Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 77/2005 - 71

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně Y. M., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2003, č. j. OAM-639/VL-10-BE07-2002, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2003, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o zastavení řízení o udělení azylu se žalobkyní (dále též „stěžovatelka“) podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že se žalobkyně opakovaně nedostavila k pohovoru za účelem objasnění své žádosti o udělení azylu, ačkoliv byla o datech konání pohovorů řádně vyrozuměna a předvolána na termíny 7. 3. 2003 a 9. 6. 2003 a proto bylo řízení o udělení azylu zastaveno.

Proti rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž požádala o ustanovení zástupce. Usnesením tohoto soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. - 21, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce. V odůvodnění soud uvedl, že nebyla splněna jedna z podmínek podle , aby ustanovení zástupce bylo zapotřebí k ochraně práv žalobkyně. Podaná žaloba měla podle soudu všechny zákonem požadované náležitosti a bylo možné říci, že žalobkyně svými vlastními úkony učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv; proto soud neshledal její zastoupení v řízení před soudem prvního stupně nezbytným k ochraně jejích práv. Soud uvedl, že v případě nově vyvstalé potřeby ustanovení zástupce v průběhu dalšího řízení bude možné podat novou žádost s uvedením důvodů, které tuto potřebu vyvolávají.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí včasnou kasační stížnost, v níž sice nesprávně označila napadené rozhodnutí jako rozhodnutí vydané pod č. j. - 24 namísto č. j. - 21, avšak z obsahu jejího podání je zřejmé, že brojí proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce (kopii napadeného rozhodnutí č. j. - 21 žalobkyně navíc přiložila ke kasační stížnosti – pozn. soudu). Žalobkyně odůvodnila kasační stížnost změnami azylové legislativy v průběhu řízení o udělení azylu, které neměla kvůli špatné znalosti českého jazyka možnost prostudovat. Proto žalobkyně požádala o to, aby usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce bylo zrušeno a zástupce jí byl ustanoven.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud v daném případě rozhodl o neustanovení zástupce žalobkyni pro řízení o žalobě. Soud se v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vypořádal s tvrzením, že ustanovení zástupce nebylo třeba k ochraně práv žalobkyně. Právě splnění podmínky, že ustanovení zástupce musí být zapotřebí k ochraně práv navrhovatele, je vedle předpokladu osvobození od soudních poplatků jednou z kumulativních podmínek podle , bez jejíhož splnění nelze účastníku řízení zástupce ustanovit. V dané věci soud zohlednil skutečnost, že žalobkyně trvá na nařízení jednání a současně vzal v potaz skutečnosti, že komunikace soudu se žalobkyní probíhala do té doby bez problémů v českém jazyce, žalobkyně přebírala soudní písemnosti a podaná žaloba netrpěla vadami, jež by bylo zapotřebí odstraňovat. Soud poté nařídil ve věci ústní jednání, k němuž byla stěžovatelka řádně předvolána, vyrozuměna o tom, že jí byla pro toto jednání ustanovena tlumočnice; k ústnímu jednání se však žalobkyně bez omluvy nedostavila, účast tlumočnice byla tedy zbytečná. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že ustanovení zástupce nebylo v daném případě potřeba k ochraně práv žalobkyně, neboť řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není koncipováno jako tzv. advokátský proces a pokud Městský soud v Praze neshledal,

že by žaloba postrádala náležitosti a nebylo zapotřebí provádět ani další procesní úkony, při nichž by stěžovatelku mohla omezovat její neznalost změn azylové legislativy, nebylo mu možné ze strany Nejvyššího správního soudu nic vytknout; soud prvního stupně navíc žalobkyni pro ústní jednání ustanovil tlumočnici. Městský soud v Praze rovněž správně v rozhodnutí poučil žalobkyni o tom, že v případě změny poměrů může podat novou žádost a uvést nové důvody, pro něž by jí měl být zástupce ustanoven. Nejvyšší správní soud uzavírá, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v kasační stížností napadeném usnesení.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu