Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 439/2004 - 85

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O.G., zastoupené JUDr. Otylkou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Lidická 28, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2004, č. j. - 47,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2004, č. j. - 47 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 4. 2003, č. j. OAM-2545/VL-07-P01-2001. Tímto rozhodnutím jí nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. Rozsudek městského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně nenaplnila žádnou ze zákonných podmínek pro udělení azylu a že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v , (dále jen „ “), tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení před správním orgánem, pro něž měl soud napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný podle názoru stěžovatelky nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení , a . Stěžovatelka své tvrzení upřesnila tak, že důkazy, které si žalovaný opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné a že žalovaný nedostál tak požadavkům plynoucím z ustanovení a . Dále se domnívá, že rozhodnutí žalovaného nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. V dalších námitkách, které lze posoudit jako námitky nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, stěžovatelka poukázala na to, že je v zemi svého původu ohrožena na životě a nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje je. Obzvláště není možné žádat o pomoc policii, neboť nelze po nikom chtít, aby se sám a dobrovolně vystavoval perzekuci. Stěžovatelka má za to, že v jejím případě je dán důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu. Rovněž poukázala na Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Cruz Varas a ve věci Vilvarajah a na Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o to, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se ke kasační stížnosti s ohledem na její obsah vyjadřovat nebude a odkázal na správní spis.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posuzuje Nejvyšší správní soud zpravidla v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ). ovšem předpokládá existenci případů, kdy vázanost důvody kasační stížnosti neplatí ( ) a soud zkoumá zákonnost postupu a rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) nad rámec kasačních důvodů; mezi tyto případy patří i situace, kdy bylo řízení před soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé ve smyslu V daném případě má Nejvyšší správní soud za to, že řízení u Městského soudu v Praze je zatíženo právě takovouto vadou.

Jak totiž vyplynulo ze soudního spisu, stěžovatelka v podané žalobě požádala o ustanovení advokáta zástupcem pro řízení o žalobě. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2003, č. j. - 10, byl její návrh zamítnut. Proti tomu podala stěžovatelka včas kasační stížnost, kterou však městský soud nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí, nýbrž pokračoval v řízení o žalobě, nařídil jednání ve věci a žalobu rozsudkem ze dne 18. 3. 2004 zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení o zamítnutí její žádosti o ustanovení advokáta předložil k rozhodnutí až po ukončení řízení o žalobě spolu s kasační stížností právě projednávanou, kterou stěžovatelka brojí proti rozsudku městského soudu, jímž byla její žaloba zamítnuta.

Podle základních práv a svobod (dále jen „ “) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými správními orgány, či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Uvedené právo je v , podle něhož se postupuje v posuzované věci, zakotveno v , podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

K tomu, aby mohlo být uvedené právo realizováno, je třeba, aby byl v řízení před soudem dodržen procesní postup, který je pro realizaci tohoto práva předepsán. V posuzované věci však takto postupováno nebylo.

Nesprávnost postupu soudu spatřuje Nejvyšší správní soud v tom, že přestože stěžovatelka podala kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2003, č. j. - 10, jímž byl zamítnut její návrh na ustanovení zástupce pro žalobní řízení, soud tuto kasační stížnost nepředložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, ale pokračoval dále v řízení. Tímto svým postupem fakticky znemožnil realizaci práva stěžovatelky na právní pomoc ve smyslu . Nejvyšší správní soud s takovým postupem nesouhlasí, neboť městský soud měl předložit kasační stížnost proti usnesení ze dne 22. 8. 2003 k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, a teprve po vyčkání rozhodnutí tohoto soudu měl dále postupovat ve věci, a to v závislosti právě na výsledku jeho rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů nutno dospět k závěru, že řízení před soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ( , příp. ). Tuto vadu spatřuje Nejvyšší správní soud v postupu městského soudu, který ve věci nařídil jednání a toto jednání provedl bez toho, aniž by předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla v žalobním řízení zamítnuta žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů; tímto postupem totiž nebyla umožněna realizace práva uvedená v základních práv a svobod.

Z těchto důvodů byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku uvedeným ( ), což znamená, že po doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu předloží spis k rozhodnutí o kasační stížnosti podané stěžovatelkou proti usnesení tohoto soudu ze dne 22. 8. 2003. Jen pro úplnost je vhodné též uvést, že v řízení o kasační stížnosti, která směřuje proti usnesení krajského soudu (Městského soudu v Praze) o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, nebrání nedostatek povinného zastoupení advokátem jejímu projednání před Nejvyšším správním soudem (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, uveřejněno pod číslem NSS).

Teprve poté, co Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení ze dne 22. 8. 2003, bude Městský soud v Praze pokračovat v dalším řízení o žalobě. V novém rozhodnutí o meritu věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení o právě projednávané kasační stížnosti ( ).

Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, neboť byl-li napadený rozsudek zrušen pro vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, pak námitky směřující proti meritornímu posouzení věci je třeba považovat za předčasné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu