Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 72/2005 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele T. N., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. - 24, zamítl žalobu podanou stěžovatelem proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 4. 7. 2003, č. j. OAM-288/VL-19-P17-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovateli podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . V odůvodnění rozsudku krajský soud ve vztahu k námitkám obsaženým v kasační stížnosti konstatoval, že soudu nepřísluší přezkoumávat, zda důvody pro udělení humanitárního azylu zde byly nebo ne. Toto je věcí volné úvahy ministerstva, která vylučuje soudní přezkum. Soud v takovém případě pouze posuzuje, zda ministerstvo v úplnosti soustředilo všechny podklady, které mu umožnily o této otázce správně rozhodnout, a zda jeho závěr není s tímto podkladem v logickém rozporu. Takové pochybení v projednávané věci však krajský soud neshledal.

Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu podle ustanovení 103 odst. 1 písm. b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Rozhodnutí ministerstva není podle stěžovatele ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle odůvodněno. Nejsou v něm uvedeny konkrétní důvody a podklady tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí ministerstva je proto nepřezkoumatelné a krajský soud jej měl zrušit. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána.

Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že námitku, že rozhodnutí ministerstva není ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle odůvodněno, stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. V žalobě stěžovatel pouze namítal porušení ustanovení , , a , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení a . Uvedená námitka je tedy novým důvodem, který stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl, a jako taková je ve smyslu zásadně nepřípustná. Toto ustanovení je nicméně nezbytné vykládat v souvislosti s dalšími ustanoveními

Podle ustanovení je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Vzhledem k tomu, že v daném případě stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí ministerstva pro nedostatek důvodů rozhodnutí, přezkoumal Nejvyšší správní soud napadený rozsudek v rozsahu tohoto stížního bodu.

Ministerstvo ve svém rozhodnutí na straně třetí v odstavci prvním uvedlo, že „Podle ustanovení § 14 výše uvedeného zákona, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl

z humanitárního důvodu. Žadatel uvedl, že ve vlasti již nemá žádné příbuzné a nemá se kam vrátit. Správní orgán posoudil osobní situaci žadatele a neshledal důvody k udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 výše uvedeného zákona.“ Rozhodnutí ministerstva tedy ve vztahu k neudělení humanitárního azylu odůvodněno bylo, byť poměrně stručně. Ministerstvo uvedlo, že vycházelo z výpovědi stěžovatele a jím uváděné důvody posoudilo negativně. Krajský soud proto neměl důvod rozhodnutí ministerstva pro nepřezkoumatelnost zrušit. Krajský soud se i přesto, že stěžovatel v tomto směru nic konkrétního v žalobě nenamítal, v odůvodnění napadeného rozsudku neudělením humanitárního azylu zabýval, a po posouzení, zda ministerstvo v úplnosti soustředilo všechny podklady, které mu umožnily o této otázce správně rozhodnout, a zda jeho závěr není s tímto podkladem v logickém rozporu dospěl k závěru, že takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. O kasační stížnosti rozhodl v souladu s bez jednání.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu