Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 79/2005 - 52

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky O. K., zastoupené JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, č. j. - 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky JUDr. Marty Čihákové s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 9. 2004, č. j. - 25, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 22. 7. 2003, č. j. OAM-1275/VL-07-C10-2003, kterým stěžovatelce nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně zákona č . , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestovaní ve smyslu § 91 zákona o azylu. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, tj. snaha o legalizaci pobytu, mimořádně tíživé životní okolnosti a vědomí bezvýchodnosti situace, nejsou subsumovatelné pod důvody uvedené v § 12 zákona o azylu. Tyto důvody nelze považovat ani za důvody hodné zvláštního zřetele, jejichž existence je podmínkou pro možnou úvahu o udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. Udělení humanitárního azylu přichází v úvahu ve výjimečných případech a správní orgán o něm rozhoduje ve správním uvážení. Jeho rozhodnutí pak soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů. Rozhodovat o udělení azylu z uvedených důvodů pak soudu nepřísluší. Skutková zjištění, z nichž ministerstvo vycházelo při svém rozhodování, byla podle krajského soudu dostatečná a napadené rozhodnutí ministerstva je v souladu se zákonem.

Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě nejprve pouze obecně namítala, že došlo k pochybení ministerstva tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, důkazy, které si opatřil, nebyly úplné a rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Toto své tvrzení odůvodnila odvoláním se na názor v Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vyjádřený v čl. 53 a upozornila na čl. 43 této Příručky. V doplnění kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s napadeným rozsudkem pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení. Pochybení v původním řízení spatřuje v tom, že po celou dobu nebyla zajištěna její práva tím, že nebyl přizván tlumočník, prostřednictvím kterého by byla schopna konkrétně a podrobně odůvodnit svoje rozhodnutí a svoji žádost. Pro jazykovou bariéru zůstalo u obecných tvrzení, která nebyla postačující pro řádné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka dále namítala, že nesprávným zůstalo rozhodnutí o neudělení azylu z humanitárních důvodů. Pro jazykovou neznalost nebyla schopna řádně a podrobnými důvody rozvést veškeré důvody, které ji vedly k odchodu ze země. Poukázala na současný stav v zemi, kde nemá nejmenší jistotu klidného života, obecné ovzduší, které je v zemi navozeno u ní přivodilo i zdravotní potíže psychického rázu.V této zemi nalezla osobní zázemí, kterého si velmi váží. Domnívá se, že splňuje podmínky udělení humanitárního azylu v níž nemá jistotu klidného života. Povinností soudu bylo, aby se zabýval její žádostí vzhledem k posouzení, zda skutečnosti, které uvedla, neodůvodňují udělení humanitárního azylu již proto, že v zemi, ze které odešla, nejsou vytvořeny potřebné mechanismy, které by stěžovatelku mohly ochránit od jejích obav o dalším způsobu života. Bylo tedy povinností soudu, aby se zabýval její žádostí, zda skutečnosti, které uvedla neodůvodňují udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Soud se měl zabývat podmínkami pro splnění humanitárního azylu, které její osobní poměry plně splňují, a tento azyl jí měl být udělen. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu se právními předpisy. Ve vztahu k Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíka uvedlo, že tato není pro ně závazná a má jen doporučující charakter. Navíc stěžovatelka ve své žádosti o azyl neuvedla žádné důvody podle čl. 43 a 53 jmenované příručky. Ministerstvo dále odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi

stěžovatelky učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Námitku stěžovatelky týkající se nepřizvání tlumočníka a s tím související nemožnost konkrétně a podrobně odůvodnit svou žádost nepovažuje Nejvyšší správní soud za důvodnou, protože jak při podání žádosti o udělení azylu, tak při pohovoru k žádosti o udělení azylu byla na základě požadavku stěžovatelky komunikace s ní vedena v jazyce ruském za přítomnosti tlumočnice. Jejím prostřednictvím tak měla stěžovatelka možnost vyjádřit se a uvést všechny důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení azylu.

Pokud se stěžovatelka dovolávala nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení týkající se neudělení azylu z humanitárních důvodů, ani tuto neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou.

Ustanovení § 14 zákona o azylu je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ představuje správní uvážení. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. Protože ministerstvo řádně zjistilo a posoudilo jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav v její zemi, přičemž stěžovatelka sama ve správním řízení žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuvedla, nelze jeho postupu, ani postupu krajského soudu, nic vytknout. Pokud jde o požadavek stěžovatelky, aby krajský soud sám o udělení humanitárního azylu rozhodl, pak tomuto nelze vyhovět, neboť soudům ve správním soudnictví v souladu s ústavně zakotvenou dělbou moci mezi orgány výkonnými a soudními nepřísluší o právech a povinnostech účastníků přímo rozhodovat, ale pouze rozhodnutí správních orgánů přezkoumávat.

Stěžovatelka se v kasační stížnosti také odvolávala na čl. 53 a upozornila na čl. 43 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíka. V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jednak jedná o velmi obecné odkazy a jednak bez jakéhokoliv vztahu k posuzované věci, takže v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s bez jednání.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Právní zástupkyni stěžovatelky náleží odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti) podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, 2000 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 150 Kč, celkem tedy 2150 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu