Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 264/2004 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele D. Y., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 3, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2004, č. j. – 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2004, č. j. - 35, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 2. 2. 2004, č. j. OAM-66/LE-B01-B02-2004, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a současně rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle . Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že správní rozhodnutí přezkoumal ve smyslu ustanovení v mezích žalobních bodů. Stěžovatel v žalobě žádal pouze o přezkoumání výroku o neudělení humanitárního azylu podle s ohledem na neexistenci důvodů stanovených v a na mimořádně tíživou životní situaci a její bezvýchodnost. Krajský soud shledal, že ministerstvo nepřekročilo meze správního uvážení, pokud došlo k tomu, že nedostatek finančních prostředků na zaplacení dluhu stěžovatelem nezakládá důvody

hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů a výsledek přezkoumání, byť velmi stručně, vyjádřilo i v odůvodnění svého rozhodnutí.

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodů uvedených v ustanovení , b) stěžovatel odmítl závěry krajského soudu, pokud jde o neudělení humanitárního azylu. Krajský soud podle stěžovatele pouze konstatoval závěry, k nimž dospělo ministerstvo a řádně neodůvodnil, proč skutečnosti tvrzené stěžovatelem v žádosti o udělení azylu nejsou důvody zvláštního zřetele hodné a nemohou být považovány za humanitární. To je zvláště významné za situace, kdy je nutné zvážit, co by čekalo stěžovatele po návratu do vlasti, který nemá kam a ke komu se vrátit a navíc mu hrozí trestní stíhání v souvislosti s tím, že není v jeho silách vrátit bance dluh. Vzhledem k tomu, že blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody, výklad tohoto pojmu závisí na uvážení správního orgánu. Toto uvážení nemůže být ani příliš široké, ale ani příliš zužující. V této konkrétní věci bylo proto nutné uvážit, zda nemohou existovat situace, kdy za určitých okolností mohou být i ekonomické důvody podřazeny pod ustanovení jako důvody humanitární. Krajský soud se také nezabýval ani tím, zda správní uvážení nepřekročilo meze zákona a zda je ministerstvo nevyložilo příliš úzce. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že jak správní rozhodnutí o neudělení azylu, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu se zákonem. Odkázalo na tato rozhodnutí a obsah správního spisu. Ekonomické problémy stěžovatele v zemi původu, ani jeho snaha o legalizaci pobytu na území České republiky nepochybně nejsou důvody zvláštního zřetele hodnými ve smyslu ustanovení . Ministerstvo proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti i návrhu na přiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítal nezákonnost rozsudku krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky tímto soudem v předcházejícím řízení, neshledal Nejvyšší správní soud tuto námitku důvodnou a plně se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Stěžovatel v žalobě uvedl, že si je vědom toho, že důvody, pro něž požádal o azyl, neodpovídají zcela přesně podmínkám stanoveným pro udělení azylu v a proto pouze žádal krajský soud o posouzení možnosti udělení humanitárního azylu podle , a to s ohledem na jeho tíživou životní situaci. Ani z obsahu žaloby tedy nejsou zřejmé konkrétní důvody, pro které by bylo lze uvažovat o udělení humanitárního azylu, a tyto důvody neuvedl stěžovatel ani později v průběhu soudního řízení.

Jak vyplývá ze správního spisu ministerstvo zkoumalo, zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a svoji úvahu vyjádřilo v odůvodnění svého rozhodnutí. Smysl institutu humanitárního azylu podle spočívá v tom, aby správní orgán měl možnost udělit azyl i v situacích, kdy není naplněn žádný z taxativně uvedených důvodů v , ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“

azyl neudělit. Správní orgán tak může podle rozhodnout za použití správního uvážení o udělení azylu z humanitárních důvodů nejen v případech, jež byly předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i v případech, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Na udělení azylu z humanitárních důvodů není právní nárok a správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení. Jeho rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů ( ). Jelikož ministerstvo řádně zjistilo a posoudilo jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi a nedovodilo z toho důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména, když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuvedl. Otázka špatné ekonomické pozice a situace stěžovatele v zemi původu, která byla tvrzena jako jediný důvod pro udělení humanitárního azylu, nevzbuzuje pochybnost o tom, že správní uvážení spočívající ve volbě rozhodnutí azyl z humanitárního důvodu neudělit, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a že premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. V žádném případě tedy nelze hovořit o voluntaristickém přístupu ministerstva.

Z důvodů výše uvedených nemohou obstát námitky stěžovatele vytýkající krajskému soudu, že pouze konstatoval závěry, k nimž dospělo ministerstvo, že řádně neodůvodnil, proč skutečnosti tvrzené stěžovatelem v žádosti o udělení azylu nejsou důvody zvláštního zřetele hodné a nemohou být považovány za humanitární a že se krajský soud nezabýval tím, zda správní uvážení nepřekročilo meze zákona a zda je ministerstvo nevyložilo příliš úzce.

V této souvislosti lze také odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. , podle něhož na udělení azylu z humanitárního důvodu ve smyslu není právní nárok a správní uvážení co do posouzení případu hodného zvláštního zřetele se pro svou povahu z přezkumné činnosti Ústavního soudu, jakož i v projednávané věci rozhodujícího obecného soudu, zjevně vymyká.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele zamítl ( ) a ve věci rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení za použití ustanovení Stěžovatel ve věci úspěch neměl a ministerstvu, které ve věci mělo úspěch, žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. května 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu