Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 65/2005 - 59

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) O. K., a b) nezl. O. K., zastoupena žalobkyní a), proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2004, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jejich návrh na ustanovení zástupce pro řízení o jejich kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2003, č. j. - 17, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 20. 9. 2002, č. j. OAM-1094/VL-07-P11-2001, kterým jim nebyl udělen azyl pro nesplnění podmínek podle , a , o azylu.

Stěžovatelky v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v ustanovení , (dále jen „ “), když namítají vady řízení.

Stěžovatelky odkazují na článek 37 odst. 2 d, podle nějž má každý od počátku řízení právo na právní pomoc v řízení před soudy. Proto žádají, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a ustanovil jim právního zástupce.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního spisu především zjistil, že stěžovatelky podaly kasační stížnost proti výše označenému rozsudku městského soudu ze dne 13. 11. 2003. V této kasační stížnosti mimo jiné požádaly o ustanovení právního zástupce pro řízení o této kasační stížnosti. V reakci na to jim městský soud poslal formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Prvá stěžovatelka tento formulář vyplnila a zaslala městskému soudu. Vzhledem k tomu, že z tohoto vyplněného formuláře vyplývalo, že stěžovatelka nemá žádné relevantní příjmy, dotázal se městský soud prvé stěžovatelky přípisem ze dne 17. 2. 2004, jak jsou vysoké její náklady spojené s pobytem v ČR a z čeho tyto náklady hradí. Na tento přípis odpověděla prvá stěžovatelka podáním doručeným na městský soud dne 27. 2. 2004, v němž uvedla, že otázky městského soudu považuje za neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života, jehož ochrana je garantována článkem 10 odst. 2 d, a přiložila znovu vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“.

V reakci na toto jednání prvé stěžovatelky vydal předseda senátu městského soudu usnesení ze dne 1. 4. 2004 napadené nyní posuzovanou kasační stížností. V něm uvedl, že prvá stěžovatelka je hlášena k pobytu mimo pobytové středisko a musí tedy mít nepochybně příjmy či majetek, z něhož hradí náklady spojené s pobytem v ČR. Vzhledem k tomu, že prvá stěžovatelka žádné příjmy neuvedla, považoval městský soud uváděné údaje za nevěrohodné a konstatoval, že neprokázala skutečnosti odůvodňující osvobození od soudních poplatků, a proto žádost stěžovatelek o ustanovení právního zástupce zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda není na závadu řízení o této kasační stížnosti skutečnost, že ani v řízení o ní nejsou stěžovatelky zastoupeny advokátem, jakkoliv se tato podmínka vztahuje podle obecně na všechna řízení o kasačních stížnostech. Zdejší soud vyšel ze své dosavadní judikatury a konstatoval, že toto obecné pravidlo se na nyní posuzovaný případ nepoužije. Vyplývá to zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. (publ. pod č. 486/2005 Sb NSS): „V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení ( s. ř s.).“

Pohledem své judikatury posoudil zdejší soud i rozhodující otázku v dané věci, tedy zda mohl městský soud ve shora popsané situaci zamítnout žádost stěžovatelek

o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti výše uvedenému rozsudku, či zda lze opravdu z d dovodit právo prvé stěžovatelky neodpovídat na dotaz městského soudu na zdroj jejích příjmů sloužících

k hrazení nákladů pobytu v ČR a z d pak dovodit právo stěžovatelek, aby jim byl v dané situaci zástupce ustanoven.

K limitům ústavního práva na zákonného zástupce se Nejvyšší správní soud ve vztahu k obdobné situaci vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. (nepublikováno), kde uvedl: „Právo na právní pomoc v řízení před soudy podle d není právem absolutním. Toto právo lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek; nelze tedy považovat za nezákonný postup soudu, který zamítne žádost účastníka o ustanovení zástupce z důvodu, že účastník řízení neprokázal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v ustanovení “

Takto stanovené pravidlo lze přitom plně aplikovat i na případ nyní posuzovaný a nic na tom nemění ani argumentace prvé stěžovatelky právem na ochranu soukromého a rodinného života podle d. Z tohoto ustanovení opravdu vyplývá, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. V tom, že soud zjišťuje okolnosti, které se potencionálně týkají soukromého a rodinného života účastníků soudních řízení, ovšem nelze spatřovat porušení tohoto práva jednak proto, že soud je vázán mlčenlivostí o skutečnostech, které takto zjistí, zejména však proto, že pokud by se o nepovolený zásah do tohoto práva jednalo, bylo by soudům obecně znemožněno kvalifikovaně a se znalostí věci rozhodovat v celé řadě soudních řízení, zejména v oblasti rodinného práva.

Lze tak uzavřít, že výklad d, z nějž ve svém přípisu k městskému soudu vycházela prvá stěžovatelka, je nesprávný a nemohl ji oprávnit k odmítnutí poskytnout informace, které po ní městský soud právem požadoval. Pokud tyto informace neposkytla, ponechala městský soud odkázaný pouze na nepřesvědčivé tvrzení, že nemá žádné příjmy, a na základě takto nepřesvědčivých podkladů postupoval městský soud správně a zcela v intencích výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu, když žádosti obou stěžovatelek na ustanovení právního zástupce nevyhověl.

Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyly shledány tvrzené vady řízení před městským soudem.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatelky, které neměly v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu