Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 284/2004 - 52

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: I. S., zastoupeného JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem Praha 7, Strojnická 11, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2004 č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Peteru Andrisovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2004 č. j. - 18 zamítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2003 č. j. OAM-5510/VL-15-08-2003, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná dle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že provedené dokazování jednoznačně svědčí o tom, že žalobce neopustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Žalobce sám jako jediný důvod uvedl tu skutečnost, že opustil svou vlast z důvodu nepříznivé ekonomické situace a ve snaze legalizovat zde svůj pobyt, aby se vyhnul rozhodnutí o správním vyhoštění, jde o důvody nerozhodné z hlediska řízení o udělení azylu. Podle názoru krajského soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti žádosti žalobce o udělení azylu v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení v souvislosti s ustanovením téhož zákona se krajský soud plně ztotožnil s názorem vysloveným žalovaným v napadeném rozhodnutí a shrnul, že důvody tvrzené žalobcem nejsou podřaditelné pod žádný důvod uvedený v a jeho žádost o udělení azylu je zjevně nedůvodná.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel včas kasační stížnost, ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních až d) , (dále jen „ “). Stěžovatel má za to, že krajský soud posoudil předmětnou věci v rozporu s platným právním řádem, a to zejména v rozporu se , stejně jako žalovaný. Stěžovatel se chce v České republice zdržovat s ohledem na politickou situaci na Ukrajině, která mu neumožňuje uplatnit se společensko-politicky, přičemž tyto důvody determinují současně ekonomickou situaci, protože on ve vlasti v důsledku svého odlišného politického přesvědčení nemůže najít práci a tímto se cítí být politicky diskriminován. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 19. 10. 2003 žádost o udělení azylu, ve které uvedl, že Ukrajinu opustil kvůli nedostatku pracovních příležitostí. Protože stěžovatel ve vlasti nebyl schopen si zajistit zaměstnání, rozhodl se odcestovat za prací do České republiky. V České republice se zdržuje od roku 1999, chce zde nadále pobývat a pracovat. Stěžovatel dále uvedl, že o udělení azylu žádá kvůli legalizaci pobytu, neboť obdržel správní vyhoštění. Stěžovatel nikdy nebyl členem žádné politické strany či jiné organizace, v případě návratu do vlasti se ničeho neobával, ale vrátit se nechtěl. V pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu dne 24. 10. 2003 stěžovatel podrobněji popsal ekonomické potíže, které ho provázely na Ukrajině. Uvedl také, že v České republice po ukončení platnosti víza nelegálně pobýval a pracoval, že se státními orgány na Ukrajině neměl žádné problémy, a že se obává nepříjemností, které by mohl mít po návratu do vlasti, jelikož zde žádal o azyl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanovení . Podle téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v téhož zákona.

Námitka stěžovatele, že krajský soud (stejně jako žalovaný) posoudil předmětnou věc v rozporu s právním řádem, zejména , se ukazuje neopodstatněnou. Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována. Právní otázkou, kterou se soud v předcházejícím řízení zabýval, je otázka, zda důvody uváděné stěžovatelem, lze podřadit důvodům pro udělení azylu dle . Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že v rámci správního řízení o udělení azylu nevyšlo najevo, že by se stěžovatel ve státě původu musel důvodně obávat pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel jako důvody pro udělení azylu uváděl toliko ekonomické potíže plynoucí z nemožnosti nalézt na Ukrajině zaměstnání, snahu pracovat v České republice a legalizovat si zde pobyt, tedy důvody, které nelze podřadit pod ustanovení . Žalovaný tak zcela správně aplikoval ustanovení a krajský soud správně projevil s jeho postupem souhlas. Nejvyšší správní soud se s přijatým právním názorem ve věci ztotožňuje a neshledal důvod kasační stížnosti dle oprávněným.

V kasační stížnosti stěžovatel dále namítá důvody podání kasační stížnosti obsažené v ustanovení pod písmeny b) až d), které však nejsou jakkoliv blíže specifikovány. Nejvyšší správní soud má, po přezkoumání napadeného rozsudku a provedeného řízení ve věci, za to, že nedošlo k naplnění žádného z těchto stěžovatelem uplatněných zákonných důvodů podání kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením , podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Takovou novou skutečností je námitka stěžovatele uplatněná až v kasační stížnosti, že se chce v České republice zdržovat s ohledem na politickou situaci na Ukrajině, která mu neumožňuje uplatnit se společensko-politicky, přičemž tyto důvody determinují současně ekonomickou situaci, protože on ve vlasti v důsledku svého odlišného politického přesvědčení nemůže najít práci a tímto se cítí být politicky diskriminován. Jelikož stěžovatel citované skutečnosti neuvedl v rámci správního řízení o udělení azylu ani v rámci řízení o žalobě, ale teprve po vydání napadeného rozsudku krajského soudu, nemůže se jimi Nejvyšší správní soud zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou dle

Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení . Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

Krajský soud v Ostravě ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč [ , a , d) , v platném znění] a v náhradě hotových výdajů v částce 150 Kč ( téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Petera Andrise do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu