Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 11/2005 - 49

č. j. - 49

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Holcim (Slovensko) a. s., se sídlem Rohožník, Slovenská republika, zastoupený JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 6. 2003, č. j. ÚPS/915/03/Bá, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené vůči soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřímu Doležílkovi,

t a k t o :

Soudce JUDr. Jiří Doležílek n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce v dané věci podal žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 6. 2003, č. j. ÚPS/915/03/Bá.

Žalobce zaslal v rámci předmětného řízení Krajskému soudu v Ostravě své podání ze dne 20. 4. 2005, v němž vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Doležílkovi. Tuto námitku odůvodnil tvrzením, že postup tohoto soudce shledává být projevem libovůle a nerovného přístupu k účastníkům řízení, který neskýtá záruku spravedlivého procesu. Uvedený závěr pak opírá o svou nespokojenost s tím, že ve věci řízení o žalobě podané v srpnu 2003 požadoval žalobce rychlou a účinnou soudní ochranu s ohledem na povahu věci, nicméně krajský soud přesto nařídil ústní jednání až na den 20. 4. 2005. Žalobce v reakci na toto nařízení jednání požádal o jeho odročení za účelem vyhodnocení dalšího postupu, této jeho žádosti ovšem krajský soud nevyhověl. Žalobce uzavírá vznesenou námitku poukazem na to, že tento postup je stěží srozumitelný zahraničnímu klientovi a připomíná, že postupy českých soudů již přestávají být jejich věcí a jsou podrobovány evropským standardům.

Shora uvedený spis byl postoupen Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž přísluší rozhodnout o námitce podjatosti ( , - dále jen „“).

Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2005 uvedl, že nemá k věci, účastníkům řízení ani k zástupci žalobce žádný

- 2 -

č. j. - 50

vztah a nejsou mu známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování dané věci (č. l. 45 soudního spisu).

Podle ustanovení , věty druhé je z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen mimo jiné takový soudce, který se podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. V projednávané věci však tento důvod vyloučení pro podjatost není dán ani tvrzen.

Podle ustanovení , věty prvé je soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen také tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Na základě formulace námitky podjatosti je pravděpodobné, že právě tento důvod podjatosti žalobce pociťuje, když protestuje proti tomu, jak předseda senátu, jehož podjatost byla namítnuta, procesně postupoval v jeho věci. V tomto procesním postupu však podle názoru Nejvyššího správního soudu žádný důvod pro vyhovění námitce podjatosti neleží. Žalobce sice ve své námitce podjatosti popisuje svou nespokojenost s průběhem tohoto řízení a odkazuje na některé jeho aspekty, s nimiž je nespokojen, tyto jeho výtky však jeví určitou logickou inkonzistenci. Žalobce námitkou podjatosti reagoval zejména na postup krajského soudu při nařizování ústního jednání v jeho věci. Není ovšem vůbec zjevné, zda žalobcova nespokojenost pramení z toho, že bylo ústní jednání nařízeno příliš pozdě, jak vyplývá z jeho opakovaných urgencí ohledně rychlejšího postupu soudu v jeho věci; či z toho, že bylo nařízeno příliš brzo, jak naznačuje jeho žádost o odročení za účelem vyhodnocení dalšího postupu, jíž nebylo vyhověno. Není-li jasné, jaké pochybení vlastně žalobce shledává v tom, že o jeho věci je řízení patrně vedeno v souladu s pořadím, v jakém jeho věc napadla na Krajský soud v Ostravě, a že bylo v této věci nařízeno ústní jednání, tím méně je pak zřetelné, jak by bylo z tohoto postupu možno dovodit důvodnost námitky podjatosti. Posuzuje-li tedy Nejvyšší správní soud námitku podjatosti tímto pohledem a zvažuje-li dále skutečnost, že sám soudce, jehož podjatost je namítána, se vyjádřil v tom směru, že se podjatým být necítí, nezbývá než takové námitce podjatosti nevyhovět.

Co se týče poukazu žalobcova právního zástupce na nesrozumitelnost popsaného procesního postupu jeho zahraničnímu klientovi ze Slovenska, Nejvyšší správní soud na ni nemůže nijak reflektovat. Není totiž důvodné se domnívat, že žaloby žalobců majících sídlo v zahraničí by měly být projednávány přednostně mimo pořadí, v němž na soudy napadly.

Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. května 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu