Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Aps 1/2004 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce T. K., zastoupeného Václavem Kotkem, advokátem se sídlem Brno, Jeřábkova 5, proti žalovanému Městskému státnímu zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Kobližná 22, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2003, čj. - 27,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2003, čj. – 27, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.

Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobce se domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného Městského státního zastupitelství v rámci trestního řízení vedeného policií ČR, Správou Jihomoravského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, OHK – oddělení vyšetřování, pod ČVS: KVJM – 112/22 – 2000, v němž vykonávalo dozor Městské státní zastupitelství v Brně pod sp. zn. Zt 1387/2000. Postupem policejního orgánu nebylo obhájci žalobce Václavu Kotkovi umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Žalobce se proto domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo vysloveno, že se žalovanému zakazuje, aby pokračoval v porušování práva žalobce spočívajícím v neumožnění nahlédnout do trestního spisu (v návrhu rozsudečného výroku dále blíže specifikovaného) a že se žalovanému přikazuje, aby obhájci žalobce umožnil nahlédnout do (téhož) trestního spisu. Tento soud dospěl k závěru, že s ohledem na povahu „napadeného úkonu“ není splněna jedna z podmínek řízení, kterou je nezákonný zásah správního orgánu a že tento nedostatek je neodstranitelný. Dovodil, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu jen ve věcech subjektivních práv a povinností veřejnoprávního charakteru a rozhodují i v dalších věcech veřejného práva, ale jen tehdy, jestliže takovou ochranu výslovně a konkrétně zakládá. Pravomoc správního soudu k poskytování ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu je však dána jen tam, kde podle předpisů správního práva hmotného je založena pravomoc správního orgánu rozhodovat ve věcech veřejnoprávních. V této věci tomu tak nebylo, protože „napadený úkon“ byl úkonem orgánu činného v trestním řízení a správní soud proto nemá pravomoc posuzovat a přezkoumávat zákonnost tohoto úkonu, která přísluší jen orgánům, které jsou k tomu oprávněny podle trestního řádu. Z těchto důvodů krajský soud podle ustanovení žalobu odmítl.

V kasační stížnosti proti tomuto usnesení stěžovatel především uvedl, že krajský soud své rozhodnutí odůvodnil zcela shodně jako v případě svého usnesení ze dne 31. 10. 2003, čj. –39, kdy rozhodoval o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu policejního orgánu a proto mu také „poradil“, aby se nápravy domáhal u státního zástupce, zde žalovaného. Dále stěžovatel dovozuje, že se domnívá, že jeho žaloba splňovala podmínku uvedenou v ustanovení Je přesvědčen, že jeho zájem a právo na vedení spravedlivého trestního procesu, jehož součástí je i právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu, je veřejným subjektivním právem (směřuje vůči státnímu orgánu). Podle ustanovení , o státním zastupitelství, je státní zastupitelství úřadem státu určeným k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu. Veřejnou správu je pak možno vymezit negativně jako „tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a vedle soudnictví, t. j. tu činnost, která ve státní činnosti zbývá po odečtení činnosti zákonodárné a činnosti soudní.“ (Průcha P. Základy správního práva a veřejné správy – obecná část, MU Brno 1994). Z toho tedy (dle stěžovatele) vyplývá, že státní zastupitelství je správním orgánem ve smyslu a je činné v oblasti veřejné správy. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalovaný není správním orgánem a proti jeho zásahům není možné se domáhat ochrany u nezávislého soudu dle základních ustanovení , je třeba vzít do úvahy ustanovení , konkrétně, že „rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.“ A tento zákon v ustanovení výslovně připouští žalobu proti zásahu „ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru, který není správním orgánem“. Stěžovatel se domnívá, že v tomto případě by bylo zcela na místě přiznat státnímu zastupitelství povahu „jiného obdobného orgánu“ ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, neboť jeho postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizace a správa je obdobná jako u Policie ČR.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti se plně ztotožnil se závěry uvedenými v napadeném usnesení Krajského soudu v Brně a poukázal na své písemné vyjádření k žalobě. Navrhl proto, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a neshledal ji důvodnou. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Jak bylo zjištěno ze spisu sp. zn. , tento soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, čj. zamítl kasační stížnost žalobců T. K. a H. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2003, čj. – 39. V této věci se žalobci žalobou proti Ministerstvu vnitra domáhali rovněž ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, když žalovaný, resp. policejní rada npor. Mgr. K. K. v rámci stejného trestního řízení neumožnila obhájci žalobců Václavu Kotkovi nahlédnout do téhož vyšetřovacího spisu. Tímto usnesením byla rovněž žaloba odmítnuta.

Jak bylo uvedeno v tomto rozsudku (a jak ostatně dovodil v napadeném usnesení i krajský soud) ustanovení , jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, nelze vykládat bez souvislosti s ustanovením a to zejména pokud jde o výklad pojmu „správní orgán“. Pravomoc správních soudů je totiž určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Vymezení správního orgánu v ustanovení s. ř. s (orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy), jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Soudní kontrola, tedy i zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ustanovení a násl. , se pohybuje jen v hranicích veřejné správy a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě. Veřejná správa je pak v pozitivním vymezení definována v práci Hendrych D. a kol. Správní právo. Obecná část 5., rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, jako „činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů). I když to neplatí např. pro samosprávnou činnost, platí takové vymezení nesporně pro největší část veřejné správy, totiž státní správu“. Soud se proto ztotožnil s názorem Krajského soudu v Brně, vysloveným v odůvodnění napadeného usnesení, že tento soud jako soud správní neměl pravomoc přezkoumávat „úkony“ orgánu činného trestním řízení při vyšetřování, tedy i odepření práva nahlížet do trestního spisu.

Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit ani v této (t. j. nyní rozhodované) právní věci. Nepřípustnost přezkoumávání „úkonů“ v trestním řízení v rámci žaloby o ochranu před nezákonným zásahem se týká nejen vyšetřování, ale i úkonů státního zastupitelství. Pro úplnost je nutno uvést, že již ze samotného (srovnej též trestní řád) je zcela zřejmé, že „postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizace a správa“ u státního zastupitelství není obdobná jako u Policie ČR a že tedy se nemůže jednat o „jiný obdobný sbor“ ve smyslu ustanovení

Ze všech těchto důvodů nebyla kasační stížnost shledána důvodnou a proto byla zamítnuta. Stěžovateli, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nad rámec běžných výdajů nevznikly. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 18. května 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu