Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 520/2004 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: N. P. T., zast. Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Plynární 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2004, č. j. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. 3. 2004, č. j. OAM-693/VL-10-05-2004, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení o azylu a o změně , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu byla snaha žalobce o legalizaci pobytu na území ČR. Správní orgán dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebyla shledána žádná skutečnost, která by vedla k závěru, že žadatel splnil podmínky pro udělení azylu podle . Tím byly podle názoru žalovaného splněny podmínky ustanovení .

Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek (žalobu), ve které žalovanému vytýkal porušení , o správním řízení ( ), neboť se jeho žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně a svědomitě, , když žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí; , neboť napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci; , neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce nepřesvědčilo o jeho správnosti a o postupu správního orgánu, který nevzal v úvahu veškeré skutečnosti vztahující se k jeho případu a nevypořádal se v rozhodnutí se všemi provedenými důkazy, , neboť žalobce se domníval, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v a konečně , neboť byl toho názoru, že se na něj vztahují překážky vycestování. Pokud šlo o skutkové důvody, odkázal žalobce na svoji žádost o udělení azylu a ostatní spisový materiál vztahující se k jeho žádosti o udělení azylu. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 8. 2004, č. j. - 23, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval obsah správního spisu, a dále uvedl, že z uvedeného je podle jeho názoru zcela zřejmé, že důvody uváděné žalobcem nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu taxativně uvedené v . Krajský soud se zcela ztotožnil s posouzením situace a odůvodněním napadeného rozhodnutí, tak jak je učinil žalovaný. Uvedl, že snahu žalobce o legalizaci pobytu na území ČR jako jediný důvod jeho žádosti o azyl, nelze podřadit důvodům pro udělení azylu. Konstatoval, že nelze souhlasit s námitkou žalobce ohledně porušení , a to vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s ustanovením je správní orgán povinen o této překážce rozhodnout pouze v případě, že bude vydáno rozhodnutí o udělení či odnětí azylu. Dodal, že řízení před krajským soudem nepřineslo žádné zásadní skutečnosti, v důsledku kterých by mohlo dojít ke změně v posouzení žádosti žalobce. Z těchto důvodů dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná a proto ji podle ustanovení zamítl.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost a namítal v ní důvody uvedené v Uvedl, že ze spisového materiálu žalovaného je zřejmé, že pro opuštění domovského státu stěžovatele vedly důvody, které lze označit jako důvody humanitárního charakteru, přičemž správní orgán se omezil toliko na důvody ekonomické, z nichž vyvodil závěry pro neudělení azylu. Dále uvedl, že ve spisovém materiálu absentují veškeré rozhodné skutečnosti, které mají zásadní vliv na objektivní rozhodování soudu, tudíž se jedná o neobjektivní posouzení shromážděných listinných podkladů. Tím mohlo dojít podle názoru stěžovatele i k nesprávnému vyvození závěrů v dané věci. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti podle odkladný účinek, a dále, aby rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domníval, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný dále

uvedl, že v případě stěžovatele nebyly dány žádné zvláštní zřetele hodné důvody pro udělení humanitárního azylu podle . Úmrtí rodinného příslušníka je jistě pro stěžovatele velice nepříjemnou skutečností, avšak nelze ji podřadit pod důvody udělení azylu. Pro řízení o kasační stížnosti odkázal na správní spis. Žalovaný konstatoval, že považuje kasační stížnost za neopodstatněnou, stejně tak návrh na přiznání jejího odkladného účinku, a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatel dovolává právních důvodů kasační stížnosti vymezených v ustanovení

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Podle ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12. Podle ustanovení § 16 odst. 2 cit. zákona lze takové rozhodnutí vydat nejpozději do 30ti dnů od zahájení řízení o udělení azylu.

Nejvyšší správní soud v předmětné věci z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel podal dne 2. 2. 2004 žádost o udělení azylu, ve které uvedl, že mu zemřel otec před mnoha lety, matka v roce 2003. Ve Vietnamu zůstal úplně sám a na radu známých se rozhodl odjet do ČR. Tady by chtěl žít, pracovat a oženit se. Nyní žádá o azyl, aby si legalizoval pobyt v ČR. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu na území ČR ze dne 26. 2. 2004 stěžovatel uvedl tytéž skutečnosti. Dále uvedl, že ve své vlasti se ničeho neobává, žádné problémy se státními orgány v zemi původu neměl. Na závěr podotkl, že nechce nic dodat či doplnit.

Z výše uvedeného tedy plyne, že správní orgán umožnil stěžovateli v průběhu správního řízení vyjádřit se ke všem důvodům, pro něž žádá o azyl, a měl tedy poté dostatek podkladů pro posouzení stěžovatelovy žádosti. Nelze tedy souhlasit s tvrzením stěžovatele uvedeným v kasační stížnosti o tom, že správní orgán neshromáždil dostatek důkazů pro objektivní rozhodnutí ve věci, neboť z výše uvedeného plyne opak. Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelem uplatněné důvody jsou natolik určité a konkrétní, že z nich bylo možno učinit závěry uvedené ve výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto směru je nutno připomenout, že správní orgán sice musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho důvodem předestřít důvody, pro které je azyl obvykle poskytován (shodně též rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2003).

Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s názorem vysloveným v odůvodnění napadeného rozsudku, totiž s tím, že žalobce sám označil okruh důvodů, pro které azyl žádá, za uzavřený, a ani k výslovnému dotazu nic nedoplnil. Netvrdil-li tedy stěžovatel jiné skutečnosti než ty, které byly správním orgánem zhodnoceny jako důvody ekonomické a snaha o legalizaci pobytu, byl závěr žalovaného o naplnění podmínek daných ustanovením pro zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné, správný. Nejvyšší správní soud tak nesouhlasí ani s námitkou stěžovatele, spočívající v tvrzení, že soud rozhodoval na základě nejen neúplných zjištění skutečností, ale i na základě nekompletního spisového materiálu. Ostatně stěžovatel ani neuvedl, v čem jsou skutečnosti neúplně zjištěné a v čem tuto nekompletnost spisového materiálu spatřuje. Nejvyšší správní soud tedy v posuzované věci neshledal tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení , když neshledal ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

K námitce ohledně humanitárního azylu podle Nejvyšší správní soud podotýká, že správní orgán na případ stěžovatele použil tzv. zkráceného řízení o azylovém právu, uplatňovaného na základě zjevně nedůvodného návrhu na zahájení řízení. Ve výroku napadeného rozhodnutí totiž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou, protože žadatel uvedl pouze ekonomické důvody a snahu o legalizaci pobytu. Uvedené posouzení ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky ustanovení . Jestliže se správní orgán nezabýval meritorně posouzením toho, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata ustanovení , pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek ustanovení .

Pro stěžovatele z toho však vyplývá, že v případě, kdy jeho žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , nemůže se v řízení o kasační stížnosti dovolávat posouzení azylu podle (stejně, jako by se nemohl dovolávat posouzení azylu podle ), neboť o této formě azylu nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto.

Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právním posouzením věci žalovaným a potažmo i krajským soudem. Stěžovatelem tvrzené skutečnosti nelze akceptovat jako důvody pro udělení azylu, neboť v jeho případě se nejedná o splnění azylově relevantních ustanovení .

Nejvyšší správní soud k výše uvedenému dodává, že smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu. Nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodů uvedených v . Vždy je třeba se zabývat podstatou tvrzených důvodů pro udělení azylu, kterými jsou v případě stěžovatele zejména důvody ekonomické a snaha o legalizaci pobytu. Tyto důvody však nelze považovat za důvody azylově relevantní.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení právních otázek soudem nepovažuje za nesprávné a důvod tvrzený stěžovatelem ve smyslu v posuzované věci neshledal.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel s podanou kasační stížností úspěch neměl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu