Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 53/2005 - 55

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele nezl. J. P., právně zastoupeného JUDr. Františkem Staňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Gagarinova 757, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 9. 2004, č. j. – 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Františka Staňka, se sídlem v Liberci, Gagarinova 757, s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 9. 2004, č. j. – 28, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 28. 1. 2004, č. j. OAM-149/VL-01-BE07-2004, jímž byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že důvody žádosti o azyl nezletilého stěžovatele jsou shodné

s důvody žádosti o azyl jeho zákonné zástupkyně, tj. jedná se o důvody ekonomické povahy, které nelze podřadit pod žádný z důvodů taxativně uvedených v , neboť zákonná zástupkyně stěžovatele opustila Ukrajinu z obav před věřiteli, když nebyla schopna splatit dluh a obává se, že by jí i stěžovateli mohlo být vyhrožováno a že by mohli být odsouzeni k trestu odnětí svobody.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost v níž namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, tedy z důvodu , když neposoudil jeho žádost o sloučení věcí a nařízení jednání, ve které žádal o sloučení řízení proti rozhodnutí ministerstva. Ze skutečností, které v rámci azylového řízení uvedl, je zřejmé, že v případě návratu na Ukrajinu bude vystaven značným těžkostem. Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Důvodem žádosti o azyl zákonné zástupkyně stěžovatele byly problémy s věřitelem a snaha o legalizaci pobytu a tytéž důvody vztáhla i na stěžovatele. Skutečnosti uvedené zákonnou zástupkyní stěžovatele nelze podřadit důvodům pro udělení azylu . Z výše uvedených důvodů navrhlo ministerstvo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Námitku stěžovatele, že se krajský soud nezabýval jeho žádostí o sloučení věcí a nařízení jednání, považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. O žalobě zákonné zástupkyně stěžovatele proti rozhodnutí ministerstva bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004, č. j. - 27, kterým byla její žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , zatímco řízení o žalobě stěžovatele bylo zahájeno dne 12. 3. 2004, kdy byla žaloba podaná zákonnou zástupkyní stěžovatele doručená krajskému soudu. V průběhu řízení před krajským soudem stěžovatel, resp. jeho zákonná zástupkyně, nikdy nepožádal o sloučení věcí a ani tak nemohl z objektivních důvodů učinit, neboť řízení týkající se zákonné zástupkyně stěžovatele již bylo skončeno. Stěžovatel přípisem ze dne 7. 6. 2004 pouze požádal krajský soud o nařízení jednání ve věci, které se následně konalo dne 15. 9. 2004 za přítomnosti zákonné zástupkyně stěžovatele.

Pokud stěžovatel dále pouze v obecné rovině uváděl, aniž by ke svým tvrzením uvedl konkrétní argumentaci, že v případě jeho návratu na Ukrajinu bude vystaven značným těžkostem, nemohl v rozsahu tohoto důvodu pro jeho nekonkrétnost a neurčitost Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat. V této souvislosti lze pouze poukázat na to, že stěžovatel se dovolává pouze důvodů týkající se jeho zákonné zástupkyně a nikoliv jeho osobně, protože se narodil na území České republiky poté, kdy opustila Ukrajinu.

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát a podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby 1000 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 1 x 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu