Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 79/2004 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: K. M., zastoupen Mgr. Soňou Červinkovou, advokátkou, se sídlem Haštalská 27, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 31. 7. 2002, č. j. OAM - 579/AŘ - 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, č. j. - 25,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, č. j. - 25, byla zamítnuta žaloba žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 31. 7. 2002, č. j. OAM - 579/AŘ - 2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2001, č. j. OAM - 2234/VL - 14 - P06 - 2001, a zamítnut rozklad stěžovatele. Citovaným rozhodnutím žalovaného stěžovateli nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění (dále jen „ “), a dále bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu uvedeného zákona.

Městský soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že ze správního spisu vyplývá, že si žalovaný opatřil dostatek informací jak o osobní situaci stěžovatele, tak i o zemi jeho původu. Soud dospěl k závěru, že všeobecný pocit nespokojenosti s poměry v zemi jeho původu, jímž žalobce trpí, nelze podřadit pod důvody uvedené v . Žalobce neprokázal, že nemohl pracovat ve svém oboru z důvodu pronásledování pro svoje náboženství, rasu, politické přesvědčení, příslušnost k určité sociální skupině apod.

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku. Uvádí v ní, že správní orgán v předmětné věci neprovedl základní šetření vedoucí ke spolehlivému zjištění stavu věci, a to například prostřednictvím sítě internet. Při správním zjištění stavu věci by musel dojít k závěru, že v Arménii absentují základní prostředky, jak se domoci občanských práv a občané, kteří nepatří k vládnoucí vrstvě obyvatel, nemohou spoléhat na to, že nebudou např. za své svobodné politické projevy stíhány. Z toho dovozuje, že soud tak nemohl posoudit, zda se stěžovatel v předmětné době mohl cítit utlačován ve vlastní zemi a posoudit, zda-li je důvod pro udělení azylu dle . Stěžovatel též namítá, že soud nesprávně interpretoval stěžovatelovu žádost o udělení azylu, když dovodil, že jejím důvodem byla jen ekonomická situace. Stěžovatel tedy namítá důvod kasační stížnosti podle

Ze správního a soudního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel požádal dne 14. 3. 2001 o azyl v České republice. Jako důvody udělení azylu uvedl, že čestný člověk nemůže v Arménii žít. Vládnou tam nedemokratické poměry, jsou tam porušována lidská práva. Po smrti K. D. není ve vládě nikdo, kdo by nynější stav v Arménii změnil. Odešel kvůli celkové situaci v zemi, v ČR se cítí svobodně a chtěl by zde pracovat a hrát šachy.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle je možné v kasační stížnosti namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že azyl jako právní institut není a nikdy nebyl univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, třeba i surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce a jeho rodinu nebo i celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem přesně vymezeny, jsou poměrně úzké a nepokrývají ani celou škálu porušení lidských práv tak, jak jsou v různých listinách a chartách tato práva uznávána. v vyžaduje jako podmínku pro udělení azylu, že žadatel o azyl je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, resp. má odůvodněný strach

z takového pronásledování či z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině. Pojem pronásledování je vymezen v § 2 odst. 6 tohoto zákona tak, že jde o ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v tomto ustanovení určeného státu.

Stěžovatel však tak jak sám v pohovoru k návrhu na zahájení řízení o udělení azylu uvedl, v Arménii měl jen všeobecné problémy, nemohl se smířit se situací v Arménii. Nemohl komunikovat s úřady, chtěly od něj peníze. Perzekuován ze strany státních orgánů pro své politické názory, případné uplatňování politických práv a svobod však nebyl. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s názorem městského soudu, že stěžovatel nesplňuje podmínky dané v . Zprávy o stavu panujícím v zemi původu, na které žadatel o azyl poukazuje, slouží v obecné rovině k prověření věrohodnosti jeho tvrzení o pronásledování v této zemi a pro posouzení existence překážek vycestování dle . Za situace, kdy stěžovatel ani netvrdí konkrétní pronásledování v zemi jeho původu, je námitka neúplnosti těchto zpráv po posouzení rozhodnutí orgánů státní správy a městského soudu nepodstatná. Nejvyšší správní soud neshledal pochybení městského soudu ani při interpretaci důvodů, které stěžovatel uplatnil jednak v návrhu na zahájení azylového řízení a jednak v protokolu o pohovoru. Stěžovatel, tak jak bylo již uvedeno, zde neuplatnil žádný konkrétní důvod, který by svědčil o tom, že je v zemi původu pronásledován ve smyslu . Důvody, které uvádí, naopak zjevně nasvědčují tomu, že jsou povahy ekonomické. Tyto důvody však samy o sobě nejsou relevantními důvody pro udělení azylu.

Jelikož kasační stížnost není důvodná, Nejvyššímu správnímu soudu z výše uvedených důvodů nezbylo, než ji podle zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ve spojení s Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu