Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 394/2004 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: U. R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 19 ze dne 20. 10. 2003,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 20. 10. 2003, č. j. - 19, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 20. 10. 2003, č. j. - 19, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 5. 6. 2002, č. j. OAM - 191/VL - 11 - P16 - 2002, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o udělení azylu podle , o azylu a změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Důvodem ke zrušení rozhodnutí stěžovatele pro vady řízení a vrácení věci k dalšímu řízení bylo, že v daném případě nebylo předvolání k pohovoru před správním orgánem žalobci řádně doručeno a nebyla tak splněna podmínka opakovaného nedostavení se žalobce k pohovoru ve smyslu pro zastavení řízení, neboť stěžovatel nerespektoval při svém rozhodování ustanovení . Podle názoru krajského soudu správní spis neobsahuje žádný důkaz o tom, zda a jakým způsobem se stěžovatel pokusil doručit obě předvolání k pohovoru účastníka řízení do vlastních rukou podle ustanovení , a proto bez splnění této podmínky nelze postupovat podle odst. 2 a odst. 3 citovaného zákona.

Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu podle Nezákonnost podle citovaného ustanovení spatřuje stěžovatel v nesprávném výkladu správně aplikovaného právního předpisu. Stěžovatel dále uvádí, že postupoval v souladu s ustanovením , když předvolání k pohovorům uložil v pobytovém středisku, kde byl žalobce hlášen k pobytu. Stěžovatel mimo jiné svůj názor opírá o právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , na nějž odkazuje. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z obsahu správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud zejména následující pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: žalobce požádal dne 6. 1. 2002 o udělení azylu v P. V. L. Jako důvod žádosti uvedl, že z Běloruska odešel kvůli obavám z mafie, na území České republiky chce legalizovat svůj pobyt a jít studovat na vysokou školu. Z uvedeného přijímacího střediska odešel dne 1. 2. 2002 do P. J. Dne 13. 5. 2002 byl žalobce správním orgánem předvolán k pohovoru ve věci řízení o azylu na den 24. 5. 2002. Z důvodu, že se toto předvolání k pohovoru nepodařilo žalobci doručit do vlastních rukou, bylo uloženo v A. B. p. B. – J. a oznámení o uložení písemnosti bylo vyvěšeno na úřední desce v době od 13. 5. 2002 do 23. 5. 2002. Žalobce byl opakovaně předvolán k pohovoru na den 4. 6. 2002 přípisem ze dne 24. 5. 2002, tato písemnost byla opět uložena v A. J. a oznámení bylo vyvěšeno v době od 24. 5. 2002 do 3. 6. 2002, a to vzhledem k tomu, že se žalobce dlouhodobě nezdržoval v místě, kde byl hlášen k pobytu a místo jeho pobytu není známo. Jak vyplývá z evidenční karty doložené ve správním spisu, žalobce svévolně odešel z P. J. dne 10. 5. 2002 a vrátil se do něho dne 7. 6. 2002. Dne 8. 7. 2002 opět svévolně pobytové středisko opustil a vrátil se dne 10. 7. 2002. V záznamech evidenční karty jsou pak další údaje o pohybu žadatele o azyl, a to až po záznam o jeho svévolném odchodu dne 8. 7. 2002. Po dobu, kdy žalobce svévolně odešel z P. J., neměl správní orgán k dispozici údaj o místu jeho pobytu. Dne 5. 6. 2002 vydal správní orgán pod č. j. OAM - 191/VL - 11 - P16 - 2002 rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle z toho důvodu, že žalobce opakovaně nedbal výzev, aby se dostavil k ústnímu jednání (k pohovoru). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze.

Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že o opravném prostředku žalobce rozhodl ve smyslu platné právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem ze dne 20. 10. 2003, č. j. - 19, tak, že napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že k zastavení řízení podle nebyly naplněny podmínky, neboť předvolání k pohovoru před správním orgánem žalobci nebylo řádně doručeno a nebyla tak splněna podmínka opakovaného se nedostavení žalobce k pohovoru.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel ( , , dále jen „ “), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 3. 12. 2003, kasační stížnost byla podána dne 11. 12. 2003, a tedy kasační stížnost byla podána včas ( ), a je přípustná, neboť byl uplatněn kasační důvod podle

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek podle a 3 v rozsahu kasační stížnosti, vázán jejími důvody, přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Klíčovou k posouzení Nejvyšším správním soudem je otázka splnění podmínek pro uložení výzev, aby se žalobce dostavil k pohovorům v rámci správního řízení, postupem podle , když stěžovatel předvolání k pohovorům uložil v pobytovém středisku, kde byl žalobce hlášen k pobytu. Pokud by totiž tyto podmínky podávané z a splněny byly, pak je nutné mít za to, že žalobce byl řádně vyzván a nedostavil-li se k pohovoru, pak stěžovatel zastavil řízení podle důvodně. Pokud by tyto podmínky splněny nebyly, potom by výzvy stěžovatele nebyly žalobci řádně doručeny a stěžovatel by zastavit řízení podle zákonně nemohl.

Podle ustanovení se písemnost, kterou se nepodařilo doručit, uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10-ti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle téhož zákona se tímto způsobem písemnosti doručují i po hodnověrném zjištění, že se žadatel o azyl dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu a místo jeho pobytu není známo.

Stěžovatel postupoval v souladu se zákonem, když podle ustanovení předvolání k pohovoru uložil v pobytovém středisku, neboť zde byl žalobce hlášen k pobytu. Předvolání bylo v souladu se zákonem vyvěšeno na úřední desce v pobytovém středisku, doručení předvolání k pohovoru proto bylo provedeno řádně. V souladu s ustanovením pak stěžovatel řízení zastavil, neboť byly splněny obě podmínky citovaného ustanovení, a to, že se žalobce opakovaně bez vážného důvodu nedostavil k pohovoru, ke kterému byl v souladu se zákonem předvolán. Tuto situaci zavinil sám žalobce, který svévolně opustil pobytové středisko, takže předvolání k pohovoru bylo podle zákona vyvěšeno na úřední desce v tomto středisku. Pokud žalobce tvrdil, že se o předvolání nedozvěděl, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži správnímu orgánu, neboť svévolným opuštěním místa pobytu dal najevo, že se o další řízení nezajímá.

Ze shora uvedeného důvodu tedy Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 20. 10. 2003, č. j. - 19, podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, rozhodne o nich podle Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ve svém novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu