Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 22/2005 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelek a) N. Y., b) nezl. O. Y., zastoupené zákonnou zástupkyní stěžovatelkou a), obě státní příslušnice Ukrajiny, zastoupené Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2004, č. j. – 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2004, č. j. – 22, byla zamítnuta žaloba stěžovatelek proti rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 5. 5. 2003, č. j. OAM-1406/AŘ-2002, kterým byl zamítnut rozklad stěžovatelek a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 11. 2001, č. j. OAM-1406/VL-14-OL3-2001, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelkám podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelky nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že z obsahu spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka a) opustila vlast z osobních a ekonomických

důvodů a o udělení azylu požádala z důvodu legalizace pobytu. Česká republika je pro stěžovatelky cílovým státem, kde chce stěžovatelka a) pracovat. Podle názoru krajského soudu důvody, které stěžovatelka a) uvedla, nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu ve smyslu . U stěžovatelek není dán ani důvod pro udělení azylu podle . Ministerstvo mělo dostatek podkladů pro rozhodnutí podle a posoudilo neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených zákonem. Z informací o zemi původu a údajů uváděných stěžovatelkou a) nelze ani učinit závěr, že by náležely k osobám ohroženým skutečnostmi, zakládajícími překážky vycestování ve smyslu . Podle názoru soudu ministerstvo zjistilo dostatečně skutkový stav pro posouzení neudělení azylu stěžovatelkám, napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem a krajský soud neshledal ani vady správního řízení.

Proti tomuto rozsudku podaly stěžovatelky v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v , b) a d) Zejména namítaly, že rozhodnutí krajského soudu je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť krajský soud se nezabýval žalobními body – námitkami týkajícími se závažných procesních pochybení ministerstva, tj. porušením ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále namítaly, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemá náležitosti správního rozhodnutí, neboť není podepsáno oprávněnou osobou. Dále jsou přesvědčeny o tom, že toto rozhodnutí bylo vyhotoveno osobou, která je na rozhodnutí podepsána pod odrážkou „za správnost“ nikoliv v Praze, jak je uvedeno v záhlaví rozhodnutí, ale v příslušném azylovém středisku a následně doručeno stěžovatelkám, aniž by samo rozhodnutí bylo mezitím zasláno do Prahy, kde by jej stvrdil svým podpisem jako osoba oprávněná PhDr. T. H., ředitel odboru azylové a migrační politiky. Z uvedeného plyne, že ve chvíli, kdy bylo rozhodnutí předáno stěžovatelkám, nebylo toto rozhodnutí správního orgánu ještě podepsáno oprávněnou osobou a ministerstvo tak v rozhodné době dosud neprojevilo svou vůli řádným a dostatečným způsobem. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy nemohlo být a ani nebylo v době předání stěžovatelkám rozhodnutím, které by bylo bezvadné, respektive prosto závažných vad, které by mohly způsobit jeho nezákonnost. Proto se domáhaly zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky a) učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. K obsahu kasační stížnosti konstatovalo, že jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, č. j. - 58, absence podpisu oprávněné osoby na správním rozhodnutí doručeném žadatelkám o azyl nezakládá nicotnost tohoto rozhodnutí, neboť součástí správního spisu je vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou, a je i jinak bezvadné. Rozhodnutí o neudělení azylu stěžovatelkám bylo vydáno zcela podle právních předpisů a procesně správným způsobem. Z výše uvedených důvodů navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnily stěžovatelky v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Námitku stěžovatelek, že se krajský soud vůbec nezabýval porušením ze strany ministerstva, považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Stěžovatelky v žalobě namítaly, že se ministerstvo při svém rozhodování jejich žádostí o udělení azylu nezabývalo odpovědně a svědomitě, nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistilo přesně a úplně skutkový stav věci, neopatřilo si potřebné podklady pro rozhodnutí, čímž porušilo a 4 a , ale toto své obecné tvrzení nijak nekonkretizovaly. Stěžovatelky tak pouze v obecné rovině namítaly nezákonnost správního rozhodnutí, aniž by ke svým tvrzením o porušení citovaných ustanovení uvedly konkrétní argumentaci. Protože krajský soud je v souladu s vázán jak rozsahem žaloby, tak jejími důvody, přezkoumal napadené správní rozhodnutí v rozsahu vymezeném v žalobě a dospěl k závěru, že ministerstvo zjistilo dostatečně skutkový stav pro posouzení udělení azylu, napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem a že nebyly shledány ani vady správního řízení. Krajský soud tedy zcela správně přezkoumal žalobou napadené správní rozhodnutí pouze z hlediska, zda ministerstvo zjistilo přesně a úplně skutečný stav věci a zda mělo dostatek podkladů pro své rozhodnutí, aniž by se musel, s ohledem na způsob formulace žalobního bodu, těmito podklady věcně zabývat.

Pokud stěžovatelky namítaly, že rozhodnutí ministerstva nemá náležitosti správního rozhodnutí, neboť není podepsáno oprávněnou osobou a bylo vydáno zcela bez jejího vědomí, je v této části kasační stížnost nepřípustná, neboť se opírá o důvody, které stěžovatelky neuplatnily v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohly ( ).

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkami podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelky v řízení úspěch neměly, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu