Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 289/2004 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: W. A., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Praha 6, Papírenská 114/5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2004, čj. - 11,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 11. 2003, čj. OAM-1218/LE-11-06-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) ve znění pozdějších předpisů. Usnesení městského soudu vycházelo ze skutečnosti, že žalobce podal žalobu opožděně.

Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodující, že stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v nedostatečném zjištění skutečného stavu věci správním orgánem [ ] a nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [ ] a pro tyto vady měl soud správní rozhodnutí zrušit. Tento důvod lze však uplatnit v řízení, kdy městský soud věc meritorně projednává a o žalobě pak věcně rozhodne. V dané věci městský soud žalobu vůbec věcně neprojednával, ale odmítl ji podle ustanovení Je tedy zřejmé, že stížnostní důvody uvedené pod písmenem a) a b) na daný případ nemohou dopadat a k jejich naplnění tak nemohlo vůbec dojít.

Žalovaný nevyužil možnost se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřit.

Jedinou uplatněnou námitkou, kterou se soud může zabývat, tak zůstává nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [ ]. V tomto směru stěžovatel poukázal na tvrzení svého předchozího advokáta JUDr. Vladislava Hukla, který uvedl, že v době, kdy obdržel rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2003, čj. OAM-1218/LE-11-06-2003, byl „zdravotně neschopen“. Stěžovatel se domnívá, že každý má právo na soudní ochranu ústavně zaručenou a také právo na lhůtu podle ustanovení

Tvrdí-li stěžovatel, že měl nárok na lhůtu k podání žaloby uvedenou v ustanovení , není možné s ním souhlasit; naopak musí dát za pravdu městskému soudu, který v odůvodnění svého usnesení uvedl, že dle ustanovení lze žalobu podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. , o azylu, který je speciálním zákonem, stanoví lhůtu k podání žaloby o ustanovení , 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí žalovaného. Lhůtu uvedenou v ustanovení nelze vztáhnout na případ stěžovatele; tato lhůta se použije pouze při řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.

Ze správního spisu vyplynulo, že rozhodnutí žalovaného bylo JUDr. Vladislavu Hukelovi doručováno do vlastních rukou v souladu s ustanovením , o správním řízení (), a to na adresu Praha 4, Urbánkova 3361. Vzhledem k tomu, že adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení dle vyznačení na doručence zdržoval, doručovatel uložil písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence a adresáta vhodným způsobem vyrozuměl. Podle ustanovení nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Označené rozhodnutí bylo uloženo na poště ve středu 10. 12. 2003, poslední den lhůty k vyzvednutí písemnosti připadl na sobotu 13. 12. 2003. Za den doručení se tedy považuje pondělí 15. 12. 2003. Lhůta k podání žaloby marně uplynula v pondělí 22. 12. 2003.

K převzetí písemnosti advokátem JUDr. Vladislavem Hukelem fakticky došlo dne 29. 12. 2003; městský soud tento den považoval rozhodující pro počátek běhu lhůty k podání žaloby. To je však právně irelevantní, neboť žaloba byla předána k přepravě poštovnímu úřadu až dne 7. 1. 2004, tedy v každém případě po uplynutí lhůty. Ani žádost zástupce žalobce o prominutí lhůty k podání žaloby nemá zákonné opodstatnění, protože podle ustanovení . zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

Městský soud v Praze tak postupoval v souladu se zákonem, jestliže žalobu odmítl pro opožděnost.

Důvod uvedený v ustanovení tak soud neshledal.

Pokud jde o návrh stěžovatele, aby Nejvyšší správní soud přiznal žalobě odkladný účinek, je třeba uvést, že do pravomoci soudu spadá pouze rozhodování o kasační stížnosti, ne o žalobě.

Nejvyšší správní soud tak neshledal důvodnou žádnou z tvrzených námitek kasační stížnosti. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani jiné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu