Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 12/2005 - 47

-47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce K. Š., zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Hálkova 1, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2003, č. j. MHMP-90771/2002/VYS/Ví/Lí, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2004, č. j. -27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2003 zamítl žalovaný žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, kterým tento úřad zamítl žalobcovu žádost o povolení změny v užívání dočasné stavby, a napadené rozhodnutí potvrdil.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce obecně uvedl, že žalovaný porušil ustanovení a stavebního zákona; rozhodl nesprávně, neboť nevzal v úvahu veškeré skutečnosti, které byly předmětem řízení, a poškodil tak žalobce na jeho právech. Konkrétně pak žalobce poukázal na to, že o námitce dalšího účastníka správního řízení, kterou měl podle žalovaného vyřešit správní orgán sám, může rozhodovat pouze soud. Pokud se nadto žalovaný neztotožnil s argumentací správního orgánu I. stupně, měl napadené rozhodnutí zrušit. Žalobním petitem se žalobce domáhal toho, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 23. 9. 2004.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku blanketní kasační stížností, podanou u Městského soudu v Praze prostřednictvím advokáta dne 29. 10. 2004. K výzvě soudu stěžovatel svou kasační stížnost doplnil; kasační důvody označil doslovnou citací ustanovení a b) , (dále jen „ “), jednak jako nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ze strany soudu, jednak jako vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl Městský soud v Praze napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Poté zopakoval svou obecně formulovanou žalobní námitku, podle níž žalovaný porušil i stavební zákon, nevzal v úvahu všechny potřebné skutečnosti a poškodil žalobcova práva. Kasační důvod spočívající ve vadách správního řízení stěžovatel blíže nerozvedl; co se pak týče nesprávného posouzení právní otázky, spatřuje ji stěžovatel v tom, že soud nevzal v potaz jeho argumentaci obsaženou v žalobě a zcela se přiklonil k věcně nesprávním záměrům a právním výkladům žalovaného. Soud podle stěžovatele nesprávně interpretoval „příslušná ustanovení stavebního zákona“ a na základě toho rozhodl ve stěžovatelův neprospěch. Stěžovatel proto navrhl, aby rozsudek městského soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů:

Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti ( ) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – kasačních důvodů neboli tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí za nezákonné. Uzavřený výčet kasačních důvodů je obsažen v : tyto důvody jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávně posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení tak jako stížní bod neobstojí, stejně jako obecné poukazy na to, že rozhodující orgán „postupoval nesprávně“, „nezabýval se argumentací“ účastníka řízení či „poškodil žalobcova práva“; absence alespoň jednoho konkretizovaného důvodu kasační stížnosti přitom představuje nedostatek, pro nějž není možno v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( ). Projevuje se zde zásada dispoziční: je na stěžovateli, aby svou kasační stížností určil meze přezkumu. Neučiní-li tak, kasační soud nemá, na základě čeho by přezkoumal napadené rozhodnutí, neboť nemůže za stěžovatele stížní body dovozovat. Neobsahuje-li kasační stížnost žádný důvod, který by ji činil způsobilou k věcnému projednání, nestíhá Nejvyšší správní soud ani nutnost přezkumu z úřední povinnosti, již mu ukládá posledně citované ustanovení.

Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle ve spojení s

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu