního předpisu, platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná. V daném případě tak byla základem daně cena sjednaná (podíl stěžovatelky na této kupní ceně) a z ní měla být stanovena daň podle § 15 téhož zákona. Daňový základ se tedy určuje z ceny sjednané, bez ohledu na to zda byla skutečně uhrazena. Otázkou pak zůstává, zda součástí ceny sjednané byla i částka, kterou se kupující zavázala uhradit za prodávající jejich věřiteli, případně vložit na fond oprav společenství vlastníků, jehož se stala kupující členem namísto prodávajících. Mezi prodávajícími a kupující byla uzavřena kupní smlouva a sjednanou cenou je třeba rozumět veškerá finanční plnění, která jsou za prodej nemovitostí kupující prodávajícím poskytnuta, tedy která mají charakter ceny za tuto nemovitost poskytované, a to ať přímou výplatou nebo závazkem úhrady dluhu prodávajícího. Pokud současně s kupní

cenou výslovně uvedenou bylo sjednáno i další plnění, které má charakter úhrady za prodávanou nemovitost, je třeba je do kupní ceny započíst. Námitka odlišného pojetí této částky při zdanění příjmu z tohoto prodeje rovněž nemá význam. Podle § 5 zákona o daních z příjmů ve znění rozhodném v době, kdy stěžovatelka získala příjem z předmětného prodeje, základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi v kalendářním roce přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení; podle § 10 odst. 1 téhož zákona jsou ostatním příjmem příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, podle písm. b) i příjmy z převodu vlastních nemovitostí. Koncepce obou daňových povinností je odlišná, odlišně je stanoven i způsob stanovení základu daně. Je-li jím u daně nemovitostí kupní cena sjednaná v kupní smlouvě, pak u daně z příjmů je to příjem z tohoto prodeje, podléhá - li zdanění, a to ve výši skutečně příjem poplatníka navyšující. Pokud tedy žalovaný v případě daně z příjmů nezapočetl částku 84 588 Kč do základu daně, neznamená to, že neměla být započtena do základu daně z převodu nemovitostí byla-li součástí sjednané kupní ceny. Nedošlo tedy k tvrzené nejednotnosti v rozhodování žalovaného ani soudu.

Proto Nejvyšší správní soud neuznal ani důvodnost kasační námitky podle

Pro nenaplnění žádné z tvrzených kasačních námitek Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle , poslední věty, jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , 2 ( ) , když stěžovatelka ve věci úspěšný nebyla a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. července 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu