Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 287/2004 - 60

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na zahájení řízení o udělení azylu byl stěžovatelem podán dne 25. 1. 2002 a pohovor k žádosti o udělení azylu byl se stěžovatelem proveden dne 15. 2. 2002. Pohovor byl veden ve francouzském jazyce za přítomnosti tlumočnice. Ve správním řízení stěžovatel za důvod své žádosti o azyl označil nedostatek prostředků na živobytí v zemi původu, kde nemohl najít práci, neboť je tam vysoká nezaměstnanost. Doplnil rovněž, že byl členem strany povstalců proti vládě, kvůli čemuž měl problémy. Nemohl kvůli tomu získat pas a byl ve vězení. V rámci návrhu však stěžovatel rovněž uvedl, že proti němu nikdy nebylo vedeno trestní stíhání, a není proti němu vedeno ani v současné době. Stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl, že by po svém návratu do Senegalu měl finanční problémy, byl by posuzován jako emigrant a nedostal by sociální podporu.

Usnesením Městského soudu v Praze č. j. - 51 ze dne 1. 6. 2004 byl stěžovateli k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. František Beran.

Podle § 91 odst. 1 písm. b) ZA povinnost ukončit pobyt neplatí, jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český text publikován ve formě sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.), kterou je České republiky vázána, má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Podle odstavce 2 pak státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel podle zjištění Nejvyššího správního soudu v žalobě, resp. v jejím doplnění namítal, že v jeho případě mělo být rozhodnuto o existenci překážek vycestování, přičemž toto své tvrzení odůvodňoval potížemi, kterým by byl vystaven v případě svého návratu do Senegalu (finanční problémy, potíže se státními orgány po jejich zjištění, že požádal o azyl v cizí zemi). Dále stěžovatel v žalobě, resp. v jejím doplnění, namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl podle § 14 ZA, přičemž jako důvod uvedl skutečnost, že v České republice má svou manželku a syna. Z pohledu takto vymezených žalobních bodů Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené správní rozhodnutí. Jediným stižním bodem obsaženým v kasační stížnosti stěžovatele je námitka, že v jeho případě existuje překážka vycestování ve smyslu § 91 odst. 1 písm. b) ZA, neboť jeho vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Takový argument však stěžovatel přímo ani nepřímo v řízení o žalobě neuplatnil a Městský soud v Praze se jím pak z důvodu vázaností zásadou dispoziční ani nemohl zabývat. V takovém případě se však stěžovatelova kasační stížnost opírá jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Jedná se tudíž o kasační stížnost, jež je podle nepřípustná.

Pouze na okraj a aniž by následující úvahy měly jakýkoli vliv na výrok jeho rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvádí, že v případě stěžovatele existenci překážek vycestování ve smyslu § 91 odst. 1 písm. b) ZA nezjistil. Skutečnost, že stěžovateli nebyl udělen azyl, v důsledku čehož by v případě absence jiné formy legalizace jeho pobytu na území České republiky měl její území opustit a odloučit se tak od své rodiny, nelze samu o sobě považovat za rozpornou s mezinárodními závazky České republiky, konkrétně s právem na respektování soukromého a rodinného života. Soud zde ve shodě s Městským soudem v Praze poukazuje na možnost řešení oprávnění pobytu stěžovatele podle cizineckého zákona, když režim povolování pobytu cizinců na území České republiky je třeba považovat za základní a obecný nástroj úpravy pobytu cizích státních příslušníků v případech, kdy nejsou dány podmínky stanovené zvláštními předpisy, typicky v azylovém zákoně. Možnosti stanovené pro legalizaci pobytu podle cizineckého zákona jsou pro stěžovatele otevřeny, jak správně uvedli žalovaný i Městský soud v Praze. V této souvislosti je pak třeba poukázat na to, že § 69a cizinecký zákon, jehož podmínky stěžovatel v kasační stížnosti rozebírá, upravuje pouze jednu z několika cest, jimiž se stěžovatel může domoci povolení pobytu v České republice. Navíc, žalovaný ve svém rozhodnutí neoznačil Senegal za stát, jež by byl tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 ZA, a proto ani cesta podání žádosti o povolení k pobytu cizincem ve zvláštních případech po ukončení azylového řízení podle § 69a cizineckého zákona není pro stěžovatele z tohoto důvodu uzavřena. Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem žalovaného i Městského soudu v Praze zdůrazňuje, že celým smyslem azylového zákona je poskytnout ochranu osobám jiných států, které jsou vystaveny pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo jež mají z takového pronásledování důvodnou obavu, a proto i hlavním účelem právní úpravy překážek vycestování je poskytnout žadateli o azyl, jež byl v řízení o udělení azylu z různých důvodů neúspěšný, ochranu před návratem do státu, v němž by byl vystaven negativnímu jednání pocházejícímu nebo připsatelnému tomuto státu. Tak tomu ovšem v daném případě, jak Nejvyšší správní soud zjistil z podkladů obsažených ve správním a soudním spise, nebylo.

Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost podle ve spojení s jako nepřípustnou odmítl.

Vzhledem k dikci § 78b odst. 1 ZA, podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem ustanovenému zástupci stěžovatele platí stát ( ve spojení s ). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení, ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za jeden úkon právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 1075 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 8. června 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu