Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 251/2004 - 40

č. j. – 40

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: T. T., právně zastoupená Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Na Jíkalce 13, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 18 ze dne 28. 4. 2004,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-5654/VL-07-04-2003 ze dne 8. 11. 2003, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ nebo „ZA“). Krajský soud neshledal důvodnost žaloby, když ze všech procesních úkonů stěžovatelky ve správním řízení bylo zřejmé, že stěžovatelku k žádosti o azyl vedly důvody ekonomické. Podle soudu nejsou jí uváděné důvody podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu, a žalovaný proto nepochybil, když žádost stěžovatelky zamítl podle ZA jako zjevně nedůvodnou. Proto soud žalobu s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jako nedůvodnou zamítl.

V kasační stížnosti stěžovatelka vyjadřuje své překvapení nad sdělením krajského soudu, že jí napadené rozhodnutí tohoto soudu je již pravomocné. Potvrdila, že místem jejího pobytu je adresa u pana V. Š., T., P. V. 707. Podle názoru stěžovatelky mohl krajský soud opakovat pokus s doručením napadeného rozhodnutí, neboť si sám neověřil, zda se stěžovatelka na místě svého pobytu aktuálně zdržuje, a to prostřednictvím vlastního soudního doručovatele. Takový postup by se podle ní dal očekávat vzhledem k zásadním právním důsledkům, spojeným s tímto rozhodnutím. Stěžovatelka uvedla, že v poštovní schránce domu na výše uvedené adrese nenalezla žádné oznámení držitele poštovní licence o tom, že jí byla doručována zásilka, která byla posléze uložena u tohoto držitele. Domnívá se tedy, krajský soud nepostupoval při doručování napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, v důsledku čehož byla připravena o možnost podat opravný prostředek. Věcně rozsudku krajského soudu vytýká, že nevzal v úvahu, že jí bylo na Ukrajině vyhrožováno ze strany vyděračů a že si v České republice hodlá najít práci nikoliv za účelem uspokojování vlastních potřeb, nýbrž proto, aby uhradila dluh svého manžela a takto zprostředkovaně uchránila své dítě před možnou újmou na zdraví ze strany vyděračů. Domnívá se, že jí uváděné skutečnosti, jakož i fakt, že vede v České republice spořádaný život, by v jejím případě mohly zakládat důvod pro udělení humanitárního azylu podle ZA. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti poukazuje rovněž na komplikovanost a zdlouhavost obnovování povolení k pobytu na území České republiky podle , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kdy by musela za tímto účelem odjet na Ukrajinu, kde by však byla ohrožena na svém zdraví. Z těchto důvodů stěžovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka rovněž požádala Nejvyšší správní soud, aby její kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Svou žádost zdůvodnila tím, že v případě návratu na Ukrajinu by měla obavu ze splnění hrozeb ze strany vyděračů a že by nemohla uplatňovat svá procesní práva v řízení o této kasační stížnosti. Domnívá se, že přiznání odkladného účinku se v jejím případě nepřiměřeným způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka nebyla v řízení o žalobě zastoupena. Kasační stížností napadený rozsudek byl stěžovatelce doručován do vlastních rukou prostřednictvím držitele poštovní licence, a to na adresu, jež je uvedena v záhlaví tohoto usnesení. S pobytem stěžovatelky na této adrese souhlasil i žalovaný ve svém přípise č. j. OAM-5654/VL-07-2003 ze dne 19. 11. 2003, jenž je založen ve správním spise. Tato adresa byla uvedena stěžovatelkou u jejího jména jak v žalobě, tak v kasační stížnosti a je uvedena rovněž i na plné moci, kterou zmocňuje advokáta ke svému zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zásilka však byla vrácena krajskému soudu spolu s přípisem držitele poštovní licence, podle kterého nebyla zásilka v úložné době vyžádána. Podle záznamu na vrácené zásilce byl pokus o doručení zásilky učiněn na uvedené adrese dne 6. 5. 2004, avšak stěžovatelka nebyla zastižena. Stejného dne byla stěžovatelka podle záznamu na zásilce vyzvána k vyzvednutí zásilky na provozovně držitele poštovní licence, kde byla zásilka, taktéž 6. 5. 2004, uložena. Zásilka s rozsudkem krajského soudu byla na poště uložena do 21. 5. 2004. Kasační stížnost byla pak stěžovatelkou podána k poštovní přepravě dne 16. 6. 2004, což vyplývá z obálky s razítkem, jež je rovněž součástí spisu.

Podle musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. V souladu s se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle se pro způsob doručování užijí obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Podle doručenka, která splňuje stanovené náležitosti, je veřejnou u. Podle ve spojení s platí, že y, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který u vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Podle ve spojení s pak skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz pak, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelkou podána opožděně.

V daném případě byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě doručován držitelem poštovní licence na adresu, která byla stěžovatelkou uvedena v žalobě a na níž měla stěžovatelka povolen pobyt. Ze záznamu na vrácené zásilce vyplývá, že zásilka obsahující napadený rozsudek byla uložena dne 6. 5. 2004 na provozovně držitele poštovní licence; ze záznamu naopak nevyplývá, že by se adresát zásilky v místě doručování v době pokusu o doručení nezdržoval. Stěžovatelka ani v kasační stížnosti neuvedla, že by se na uvedené adrese v době doručování nezdržovala (naopak svůj pobyt na této adrese potvrdila), a proto má Nejvyšší správní soud za prokázané, že se stěžovatelka v místě doručování v době pokusu o doručení zdržovala ( ). Vzhledem k tomu, že doručenka, jež je založena v soudním spise, obsahuje všechny náležitosti stanovené právním řádem, je tato doručenka veřejnou u, a jako taková potvrzuje pravdivost toho, co je v ní potvrzeno, není-li prokázán opak ( ve spojení s ). S ohledem na výše uvedenou právní úpravu považuje Nejvyšší správní soud údaje obsažené v záznamu provedeném držitelem poštovní licence na vrácené zásilce za prokázané. Tento závěr nevyvrací ani žádným způsobem nedoložené tvrzení stěžovatelky, že ve schránce na uvedené adrese nenalezla výzvu, v rámci níž by byla informována o uložení zásilky a upozorněna na možnost jejího vyžádání. Výše bylo podáno, že doručenka splňuje veškeré náležitosti stanovené v , proto prokazuje i pravdivost informace o tom, že výzva k vyzvednutí byla učiněna, a to dne 6. 5. 2004. Tvrzení stěžovatelky nejsou takového charakteru, aby byly schopny vyvrátit domněnku správnosti této informace vyznačené na veřejné ě. Nejvyšší správní soud má proto v dané věci za prokázané, že stěžovatelka byla doručovatelem vhodným způsobem vyzvána k vyzvednutí písemnosti tak, jak to požaduje Z výše uvedených ustanovení a rovněž nevyplývá povinnost soudu v případě, že pokus o doručení zásilky adresátu není z jakéhokoliv důvodu úspěšný, tuto zásilku doručovat opakovaně, resp. pokusit se o doručení prostřednictvím soudního doručovatele, když postačí jeden pokus o doručení. Právní úprava doručování v řízení před správními soudy ponechává volbu způsobu doručení zásilky (a to včetně zásilky určené do vlastních rukou) na soudu ( ). Nejvyšší správní soud tak z údajů v soudním spise zjistil, že krajský soud při doručování kasační stížností napadeného rozsudku postupoval striktně podle ustanovení pro doručování v řízení před správními soudy.

Z výše uvedeného má tedy Nejvyšší správní soud za prokázané, že zásilka obsahující rozsudek byla uložena dne 6. 5. 2004 u držitele poštovní licence a že stěžovatelka byla o tomto uložení právním řádem předpokládaným způsobem vyrozuměna. Lhůta 10 dnů od uložení zásilky podle tak začala běžet v pátek 7. 5. 2004 a skončila v pondělí 17. 5. 2004. Vzhledem k tomu, že si stěžovatelka do tohoto dne přes řádně učiněnou výzvu zásilku nevyzvedla, je nutno tento den považovat za den doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to i v případě, že by se stěžovatelka o uložení zásilky nedozvěděla ( ). Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy začala běžet v úterý 18. 5. 2004 a skončila v souladu s výše cit. ustanoveními v pondělí 31. 5. 2004, což byl také poslední den, kdy bylo možné předat kasační stížnost buď Krajskému soudu v Ostravě, který napadené rozhodnutí vydal, nebo Nejvyššímu správnímu soudu, popř. jednomu z uvedených soudů tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní licence. Jak Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, stěžovatelka v dané věci adresovala kasační stížnost sice správnému soudu, tj. Krajskému soudu v Ostravě, avšak podala ji k poštovní přepravě až dne 16. 6. 2004, tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti stanovené v

Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě odmítnout podle jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat její důvodností. S přihlédnutím k , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu