Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 34/2005 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele S., a. s., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, za účasti Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, se sídlem v Praze 2, Gorazdova 24, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2004, č. j. - 29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2004, č. j. - 29, byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „Inspekce“) ze dne 12. 8. 2004, č. j. 071300204/556/04/90.120/Kr, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územní inspektorát Olomouc ze dne 26. 5. 2004, č. j. 071300204/826/04/Pl, jímž byla stěžovateli podle ust. , o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uložena pokuta ve výši 450 000 Kč. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že žaloba byla podána po uplynutí zákonné lhůty stanovené v .

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v Nepopíral, že podal žalobu v termínu uvedeném v napadeném usnesení, ale namítal, že pro nedostatek poučení o zvláštní zkrácené lhůtě a možnosti podat návrh na přezkoumání rozhodnutí příslušnému soudu podle

se na jeho věc vztahuje obecná právní úprava upravující případy svým obsahem a účelem nejbližší, tj. v daném případě ustanovení ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), obdobně v procesu civilním ustanovení , ve spojení s Tím, že stěžovatel podal žalobu v obecné dvouměsíční lhůtě podle , má za to, že ji vzhledem k citovaným zákonným ustanovením podal včas. Správní orgán už v rámci své obecné poučovací povinnosti podle měl zákonnou povinnost poskytnout stěžovateli i poučení o prostředku soudní ochrany včetně údaje o lhůtě podání, a to pod sankcí prodloužení zvláštní lhůty na lhůtu obecnou, pokud své povinnosti nedostojí. K tomuto závěru jej vedou nejenom zásady správního řízení vyjádřené v , ale i ústavně garantované právo na soudní ochranu ve smyslu a jeho meze ve smyslu d. Ani existence zvláštního prostředku soudního přezkumu správního rozhodnutí nebrání, aby podal proti napadenému rozhodnutí žalobu přímo podle bez zprostředkujícího oprávnění , když právě takovému výkladu svědčí i jiný rozsah přezkumu a oprávnění podle než zahrnutý . Stěžovatel proto tvrdil, že podal-li pro neúplné poučení žalobu v obecné zákonné lhůtě dvou měsíců, podal ji s ohledem na okolnosti, za nichž se tak stalo, včas. Přitom poukázal i na nesrozumitelný rozhodnutí předcházející postup městského soudu, v němž ten nejprve vůči stěžovateli vyjádřil vůli pokračovat v řízení a věc meritorně rozhodnout a poté, aniž v jím stanovené lhůtě vyčkal jeho stanoviska a námitek, podanou žalobu odmítl. Proto se domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Inspekce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že poučovací povinnost správního orgánu v rámci se vztahuje pouze k řádnému opravnému prostředku a takového poučení se stěžovateli v žalobou napadeném rozhodnutí dostalo. Podle ustanovení je správní orgán povinen dbát, aby stěžovatel neutrpěl újmu pro neznalost právních předpisů ve správním řízení, ne již však v následném řízení soudním. Dále jí není známa existence žádného dalšího zvláštního prostředku soudního přezkumu správního rozhodnutí podle , vedle žaloby proti rozhodnutí správního orgánu upravené v hlavě II., díl 1 V každém případě se jedná o přezkum napadeného rozhodnutí správního orgánu soudem. Text ustanovení pouze opravňuje účastníka řízení k podání žalobního návrhu ve stanovené lhůtě, ale rozhodně nevymezuje rozsah soudního přezkumu. Skutečnost, že se jedná o tentýž prostředek přezkumu správního rozhodnutí a že takto stanovená lhůta je speciální lhůtou podle ustanovení potvrzuje např. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. - 49 ze dne 27. 5. 2003. Zjistil-li městský soud neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, zajisté nebyl povinen vyčkávat na stanoviska a námitky kterékoliv ze sporných stran, konal v souladu s právním předpisem. Z výše uvedených důvodů navrhla zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Náležitosti rozhodnutí vydaného správním orgánem ve správním řízení jsou stanoveny v , podle něhož musí rozhodnutí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Podle odst. 4 citovaného ustanovení obsahuje poučení údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat. Z citovaného ustanovení proto nelze dovodit povinnost správního orgánu poučit účastníka řízení o možnosti podat žalobu k soudu s uvedením lhůty, ve které tak lze učinit. Pokud tedy bylo v rozhodnutí správního orgánu uvedeno, že se jedná o rozhodnutí konečné a nelze se proti němu odvolat, je toto poučení v souladu s ustanovením a námitka stěžovatele o nedostatku poučení je nedůvodná.

Podle lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Případem, kdy zákon stanoví jinak, je , který v pro podání žaloby k soudu proti rozhodnutí o uložení pokuty stanoví lhůtu 30 dnů od doručení rozhodnutí.

Žalobou napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. 8. 2004, jak je zřejmé z doručenky ve správním spise, a jak ostatně i stěžovatel v kasační stížnosti správně uvedl, a proto posledním dnem lhůty pro podání žaloby byla středa 15. 9. 2004. Byla-li žaloba podána k poštovní přepravě dne 27. 9. 2004, byla podána opožděně a městský soud ji důvodně v souladu s odmítl. Protože stěžovatel nebyl nedostatečně poučen, jak bylo výše uvedeno, jsou jakékoliv jeho vývody v tomto kontextu týkající se prodloužení lhůty, resp. možnost aplikace , právně irelevantní.

Námitku stěžovatele, že postup městského soudu byl nesrozumitelný, když tento nejprve vyjádřil svou vůli věc meritorně rozhodnout a poté podanou žalobu odmítl, považuje Nejvyšší správní soud rovněž za nedůvodnou. Postupem městského soudu, kdy tento provedl určité procesní úkony a posléze žalobu odmítl, nebyl stěžovatel zkrácen na svých právech a pouze se jednalo o nadbytečné procesní úkony. Městský soud je povinen kdykoli za řízení zkoumat podmínky řízení a pokud zjistil, že nejsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, byl povinen žalobu odmítnout ( ve spojení s ).

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena bezodkladně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,

proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a Inspekci žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu