Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 167/2004 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. J. V., správce konkursní podstaty úpadce C. V., a. s., zastoupený JUDr. Zdeňkem Boučkem, advokátem se sídlem Antonína Slavíka 11, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad ve Vyškově, se sídlem Dobrovského 3, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vyškově (dále též „žalovaný“) ze dne 11. 12. 2000, č. j. 49894/00/341910/1067. Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl reklamaci proti svému rozhodnutí ze dne 15. 9. 2000, č. j. 45673/00, o převedení přeplatku.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) , (dále jen „ “) a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.

Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím bývalého ONV ve Vyškově ze dne 4. 6. 1990, č. j. Zem/262/90-201/1-Va, ve spojení s rozhodnutím Jihomoravského KNV ze dne 9. 10. 1990, č. j. Zem.531/1406/90-Šen, bylo tehdejšímu uživateli pozemků v k. ú. V. (právnímu předchůdci stěžovatele – J. c. U. H., s. p.) povoleno dočasné odnětí blíže specifikovaných pozemků zemědělské výrobě a za to byl vyměřen odvod ve výši 90 162 Kč ročně. Toto odnětí bylo výslovně časově vymezeno do 31. 12. 1995 a po uplynutí této lhůty se předmětné pozemky opět staly součástí zemědělského půdního fondu. Správce daně však i po tomto datu odvody za dočasné odnětí pozemků zemědělské výrobě vymáhal a na takto fiktivně vzniklé daňové dluhy započítával přeplatky na DPH. V postupu správce daně proto stěžovatel spatřuje nezákonnost, neboť bylo aplikováno ustanovení , o správě daní a poplatků, které se však vztahuje toliko na daňové nedoplatky vzniklé v souladu se zákonem. V daném řízení stěžovatel shledává rovněž vady, spočívající v rozporu skutkové podstaty, z níž správce daně a krajský soud vycházeli, s obsahem spisu. Již z přezkoumání doložených listin totiž je patrno, že neexistuje právní titul pro převod přeplatku na jiné dani na nedoplatek daně (odvodu).

Proto stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Z obsahu předmětného správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že shora citovaným rozhodnutím ze dne 15. 9. 2000 Finanční úřad ve Vyškově podle ustanovení přeplatek stěžovatele na DPH ve výši 6043 Kč převedl na úhradu nedoplatku na dani za odvod za dočasné odnětí půdy podle ustanovení , o ochraně zemědělského půdního fondu.

V reklamaci proti tomuto rozhodnutí stěžovatel namítal jeho nepřezkoumatelnost a nezákonnost, a to v podstatě ze stejných důvodů, které uvádí v kasační stížnosti (viz výše).

Žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 11. 12. 2000 tuto reklamaci zamítl, když především uvedl, že stěžovatel nesplnil podmínky zakotvené v ustanovení , tzn. nepožádal o ukončení dočasného odnětí půdy „a proto nemohlo být dočasné odnětí ukončeno a povinnost odvodu trvá i nadále“ [viz též kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu].

Součástí spisu je rovněž vyjádření Okresního úřadu Vyškov, referátu životního prostředí ze dne 17. 8. 2000, z něhož vyplývá, že k uvedenému dni tento orgán neobdržel žádost o ukončení dočasného odnětí půdy a proto nemohlo být toto dočasné odnětí ukončeno.

V podané žalobě stěžovatel toliko uvedl svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, „neboť byl a doposud je přesvědčen, že žádný nedoplatek na dani, na který by přeplatek mohl být převeden, vůči žalovanému nemá“ a v dalším se soustředil na polemiku s formou rozhodnutí žalovaného a upozornil na nesprávné poučení o opravném prostředku (reklamace namísto odvolání). Z těchto procesních důvodů považoval stěžovatel rozhodnutí žalovaného za zmatečné a nepřezkoumatelné a ve svém důsledku i nicotné.

Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného, přičemž v odůvodnění rozsudku zejména konstatoval, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když s podáním stěžovatele nakládal jako s reklamací. „Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce o neexistenci nedoplatku na dani nebylo nikterak odůvodněno, nebylo možno se jím zabývat jako žalobní námitkou.“

Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že podle ustanovení je vázán důvody kasační stížnosti. Přitom v řízení o kasační stížnosti platí zásada přísné koncentrace řízení a kasační stížnost se může opírat pouze o důvody, které stěžovatel uplatnil v řízení před soudem ( ); ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží ( ).

V projednávané věci stěžovatel namítá důvody, obsažené v ustanovení , b) , tzn. nezákonnost napadeného rozsudku soudu a vady správního řízení. K tomu je nutno uvést, že z konfrontace žaloby a kasační stížnosti vyplývá, že stěžejní důvody, na kterých je založena kasační stížnost, stěžovatel v řízení před krajským soudem neuplatnil. Jestliže totiž v odvolání (resp. reklamaci) podané proti rozhodnutí žalovaného o přeplatku stěžovatel namítl neexistenci nedoplatku na dani, neboť předmětná zemědělská půda byla odňata dočasně, v podané správní žalobě se již tato námitka neobjevila. Krajský soud, vázán jednotlivými žalobními body [ , ], se proto správně vypořádal s uplatněnými žalobními námitkami a k obecnému a neodůvodněnému tvrzení stěžovatele, že nemá žádný nedoplatek, odkázal na rozhodnutí žalovaného, který se s touto otázkou argumentačně vypořádal (viz výše). [Poznámka soudu: Pro úplnost je nutno dodat, že krajský soud sice postupoval podle , ačkoliv žaloba byla podána ještě za předchozí zákonné úpravy, nicméně v tomto směru i předchozí úprava obsažená v vycházela ze zásady koncentrace žalobního řízení – viz , .]

Za této procesní situace Nejvyšší správní soud, přezkoumávajíc napadený rozsudek krajského soudu, v něm nemohl shledat naplnění žádného z uplatněných kasačních důvodů, jelikož krajský soud v žalobním řízení plně dostál své zákonné přezkumné povinnosti, a nemohl se proto ani meritorně vyjádřit k právní otázce, nastolené v kasační stížnosti, a to je existence nedoplatku z hlediska aplikace ve spojení s v tomto konkrétním případě.

Pokud stěžovatel tvrdí, že citovaná správní rozhodnutí jsou nicotná, neboť pro rozhodnutí o převedení přeplatku na dani na jiný nedoplatek chybí právní titul, odkazuje Nejvyšší správní soud pro stručnost na stanovisko pléna, které vydal dne 29. 4. 2004 v zájmu jednotného rozhodování soudů (č. NSS), závazné pro jeho další činnost i pro činnost ostatních soudů v rámci výkonu správního soudnictví, v němž výslovně uvedl, že „soud v přezkumném řízení k žalobní námitce zjišťuje existenci vratitelného přeplatku, a to nikoli jen z hlediska, zda je či není správcem daně evidován, ale zda správce daně s přeplatkem nakládal při úhradě nedoplatků v zákonných mezích.“ Je tedy patrno, že pokud by stěžovatel předmětnou námitku uplatnil v řízení před krajským soudem, musel by se tento s existencí přeplatku vypořádat a jeho rozhodnutí v tomto směru by následně mohlo být přezkoumáno i v řízení o kasační stížnosti. Protože tak však stěžovatel neučinil, je nutno vycházet z obecné právní zásady „právo pomáhá bdělým, nikoliv spícím“.

Pokud by nicméně krajský soud na základě řádně uplatněného žalobního bodu dospěl k závěru, že pro předmětný daňový nedoplatek skutečně chybí právní titul, bylo by namístě předchozí správní rozhodnutí zrušit (pro nesprávnost či nezákonnost), nikoliv však deklarovat jejich nicotnost, neboť ani v takovém případě nelze důvodně tvrdit, že by se jednalo o neexistující rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ), a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. května 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu