Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)Konf 51/2004 - 9.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Konf 51/2004 - 9
Legal thesis
Poté žalobce, zřejmě na základě poučení, které se mu dostalo v uvedeném usnesení Městského soudu v Brně, podal žalobu u Krajského soudu v Brně se shodným označením účastníků řízení i se stejným návrhem rozsudečného výroku. Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření k této žalobě navrhl, aby soud podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. žalobu odmítl, neboť v tomto případě se jedná o rozhodnutí v soukromoprávní věci. Poté krajský soud podal zvláštnímu senátu zmíněný návrh, v němž rovněž dovodil, že se jedná o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Jde totiž o „druhostupňové odvolací rozhodnutí správního orgánu o náhradě škody vydané na základě ustanovení § 107 a násl. zákona č. 221/1999 Sb. “.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:
Věci vyplývající ze služebního poměru vojáků z povolání (nyní upravené především zákonem č. 221/1999 Sb. , o vojácích z povolání) nelze pro jejich povahu považovat za věci soukromoprávní (především pracovněprávní). Služební poměr je (i byl) charakterizován jako institut veřejného práva; byl považován za právní poměr státně zaměstnanecký. Tento právní poměr nevzniká smlouvou, ale mocenským aktem služebního orgánu (§ 5 cit. zákona - rozhodnutím o povolání do služebního poměru) a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak typickým poměrem soukromoprávním, kde účastníci mají rovné postavení. To se projevuje v právní úpravě týkající se průběhu a změny služebního poměru (část druhá, hlava II cit. zákona), kázeňské pravomoci, kázeňských odměn, kázeňských trestů a jejich ukládání (část třetí, hlava III téhož zákona), zániku služebního poměru (část druhá, hlava III tohoto zákona), jakož i dalších případů rozhodování služebních orgánů. Nejinak je tomu u rozhodování o odpovědnosti vojáka za škodu způsobenou státu (část sedmá cit. zákona). Právní povaha služebního poměru vojáka z povolání postihuje zvláštní povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci, potřebu pevného začlenění vojáka do organismu veřejné moci a účast na jejím výkonu. Tato potřeba zasahuje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního poměru, ale (stejně jako u některých dalších kategorií veřejných a zvláště státních zaměstnanců) o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem může být i charakter právní úpravy, kdy právě u služebních poměrů má tato úprava kodexový charakter a použití zákoníku práce je buď vůbec nebo z převážné části vyloučeno.
Co do další argumentace je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003 -97, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 415/2004. I když toto rozhodnutí se týká propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky [§ 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. ], jsou v něm uvedené podrobné úvahy a závěry natolik obecné, že je možno je vztáhnout i na rozhodování o povinnosti vojáka z povolání k náhradě škody ze služebního poměru.
Z těchto důvodů zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí velitele vojenského útvaru ve věci náhrady škody náleží soudu ve správním soudnictví (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. ). Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy (§ 5 odst. 5 téhož zákona).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu