Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 311/2004 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: N.C., zastoupená JUDr. Zuzanou Artnerovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 17, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 21. 11. 2003, č. j. OAM-5967/VL-10-12-2003, jímž byla její žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení a d) , (dále jen „ “), čímž namítá vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel,

nemá oporu ve spisech; a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Stěžovatelka uvádí, že krajský soud neprovedl všechna šetření nutná k objasnění rozhodujících okolností rozhodných pro náležité a řádné posouzení její věci a také neodůvodněně zlehčil její pronásledování spočívající ve vyhrožování napadením a podpálením domu. Tyto výhružky stěžovatelka nepřipisuje soukromým osobám, ale organizovanému zločinu. Byly přitom tak intenzivní, že kvůli nim stěžovatelčin manžel vyhodil ji i jejího syna z domu. Zemi původu pak stěžovatelka neopustila pouze kvůli těmto výhrůžkám, ale také proto, že státní orgány v zemi původu ji nedokázaly ochránit. Jeji situaci tak nelze posuzovat pouze jako soukromý konflikt. Připomíná také, že na Ukrajině nejsou dodržována ani základní práva chráněná u. Nesouhlasí rovněž s tvrzením, že si chtěla žádostí o azyl pouze legalizovat pobyt v ČR. Celkově tak tvrdí, že se stala obětí jednání, které naplňuje podmínky obsažené v ustanovení zákona o azylu. Vzhledem k obavě, že hrozby vůči její osobě trvají, shledává u sebe i přítomnost překážky vycestování podle zákona o azylu.

Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušit napadený rozsudek krajského soudu a v doplnění kasační stížnosti žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření pouze odkazuje na obsah správního spisu a dodává, že nebylo nijak prokázáno, že by stěžovatelce odmítly státní orgány v její zemi původu pomoci, sama ostatně uvedla, že se neobracela s žádostí o pomoc na nikoho kromě svého věřitele a se státními orgány své země žádné problémy neměla. Vyjadřovat se k přítomnosti překážky vycestování považoval žalovaný v daném případě zamítnutí žádosti o azyl podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu za bezpředmětné. Proto navrhuje, aby byla stěžovatelčina kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 11. 11. 2003 na základě žádosti, v níž je jako důvod uvedeno, že na Ukrajině nemohla stěžovatelka získat stálé zaměstnání a neměla kde bydlet. Proto si vypůjčila od soukromé osoby 1 000 dolarů a když je nedokázala vrátit a věřitel jí začal vyhrožovat, odjela se ukrýt do ČR. Totéž vyplývá i z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 14. 11. 2003. V tomto pohovoru stěžovatelka upřesnila, že nemohla sehnat práci, a proto si vypůjčila zmíněné peníze na podnikání. Hned po vypůjčení jí však peníze byly ukradeny a věřitel požadoval jejich vrácení. Posléze začal vyhrožovat, že ublíží jejímu synovi či že zapálí její dům, a proto ji manžel v obavě o osud domu přesvědčil, aby odešla, a tak odjela do ČR. Uvedla také, že po ukradení peněz se obrátila pouze na věřitele, obracet se někoho jiného považovala za bezpředmětné.

Žalovaný tuto žádost o azyl zamítl výše uvedeným rozhodnutím ze dne 21. 11. 2003 jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. V rozhodnutí zejména uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o azyl byly obavy z věřitele a také snaha o legalizaci pobytu v ČR. Tyto důvody ovšem neměly žádnou souvislost s jednáním státních orgánů, které by bylo možno označit za perzekuci dle ustanovení § 12 zákona o azylu. Její problémy tak byly soukromého charakteru

a vyplývaly z toho, že si půjčila peníze, které následně nebyla schopna vrátit. Za takového stavu věci měla ovšem využít nástrojů , o pobytu cizinců. Pokud se rozhodla jít cestou azylového řízení, bylo nutno její žádost o azyl zdůvodněnou výše

uvedeným způsobem zamítnout jako zjevně nedůvodnou právě podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Dále žalovaný nekonstatoval ani podmínky umožňující udělení azylu podle ustanovení § 13 a § 14 zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V ní uváděla, že se cítila být ve správním řízení zkrácena na svých právech. Dále zde namítala porušení ustanovení a 4, , a , . Konečně tvrdila, že její žádost o azyl neměla být zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť u sebe spatřovala důvody podle zákona o azylu, minimálně pro vztažení překážky vycestování podle zákona o azylu.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl shora označeným rozsudkem. V něm uvedl, že stěžovatelka neopustila Ukrajinu z důvodu pronásledování relevantního z hlediska ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť z Ukrajiny odešla proto, že měla problémy s vrácením peněžitého dluhu. Krajský soud neshledal dále ani tvrzená procesní pochybení na straně žalovaného. Ze všech těchto důvodů se krajský soud ztotožnil s názorem vysloveným žalovaným v napadeném správním rozhodnutí a posuzovanou žalobu zamítl výše označeným rozsudkem napadeným touto kasační stížností.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že byly dány důvody k tomu, aby jí byl poskytnut azyl podle ustanovení § 12 zákona o azylu. Toto tvrzení je třeba odmítnout, neboť ani Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatelka v průběhu celého správního řízení uváděla cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že žádá o azyl z jiných důvodů, než proto aby si vydělala peníze na splacení dluhu a nebyla na Ukrajině vystavena pohrůžkám věřitele.

Skutečnost, že orgány reprezentující na Ukrajině státní moc nejsou schopny stěžovatelce poskytnout pomoc, uvedla stěžovatelka poprvé až v kasační stížnosti; do té doby setrvale uváděla, že policii o pomoc ani nepožádala.

Nelze tak než souhlasit s rozsudkem krajského soudu, že stěžovatelka neuváděla žádné skutečnosti, jež by svědčily o přítomnosti důvodů pro poskytnutí azylu podle § 12 zákona o azylu. K takovým žádostem o azyl přitom Nejvyšší správní soud uvedl již ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. (nepublikováno): „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , o azylu, ve znění , jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v tohoto zákona.“

Namítá-li dále stěžovatelka, že krajský soud neprovedl všechna potřebná šetření k objasnění rozhodujících okolností nutných pro řádné a náležité posouzení věci, je třeba uvést, že není vůbec jasné, jaká další šetření měl krajský soud provést, když stěžovatelčina situace je na základě správního spisu a veškerých jejích úkonů zjištěna dostatečně a umožňovala kvalifikované rozhodnutí ve věci. Ani sama stěžovatelka ostatně v kasační stížnosti neuvádí, jaká další šetření by bývala měla být provedena, či jaké skutečnosti měly být dále zjištěny.

Konečně není zjevné, na základě čeho se stěžovatelka domnívá, že by jí v případě návratu na Ukrajinu hrozilo jednání vyžadující shledání překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. V případě, že je žádost o azyl zamítána jako zjevně nedůvodná, typicky právě podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, je přezkoumání přítomnosti překážky vycestování namístě pouze tehdy, když žadatel o azyl uvádí důvody, jež by ke shledání dne 27. 8. 2003, sp. zn. (nepublikováno). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v průběhu správního řízení a řízení před krajským soudem nic takového neuváděla, nelze vytýkat krajskému soudu, že tuto možnost blíže nepřezkoumal, či účinně tvrdit, že je u stěžovatelky přítomnost překážky vycestování dána. Navíc, jak bylo uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. (nepublikováno): „Obava z toho, že věřitelé budou po žadateli o azyl vymáhat své pohledávky, není azylově relevantním důvodem (§ 12 zákona o azylu), ani důvodem pro vyslovení překážky vycestování podle § 91 tohoto zákona.“

Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění některého z namítaných důvodů kasační stížnosti ve smyslu ustanovení a d) , neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyly shledány ani vady řízení před správním orgánem, kdy by pro tuto důvodně vytýkanou vadu krajský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit, a nebyla shledána ani nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu pro nesrozumitelnost.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud

rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. června 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu