Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 334/2004 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatelů: a) S. I. S., b) nezl. M. S., c) nezl. V. S. a d) nezl. A. S., zastoupeni matkou S. I. S., všichni zastoupeni JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 8. 7. 2004, č. j. – 43,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 8. 9. 2003,

č. j. U - 641/VL - 08 - LE06 - 2000, nebyl žalobcům a), b), c) a d) udělen azyl pro nesplnění podmínek ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce a), b) c) a d) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy žalobkyně a) o život vlastní a jejich dětí, protože v zemi původu, resp. na území Kabardino - Balkarské republiky v blízkosti Čečenska, existují národnostní konflikty, terorismus, kriminalita, nestabilní bezpečnostní situace a Kabardinci utlačují ruské obyvatele.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně a) jménem svým a svých nezletilých dětí – synů – žalobci b) a c) a dcery – žalobkyně d) - (dále jen „žalobkyně“) v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle , , 2 a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobkyně namítla porušení ustanovení , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Kromě označení jednotlivých ustanovení a zákona o azylu namítla rovněž, že rozhodnutí není podepsáno osobou oprávněnou k jednání za žalovaného. Uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na obsah správního spisu žalovaného.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem ze dne 8. 7. 2004, č. j. – 43, tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a nebyly tak splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti

a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle a b) , (dále jen „ “), a ve vztahu ke stěžovatelům ad b) a ad c) navíc důvody podle

Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku v předcházejícím řízení. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatelka dále spatřuje v , když má za to, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a proto soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konečně důvod k podání kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v , a to ve vztahu ke stěžovatelům ad b) a ad c), spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť její nezletilí synové nebyli správním orgánem vyslechnuti a nemohli se tak k návrhu na zahájení řízení o udělení azylu vyjádřit, i když vzhledem k jejich věku bylo možné, aby se mohli vyjádřit ke skutečnostem,

které předcházely odchodu z vlasti; podle jejího mínění soud vycházel z toho, že důvody, které uvedla jejich matka jako zákonná zástupkyně, jsou totožné s jejich důvody.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu platné právní úpravy.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněná ve správním řízení. K námitce, že ve správním řízení nebyly vyslechnuty její nezletilé děti – synové M. a V., pak žalovaný uvedl, že správní orgán neshledal důvody k jejich výslechu, neboť ke zjištění skutkového stavu považoval za dostačující tvrzení uváděná jejich matkou jako zákonnou zástupkyní, jež při pohovorech k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky tvrdila, že nedošlo ke konkrétnímu útoku a perzekuci jejich dětí. Kasační stížnost považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení , b) a d) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelé nemají nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, a že se na ně nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Pokud stěžovatelé namítají, že předvolání k jednání soudu bylo doručeno pouze ustanovené zmocněnkyni a stěžovatelům nikoli, ačkoliv nesouhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, lze k tomu uvést, že krajský soud zřejmě nepovažoval za nutné stěžovatele vyslechnout, proto k jednání obeslal pouze jejich zástupkyni, jejíž povinností bylo stěžovatele o jednání vyrozumět.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu Krajský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovateka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu