Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 37/2005 - 47

č. j. - 47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. P., zast. JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004, č. j. – 21,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-4245/VL-17-C10-2003, žalovaný neudělil žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů a dále rozhodl tak, že na cizince se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu v platném znění.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze dne 19. 1. 2004 a domáhal se jí zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci tomuto orgánu k dalšímu projednání.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2004, č. j. – 21, žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále tak, že návrh na ustanovení zástupce žalobce se zamítá. Z odůvodnění usnesení pak vyplývá, že v daném případě je nutno vycházet z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 3. 12. 2003 a od tohoto data je nutno počítat lhůtu pro podání žaloby, neboť zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby se počítá ode dne doručení napadeného rozhodnutí žalobci. Zákonem o azylu stanovená patnáctidenní lhůta pro podání žaloby uplynula dnem 18. 12. 2003. Žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze až 19. 1. 2004, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Je proto třeba žalobu považovat za opožděně podanou. Skutečnost, že snad žalobce fakticky převzal napadené rozhodnutí dne 14. 1. 2004, jak uvádí v žalobě, nelze zohlednit, protože v tento den mohl žalobce převzat již rozhodnutí, které se podle zákona považuje za doručené. Postupem podle § 24 odst. 2 zákona o azylu jde o výzvu k převzetí rozhodnutí dne 3. 12. 2003 a protože se žalobce k převzetí rozhodnutí nedostavil, podle § 24a odst. 2 zák. o azylu platí, že nedostaví-li se žadatel o udělení azylu k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu byla výzva doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení azylu doručeno. Usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno oběma účastníkům, žalobci dne 3. 9. 2004.

Dne 13. 9. 2004 podal žalobce – nyní stěžovatel - u Městského soudu v Praze, pracoviště Hybernská, kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, a to do výroku usnesení, kterým byla zamítnuta (správně odmítnuta) žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-4245/VL-17-C10-2003. V bodu II stěžovatel uvádí, že důvodem pro podání kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v ust. až d) v platném znění ( ). Dále namítá, že Městský soud v Praze posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Konečně uvádí, že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u Městského soudu v Praze, kdy uvedený soud, dle jeho názoru, projednal předmětnou věc v rozporu se v platném znění. V bodu III kasační stížnosti stěžovatel žádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a v bodě IV žádal ve smyslu ust. , o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, když současný stav řízení mu může přivodit značnou újmu na právech, a to za situace, kdy by byl nucen vycestovat z území ČR, kde řádně pobývá. Dále uvedl, že má reálnou obavu z nuceného opuštění ČR a následného odjezdu do Ukrajiny, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. V bodě V žádal zrušení napadeného usnesení Městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se vzhledem k obsahu kasační stížnosti k ní nevyjadřoval.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. až e) – – Podle kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v .

V daném případě stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvedl citaci až d) v platném znění, aniž by konkrétně uvedl, jaké důvody kasační stížnosti uplatňuje. Dále stěžovatel jen zcela obecně namítá, že Městský soud v Praze posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Orgánům rozhodujícím o jeho žádosti o udělení azylu i Městskému soudu v Praze vytýká, že projednaly věc v rozporu se Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele tedy vyplývá, že je zaměřena proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mu azylu podle jeho žádosti (podle , , 2 a ). Městský soud v Praze v napadeném usnesení však žalobu proti rozhodnutí žalovaného odmítl proto, že je opožděná a nezabýval se v ní podstatou věci, tzn. zda je zákonné rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-4245/VL-17-C10-2003.

Není důvodem kasační stížnosti ve smyslu , cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval a nekonkretizuje-li vady řízení či vady v právním úsudku jichž se soud podle stěžovatele dopustil (jak již rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 11. 2004, č. j. – 74, z něhož vychází Nejvyšší správní soud i v této věci). Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti chtěl zpochybnit vlastní rozhodnutí žalovaného, nemohou být řádným důvodem kasační stížnosti jeho námitky proti usnesení Městského soudu v Praze a jím uvedený důvod v kasační stížnosti je „jiným důvodem“ ve smyslu ust. a zakládá nepřípustnost kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele pro nepřípustnost odmítl / , ve spojení s /.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ust. ve spojení s podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. června 2005

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu