Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 233/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Z. P zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2002 č. j. OAM-1796/VL-07-P08-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2004 č. j. – 25

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 4. 2004 č. j. - 25 zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2002 č. j. OAM-1796/VL-07-P08-2002, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl dle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a zároveň bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . V odůvodnění rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že žalobkyně ani netvrdila, že by v zemi původu byla pronásledována ve smyslu ustanovení , naopak výslovně uvedla, že ona sama žádné problémy v tomto směru neměla. Své důvody odchodu z vlasti odvozovala výlučně od problémů, které měla v Kazachstánu její dcera, za této situace však udělení azylu dle nepřichází vůbec v úvahu. Pokud se žalovaný, který jinak tento fakt správně zdůraznil, v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval podrobně i hodnocením situace ohledně ochrany lidských práv v Kazašské republice, činil tak dle krajského soudu již nadbytečně, ale nebyla tím dotčena procesní práva žalobkyně, ani zákonnost napadeného rozhodnutí. Azylové řízení má v zásadě sloužit k poskytnutí ochrany cizinci, které v zemi jeho původu hrozí pronásledování z důvodu jeho rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro jeho politické přesvědčení nebo za uplatňování politických práv a svobod. V takové situaci se však žalobkyně v zemi původu rozhodně nenacházela. Krajský soud také nemohl přehlédnout, že žalobkyně požádala o azyl až po určité době pobytu na území České republiky, když jí skončila platnost víza, takové jednání svědčí spíče o účelovosti tohoto kroku vedeného snahou legalizovat pobyt. K udělení humanitárního azylu dle ustanovení krajský soud uvedl, že na jeho udělení není právní nárok, a je proto na posouzení žalovaného, zda konkrétní situaci posoudí jako zvláštního zřetele hodnou. Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení, může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené zákonem. Krajský soud se domníval, že tak tomu v přezkoumávané věci nebylo, a navíc zdůraznil, že žalobkyně se udělení humanitárního azylu výslovně nedomáhala a nepředložila v tomto směru žádné důkazy.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně včas kasační stížnost z důvodů uvedených v a b) , (dále jen „ “). Stěžovatelka nesouhlasí s napadeným rozsudkem, neboť se domnívá, že jeho výrok I je v rozporu se zákonem. Dle stěžovatelky je patrné z provedeného dokazování, že opustila Kazachstán se svojí dcerou a vnoučaty poté, co její dceři zabili manžela. Kasační stížnost také obsahuje pasáž, ve které dcera stěžovatelky popisuje, co předcházelo jejich odchodu z Kazachstánu. Stěžovatelka uvádí, že v posledních letech pobytu ve vlasti se stále více setkávala s diskriminací, hrozbami a útoky z důvodu své národnosti a vyznání. Podle stěžovatelky je všeobecně známou skutečností, že z bývalých svazových středoasijských republiky Sovětského svazu dochází k hromadnému odchodu občanů zejména ruské, ukrajinské, polské, židovské, řecké a německé národnosti, kteří nadále nemohou snést vzniklé podmínky. Tuto skutečnost nelze vysvětlit pouze hospodářskými důvody, neboť tento jev se týká takřka výlučně občanů evropských národností a křesťanského vyznání. Na tom nic nemění to, že Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států hodnotí situaci v Kazachstánu, pokud jde o lidská práva, příznivě. Spojené státy mají v současné době s ohledem na mezinárodní situaci eminentní zájem na dobrých vztazích s Kazachstánem a jsou ochotny přehlížet hrubá porušování práv občanů Kazachstánu, kteří mají ruskou národnost či jsou křesťané. Do určité míry jim také snaha Kazachů vytěsnit Rusy z území Kazachstánu vyhovuje, neboť tím klesá vliv Ruské federace na dění v tomto státu a naopak roste vliv Spojených států. Proto je nutno hodnotit zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států jako neobjektivní. Stěžovatelka dále uvádí, že v Kazachstánu probíhá opětovná islamizace společnosti a s tím je spojena rostoucí náboženská nesnášenlivost muslimů, tato nesnášenlivost byl jednou z příčin jejího odchodu. Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, mající zásadní význam pro posouzení oprávněnosti žaloby, a z tohoto důvodu je rozsudek nezákonný. Stěžovatelka trvá na tom, že ze skutečností, které v rámci řízení uvedla, je zřejmé, že v případě jejího návratu do Kazachstánu, je důvodná obava, že bude vystavena pronásledování z důvodu rasy, náboženství a národnosti. K otázce humanitárního azylu stěžovatelka uvádí, že při rozhodování o jeho udělení by se měl žalovaný řídit určitými pravidly, která by měla být zřejmá z odůvodnění jeho rozhodnutí, pokud tomu tak není, je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Krajský soud dle stěžovatelky pochybil v tom, že neshledal v jejím případě důvody pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázal na správní spis. K námitkám stěžovatelky stran použití zpráv Ministerstva zahraničních věcí Spojených států žalovaný uvádí, že tyto zprávy jsou pro účely azylového řízení obecně hodnoceny jako objektivní a jsou pouze jedním (nikoli jediným) z podkladů, na základě kterých je žádost o azyl posuzována. Rozhodující je především výpověď samotné stěžovatelky, z ní však v rámci správního řízení žádné azylově relevantní důvody nevyplynuly – v rámci správního řízení stěžovatelka vůbec nezmiňovala, že by ona sama byla vystavena jednání podřaditelnému pod důvody udělení azylu, z vlasti odešla, neboť následovala rodinu své dcery. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout a nepřiznat jí odkladný účinek.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu dne 25. 3. 2002. Jako důvod žádosti o azyl uvedla, že v Kazachstánu zabili její dceří manžela, poté dceři vyhrožovaly soukromé osoby (mafie), dcera s dětmi se k ní přestěhovala, ale i tam jí vyhrožovali. Proto stěžovatelka prodala byt a spolu s dcerou a jejími dětmi odjela do České republiky. Stěžovatelka uvedla, že vlast opustila dne 9. 9. 2001, v případě návratu má strach o dceru a vnoučata. V České republice by stěžovatelka chtěla společně s dcerou zabezpečit budoucnost jejím dětem. V pohovoru k žádosti o udělení azylu ze dne 6. 5. 2002 stěžovatelka podrobněji popsala problémy své dcery ve vlasti a okolnosti cesty z Kazachstánu do České republiky. Stěžovatelka dále přisvědčila, že ona sama problémy ve vlasti neměla, odjela kvůli dceři a vnukům, nikoho jiného nemá a nechtěla zůstat sama.

Součástí správního spisu jsou také části Zpráv o dodržování lidských práv za roky 2000 a 2001 v Kazachstánu Ministerstva zahraničích věcí Spojených států a informace o Kazachstánu Ministerstva zahraničních věcí České republiky .

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v podané kasační stížnosti uplatňuje důvod dle ustanovení , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ohledně splnění podmínek pro udělení azylu krajským soudem, uvedený důvod však Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována.

Právní otázkou, kterou se soud v předcházejícím řízení zabýval, je otázka, zda důvody uváděné stěžovatelkou, a to opuštění vlasti pro problémy, které měla její dcera se soukromými osobami, snaha žít společně s dcerou a vnuky na území České republiky a zabezpečit zde svým vnukům lepší budoucnost, mohou být důvodem pro udělení azylu dle . Dle citovaného ustanovení se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud se všemi těmito skutečnostmi řádně zabýval a dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelkou uváděné důvody nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu dle , a že žalovaný nepochybil, když stěžovatelce azyl neudělil. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právním posouzením věci krajským soudem i žalovaným, neboť ani podle jeho názoru stěžovatelka neuvedla nic, čím by prokázala, že byla ve vlasti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, nebo že by mohly mít odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu a b) .

Kasační stížnost podala stěžovatelka také z důvodu uvedeného ustanovení , podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Stěžovatelka poukazuje na nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, způsobenou nedostatečným odůvodněním rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu podle . Pochybit měl podle jejího názoru i krajský soud, pokud důvody pro udělení humanitárního azylu neshledal. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu, jehož smyslem je možnost daná správnímu orgánu zareagovat jak na případy předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), tak i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Okolnosti svědčící pro poskytnutí humanitárního azylu pak správní orgán posuzuje na základě volné úvahy, přičemž na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že samotné správní rozhodnutí týkající se humanitárního azylu podléhá přezkumu soudu pouze v tomu směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. V daném případě se stěžovatelka v řízení o udělení azylu u žalovaného poskytnutí azylu dle nedomáhala a žalovaný tuto možnost vážil proto jen z obecného hlediska, když vycházel z tvrzení o důvodech azylu a z posouzení osobní situace stěžovatelky a poměrů v její vlasti. Výsledek posouzení pak žalovaný sice stručně, ale dostačujícím způsobem vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tak vadu řízení ve smyslu v projednávané věci neshledal.

Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením , podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Takovými novými skutečnostmi jsou námitky stěžovatelky, že ve vlasti se stále více setkávala s diskriminací, hrozbami a útoky z důvodu své národnosti a vyznání, a že je nutno hodnotit zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států jako neobjektivní. Jelikož citované námitky nebyly stěžovatelkou uplatněny v rámci správního řízení o udělení azylu ani v přezkumném řízení soudním v prvním stupni, ale teprve v kasační stížnosti podané po vydání napadeného rozsudku, nemůže se jimi Nejvyšší správní soud zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou dle

Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Jelikož stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu