Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 352/2004 - 73

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti A. A. Z., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 10. 2004, č. j. – 57,

t a k t o :

Rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 10. 2004, č. j. – 57, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 10. 2004, č. j. – 57, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 2. 8. 2002, č. j. OAM-1978/AŘ-2002, jímž byl zamítnut rozklad žadatele o azyl proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 12. 2001, č. j. OAM-3692/CU-02P16-2001 o zastavení řízení podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se neztotožnil se závěrem stěžovatele, že obě předvolání byla žadateli o azyl doručena řádně. Ve správním spise chybí důkaz o tom, že správní orgán učinil pokus doručit žadateli o azyl písemnost do vlastních rukou, a to předvolání k pohovoru na 5. 12. a 21. 12. 2001. Správní orgán se opíral pouze o vlastní evidenci (popis pohybu) a k doručení písemnosti do vlastních rukou

ve smyslu vůbec nepřistoupil. Proto krajský soud dospěl k závěru, že žadatel o azyl nebyl ani k jednomu z pohovorů obeslán řádně v souladu se .

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítal, že soud ani žadatel o azyl nezpochybnil skutečnost, že od 16. 11. 2001 měl žadatel o azyl evidován svévolný odchod z pobytového zařízení, protože propustka na privátní adresu byla vydána pro období od 1. 11. do 15. 11. 2001. Proto stěžovatel namítal nesprávné posouzení otázky doručování soudem a trvá na nedůvodnosti žaloby. Stěžovatel je přesvědčen, že obě předvolání k pohovoru doručil žadateli o azyl řádně, když bez pokusu o doručení do vlastních rukou přistoupil k náhradnímu doručení uložením písemnosti a vyvěšením oznámení o uložení, neboť tak učinil v souladu s ve znění platném do 31. 1. 2002, když žadatel o azyl se v inkriminované době v místě evidovaného pobytu nebo-li v místě doručení písemnosti, tj. v pobytovém zařízení pro cizince, nezdržoval a současně jeho jiný pobyt nebyl stěžovateli znám. K tomu stěžovatel poznamenal, že žadatel o azyl měl podle povinnost písemně oznámit vedoucímu příslušného pobytového střediska opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin a v oznámení měl povinnost uvést adresu, kde se bude zdržovat a délku pobytu mimo pobytové středisko. Tuto povinnost žadatel o azyl splnil pro dobu od 1. 11. do 15. 11. 2001 a nikoliv pro dobu následující, v níž mu stěžovatel doručoval výzvy, resp. předvolání k pohovoru. Proto navrhl zrušení napadeného rozsudku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ve znění účinném do 31. 1. 2002 se všechny písemnosti doručují účastníkovi řízení do vlastních rukou v místě, ve kterém je evidován jeho pobyt. Pokud se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není znám, podle odst. 3 citovaného ustanovení se písemnost určená do vlastních rukou účastníka řízení uloží u pověřeného zaměstnance ministerstva v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde má účastník evidován pobyt, nebo v přijímacím či pobytovém středisku, které je nejblíže místu evidovaného pobytu mimo zmíněná střediska, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě obvyklém. Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti a doručení rozhodnutí, k jehož převzetí byl účastník řízení písemně vyzván, i když se o jejich uložení nedozvěděl. Nedostaví-li se účastník řízení k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je podle odst. 4 citovaného ustanovení den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno.

V daném případě z obsahu správního spisu vyplývá, že žadatel o azyl se od 16. 11. 2001 nezdržoval v P. s. ve S. p. R., což sám potvrdil i v žalobě, přičemž neuvedl, na jaké adrese se v této době zdržoval. Proto podle názoru Nejvyššího správního soudu nebyl důvod, aby ministerstvo postupovalo při doručování předvolání k pohovoru ze dne 19. 11. 2001 a 5. 12. 2001 podle , neboť v té době se nesporně žadatel o azyl v místě, kde byl jeho pobyt evidován, nezdržoval a nebylo známo místo, kde se zdržuje. Za tohoto skutkového stavu, kdy žadatel o azyl nesplnil svou povinnost stanovenou mu v písemně oznámit vedoucímu příslušného pobytového střediska opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin s uvedením adresy, kde se bude zdržovat, a délky pobytu mimo pobytové středisko, nebyly splněny zákonné podmínky při doručování předvolání žadateli o azyl pro postup podle . Proto tvrzení žadatele o azyl obsažené v žalobě, že pokud by pozvání k pohovoru obdržel, tak by se včas a řádně dostavil, lze označit za účelové, protože nezdržoval-li se v pobytovém středisku, nemohl se dozvědět o případném doručení předvolání zasílaném podle . Zaviněním žadatele o azyl, který svévolně opustil pobytové středisko a neoznámil adresu, na které se zdržuje, mu tedy nebylo možno doručovat písemnosti do vlastních rukou. V důsledku toho postupovalo ministerstvo oprávněně při doručování podle odst. 3 citovaného ustanovení. Skutečnost, že se žadatel o azyl o předvoláních k pohovoru nedozvěděl, jak tvrdí v žalobě, nelze přičíst k tíži ministerstva, neboť tím, že žadatel svévolně opustil pobytové středisko dne 16. 11. 2001 a zpět se vrátil až 14. 1. 2002, dal najevo, že se o další řízení nezajímá. proto takové chování žadatele o azyl sankcionuje možností zastavit řízení, a to i za situace, kdy se žadatel o termínu pohovoru skutečně nedověděl.

Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Podle je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.

Podle rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu