Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 10/2004 - 28

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně J. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 12,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. – 12 ze dne 18. 12. 2003 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) ve výroku uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 4. 7. 2003 o odnětí plného invalidního důchodu žalobkyni a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.

Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvod dle , (dále jen „ “). Nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že v případě odnětí plného invalidního důchodu dle (dále jen „ “) byla povinna z úřední povinnosti dle rozhodnout bez nové žádosti o částečném invalidním důchodu, když v průběhu řízení mělo být zjištěno, že žalobkyně je částečně invalidní. Stěžovatelka namítá, že plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod jsou podle zákona o důchodovém pojištění dva samostatné druhy dávek, přičemž řízení o přiznání každé z nich se zahajuje na základě písemné žádosti dle Ustanovení citovaného zákona (podle něhož orgán rozhodující o plném invalidním nebo částečném invalidním důchodu rozhodne bez nové žádosti i o částečném

invalidním nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení o přiznání důchodu zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní) je ve vztahu k § 81 téhož zákona speciálním a vztahuje se pouze na řízení o přiznání důchodu, nikoliv na řízení o odnětí důchodu, které probíhalo v případě žalobkyně. Stěžovatelka považuje svůj postup, kdy odňala žalobkyni plný invalidní důchod, když přestala být plně invalidní, za zákonný, k přiznání částečného invalidního důchodu neměla důvod, neboť tomu musí předcházet nová žádost o zahájení řízení. Stěžovatelka považuje rozhodnutí krajského soudu z těchto důvodů za nezákonné a navrhuje je zrušit a vrátit k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud shrnul průběh správního řízení, během kterého byla schopnost soustavné výdělečné činnosti hodnocena posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Kutné Hoře (dále jen „OSSZ“) se závěrem, že odpovídá 15 % a žalobkyně není nadále plně ani částečně invalidní. Na základě tohoto posouzení žalovaná odňala žalobkyni plný invalidní důchod dle § 56 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u krajského soudu. V řízení o žalobě byl proveden důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště pro Středočeský kraj, která vyhodnotila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odlišně, a to hodnotou 35 %, jednání ukončila výrokem, že žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyla plně invalidní dle § 39 zákona o důchodovém pojištění, ale byla částečně invalidní dle § 44 odst. 1 téhož zákona. Soud na základě těchto skutečností konstatoval, že v řízení bylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu dle § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Postup stěžovatelky, která napadeným rozhodnutím odňala žalobkyni plný invalidní důchod, aniž by současně (i bez nové žádosti) rozhodla o částečném invalidním důchodu, označil soud za nesprávný a v rozporu s ustanovením Krajský soud žalované dále vytkl, že z rozhodnutí vyplývá, že stav žalobkyně neodpovídá plné ani částečné invaliditě, což je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Z uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí žalované zrušil pro nezákonnost dle a věc jí vrátil k dalšímu řízení, ve kterém ji zavázal znovu posoudit nárok žalobkyně na invalidní důchod a vycházet přitom ze závěru posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Neshledal, že by řízení před soudem bylo zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a ani neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné nebo že by šlo o případ, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatelka se bránila výkladu ustanovení , k němuž se přiklonil krajský soud ve svém rozhodnutí, dle kterého by byl orgán rozhodující o dávce důchodového pojištění povinen v řízení o odnětí plného invalidního důchodu rozhodnout z úřední povinnosti, t. j. bez žádosti pojištěnce, o částečném invalidním důchodu, pokud by v průběhu tohoto řízení zjistil, že občan je částečně invalidní.

Dle citovaného ustanovení , ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované, orgán rozhodující o plném invalidním důchodu nebo částečném invalidním důchodu rozhodne bez nové žádosti i o částečném invalidním důchodu nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení o přiznání důchodu ( ) zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní. Pro správný výklad tohoto ustanovení je nutno odlišovat řízení o přiznání dávky důchodového pojištění, které upravuje , a řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění ( téhož zákona). Důvody pro změnu dávky nebo její výše obsahuje ustanovení zákona o důchodovém pojištění, dle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení se důchod odejme, zanikl-li na něho nárok.

V případě žalobkyně zanikl nárok na plný invalidní důchod, neboť nebyla shledána plně invalidní, stěžovatelka tedy postupovala v souladu se zákonem, pokud jí plný invalidní důchod dle zákona o důchodovém pojištění odňala. Ze znění ustanovení vyplývá, že stěžovatelka by měla povinnost rozhodnout o částečném invalidním důchodu žalobkyně pouze v řízení o přiznání důchodu dle stejného zákona. V dané věci bylo vedeno řízení o odnětí plného invalidního důchodu dle zákona o důchodovém pojištění, což je řízení o změně poskytování dávky, nikoliv o jejím přiznání. Povinnost stěžovatelky rozhodnout o částečném invalidním důchodu žalobkyně i bez její nové žádosti dle se na ni v tomto řízení nevztahovala (stejný právní názor vyslovil Nejvyšší správní soud již v minulosti, například v rozhodnutí sp. zn. ).

Nejvyšší správní soud konstatuje, že výklad krajského soudu odpovídá znění ustanovení , platném do 31. 7. 1997. Dle této úpravy měl orgán rozhodující o plném invalidním důchodu nebo částečném invalidním důchodu rozhodnout bez nové žádosti i o částečném invalidním důchodu nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní. Dle tohoto znění se tedy jednalo o jakékoliv řízení o plném či částečném invalidním důchodu t. j. řízení o přiznání i změně dávky. Od 1. 1. 1998 byla za slova „v průběhu řízení“ vložena slova „o přiznání důchodu ( )“, čímž byl zcela jednoznačně vyjádřen úmysl zákonodárce, aby se povinnost rozhodnout o jiném důchodu vztahovala pouze na řízení o přiznání důchodu zahájené dle , nikoliv na řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky dle téhož zákona.

Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud posoudil v řízení o žalobě nesprávně právní otázku týkající se výkladu ustanovení , což stěžovatelka důvodně namítla v kasační stížnosti ( ). Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení je Krajský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu výše uvedeným ( ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne Krajský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( , věta prvá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. května 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu