Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 128/2005 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatelů a) I. O., b) I. O., zastoupených JUDr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, č. j. – 35, ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Jana Konečného s e u r č u j e částkou 3500 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. - 35, , zamítl žaloby podané stěžovateli proti rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 30. 6. 2004, č. j. OAM-5431/VL-22-P14-2003 a OAM-5434/VL-22-P14-2003, jimiž nebyl stěžovatelům udělen azyl podle ustanovení , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že prvý stěžovatel v průběhu správního

řízení uváděl, že zemi původu opustil proto, že byl odpůrcem prezidenta Kučmy a zúčastnil se v letech 1997 až 2000 v Kyjevě a Lvově demonstrací proti prezidentovi, poté mu vyhrožovali neznámí lidé a děkan školy, a proto se obává vrátit na Ukrajinu. Dalším důvodem je snaha legalizovat pobyt, neboť obdržel správní vyhoštění. Druhá stěžovatelka uvedla, že Ukrajinu opustila kvůli manželovi, jemuž bylo vyhrožováno pro účast na demonstracích, rovněž jí bylo za manželovy aktivity vyhrožováno. Také tato stěžovatelka byla správně vyhoštěna a žádostí o azyl si chce legalizovat pobyt v České republice. Důvody uvedené stěžovateli nelze dle názoru krajského soudu podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu dle . Ministerstvo tedy po zhodnocení skutečností uváděných stěžovateli a po zvážení zjištění o politické a ekonomické situaci a o dodržování lidských práv a svobod na Ukrajině správně dospělo k závěru, že v případě stěžovatelů není dán žádný důvod pro udělení azylu. Jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu , stěžovatelé především nevyužili pomoci státních orgánů v zemi původu k ochraně před kriminálními jevy. Stěžovatelé nejsou rodinnými příslušníky osoby, které byl udělen azyl v České republice, proto nebyl dán důvod pro udělení azylu dle . Stěžovatelé neuvedli žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly udělení humanitárního azylu ve smyslu . Z informací získaných v průběhu řízení nelze učinit závěr, že by stěžovatelé náleželi k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování ve smyslu . Dále krajský soud uvedl, že pokud stěžovatelé poukazují na neúplně zjištěný skutkový stav věci, činí tak pouze v obecné poloze a neuvádějí žádné konkrétní důkazy, které by měly být dle jejich názoru provedeny k úplnému zjištění stavu věci. Proto soudu nezbylo, než rovněž v obecné poloze konstatovat, že skutkový stav věci byl před vydáním rozhodnutí ministerstvem zjištěn dostatečně. Ministerstvo se vypořádalo s tvrzeními stěžovatelů v průběhu správního řízení a rovněž s obsahem zpráv o situaci v zemi původu stěžovatelů, z nichž při svém rozhodování vycházelo, stěžovatelé proti jejich obsahu nevznesli žádné konkrétní námitky.

Stěžovatelé podali proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení 103 odst. 1 písm. a) až d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V kasační stížnosti obecně namítali, že krajský soud posoudil jejich případ v rozporu s platným právním řádem a že shledávají vážná pochybení všech orgánů, včetně krajského soudu, v řízení o udělení azylu, aniž tyto námitky jakkoliv konkretizovali. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že napadají především nesprávné hodnocení informací o zemi původu, které posloužily správnímu orgánu a posléze i soudu ke konstatování skutkového stavu. Použité podklady neodpovídají reálnému stavu v zemi jejich původu v té době.

Ministerstvo ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo dále odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelů učiněné ve správním řízení. Podle ministerstva jsou námitky stěžovatelů v kasační stížnosti nekonkrétní. Ve správním řízení nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených azylově relevantních důvodů dle . Proto ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

O jednotlivých stižních námitkách Nejvyšší správní soud uvážil následovně.

Stěžovatelé se předně v původně podané kasační stížnosti dovolávali obecně kasačních důvodů podle až d) Stěžovatelé namítli, že krajský soud posoudil jejich případ v rozporu s platným právním řádem a že shledávají vážná pochybení všech orgánů, včetně krajského soudu, v řízení o udělení azylu. Tyto své námitky stěžovatelé nijak nekonkretizovali.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není důvodem kasační stížnosti ve smyslu , cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. - 74). Nejvyšší správní soud nemá nejmenší důvod se od uvedené judikatury jakkoliv odchýlit, a proto v souladu s uvedeným názorem k výše uvedeným námitkám jako nepřípustným ( ) nepřihlédl.

Stěžovatelé dále napadli nesprávné hodnocení informací o zemi původu, které posloužily správnímu orgánu a posléze i soudu ke konstatování skutkové podstaty, a tvrdí, že použité podklady neodpovídají reálnému stavu v zemi jejich původu, což představuje stížní důvod podle , tj. vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud však takové pochybení neshledal. Ze správního spisu vyplývá, že ministerstvo si opatřilo dostatek důkazů, na jejichž základě zjistilo přesně a úplně skutkový stav věci, a vyhodnotilo je v kontextu platné právní úpravy. S tvrzeními stěžovatelů v průběhu správního řízení a rovněž s obsahem zpráv o situaci v zemi jejich původu, z nichž při svém rozhodování vycházelo, se ministerstvo vypořádalo dostatečně a v plném souladu s procesním právem, stěžovatelé proti jejich obsahu nevznesli žádné konkrétní námitky. Pokud se pak týká vlastních námitek ohledně informací o zemi původu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé v žalobách namítali vady správního řízení toliko v obecné rovině, tj. omezili se jen na citaci příslušných ustanovení , aniž by uvedli, v čem konkrétně měly tyto vady spočívat. Krajský soud tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže procesní postup ministerstva v řízení přezkoumal obecně ve vztahu k obsahu správního spisu a neshledal v postupu ministerstva pochybení. Navíc je třeba konstatovat, že námitka brojící proti hodnocení informací o zemi původu v samotné žalobě uplatněna nebyla a jedná se proto

podle o námitku nepřípustnou, neboť jde o důvod, který stěžovatelé neuplatnili v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohli.

Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s bez jednání.

Stěžovatelé podali návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení, a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Odměnu zástupce stěžovatelů určil soud ve výši 3500 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti, to vše pro každého ze stěžovatelů) podle ustanovení ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu