Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 66/2005 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky V. P., zastoupené JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2004, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky JUDr. Marty Čihákové, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2004, č. j. - 18, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 24. 5. 2004, č. j. OAM-93/CU-06-09-2004, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelka požádala o udělení azylu, protože pobývala

v České republice nelegálně a hrozilo jí správní vyhoštění. Na Ukrajině nikdy neměla žádné problémy se státními orgány nebo policií, politicky se nikdy neangažovala a ze země původu odešla kvůli neshodám s otcem a bývalým přítelem. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . Jestliže ministerstvo posoudilo žádost stěžovatelky jako zjevně nedůvodnou podle , nemohlo posuzovat, zda tato splňuje podmínky pro udělení azylu podle a 14 , a proto ani krajskému soudu nepřísluší posuzování její žádosti podle .

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost v níž namítala důvody uvedené v a d) Především namítala, že v průběhu azylového řízení podrobně poukázala na konkrétní životní situaci, ve které se v zemi původu nalézala a která ve svém důsledku vedla k jejímu rozhodnutí odejít z této země. Proto se domnívá, že krajský soud nesprávně shledal, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu a že v řízení dostatečně nedoložila skutečnosti, které by odůvodňovaly její žádost. Odkázala na skutečnosti, které uvedla a které dostatečně konkretizovala. Dále uvedla, že došlo k porušení jejího procesního postavení, když při celém řízení, zejména pokud se měla podrobně a konkrétně vyjadřovat k okolnostem, které ji vedly k podání žádosti o poskytnutí azylu, nebyl přizván tlumočník. Bylo povinností soudu, aby se zabýval její žádostí z hlediska možnosti udělení humanitárního azylu podle . I pro posouzení této otázky poukazovala na důvody, které uvedla, a to že neměla možnost vlastní realizace, vlastního života a cítila se ohrožená jak ze strany svých rodinných příslušníků, tak bývalého přítele. Jedná se o obavy skutečné a reálně podložené, které ve svém důsledku splňují podmínky udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka žije v České republice, kde si vytvořila osobní a rodinné zázemí, a proto odmítnutí své žádosti považuje za rozhodnutí, které je ve svém důsledku nepřezkoumatelné, trpící vadami, které ve svém důsledku vedly k rozhodnutí, které nepovažuje za zákonné ve věci samé. Rovněž namítala nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, když se odmítl zabývat možností poskytnutí humanitárního azylu a bez provedení dalšího podrobnějšího šetření se ztotožnil s názorem ministerstva. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Stěžovatel má ve správním řízení možnost požádat o tlumočníka svého mateřského jazyka či jazyka, jemuž rozumí a tlumočník je mu ustanoven pro celé řízení o azylu. Jak ze správního spisu vyplývá, stěžovatelka žádala, aby pohovor byl veden v ruském jazyce. Souhlasila, aby obsah pohovoru tlumočila tlumočnice ruského jazyka paní A. M. Byla seznámena s obsahem protokolu o pohovoru v ruském jazyce, souhlasila s ním a nežádala dalšího doplnění ani změny. Žádost stěžovatelky byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle a podle judikatury Nejvyššího správního soudu se nemůže dovolávat posouzení azylu podle a 14 , neboť o těchto formách azylu nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto. Z výše uvedených důvodů ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Námitku stěžovatelky, že došlo k porušení jejího procesního postavení, když v celém řízení nebyl přizván tlumočník, přičemž nespecifikovala, zda se jednalo o správní řízení, nebo řízení před krajským soudem, považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou.

Podle má účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení.

Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka dne 30. 4. 2004 požádala, aby řízení o udělení azylu bylo vedeno v ruském jazyce. Proto ministerstvo ustanovilo tlumočnici ruského jazyka paní PaedDr. J. P. a následně paní A. M. Jak při podání žádosti, tak u pohovoru k žádosti o azyl byla přítomna tlumočnice, neboť se stěžovatelkou bylo komunikováno v ruském jazyce. Při pohovoru stěžovatelka podrobně vylíčila svoje důvody odchodu z vlasti a následného podání žádosti o udělení azylu. Stěžovatelka byla seznámena s obsahem protokolu v jazyce ruském, souhlasila s ním a nežádala doplnění. S obsahem rozhodnutí ve věci udělení azylu včetně poučení byla stěžovatelka rovněž seznámena v ruském jazyce za přítomnosti tlumočnice. Celé správní řízení tedy probíhalo za přítomnosti tlumočníka a stěžovatelka měla možnost komunikovat s ministerstvem ve svém rodném jazyce.

Vzhledem k tomu, že neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem ve své mateřštině, je třeba za použití ustanovení postupovat podle ustanovení Podle odst. 1 citovaného ustanovení mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle odst. 2 citovaného ustanovení soud ustanoví účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil účastníkovi tlumočníka, nestačí pouze, že se jedná o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí potřeba ustanovit tlumočníka vyjít v řízení najevo. V dané věci byla krajskému soudu doručena žaloba sepsaná v českém jazyce. Na výzvu krajského soudu, aby stěžovatelka sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve smyslu bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání, která jí byla doručena dne 22. 7. 2004, stěžovatelka nereagovala. Proto podle názoru Nejvyššího správního soudu potřeba ustanovit stěžovatelce tlumočníka v řízení před krajským soudem nevyšla najevo, neboť žaloba byla sepsána v českém jazyce a stěžovatelka vůči soudu neučinila žádné podání, ze kterého by bylo zřejmé, že výzvě soudu nerozumí. Zásada rovnosti účastníků řízení formulovaná v ustanovení je projevem ústavního principu rovnosti účastníků vyjádřeného v y a v a 4 d. Při posuzování postupu krajského soudu při realizaci tohoto práva uvedeného v ustanovení , dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že tento nepochybil, pokud neustanovil stěžovatelce tlumočníka.

Pokud jde o další důvod uvedený stěžovatelkou v kasační stížnosti a týkající se aplikace ustanovení , podle kterého lze v případě hodném zvláštního

zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, nepovažuje jej Nejvyšší správní soud rovněž za důvodný.

vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v , a stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v a 16 . Podle ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v citovaného zákona. Pokud jsou splněny podmínky stanovené v pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle , jak na to poukazuje stěžovatelka v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného ustanovení je za takové situace vyloučeno.

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených podle ustanovení kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupkyní advokátka a podle platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových výdajů stát. Podle , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátce odměna za dva úkony právní služby 2 x 1000 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 2 x 75 Kč, celkem tedy 2150 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu