Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 103/2004 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem v Jičíně, Denisova 504, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 31, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 6. 2. 2003, č. j. 4429/110/2002-Ve, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jičíně ze dne 10. 4. 2002, č. j. 19687/02/238921/2590, o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 ve výši 560 698 Kč. Rozsudek krajský soud odůvodnil tím, že v průběhu daňové kontroly bylo mimo jiné zjištěno, že v peněžním deníku stěžovatelky byly zaúčtovány dva účetní případy, a to osobní vklad na bankovní účet ve výši 25 000 Kč a příjem hotovosti do pokladny ve výši 1 700 000 Kč. Protože obě účetní operace nebyly doloženy žádným dokladem, žádal správce daně

od stěžovatelky předložení věrohodných účetních dokladů a předložení důkazů, které by prokazovaly, z jakých finančních zdrojů byly čerpány prostředky vložené do podnikání, zda se jedná o prostředky již zdaněné, event. od daně osvobozené nebo nepodléhající dani z příjmů. Krajský soud se ztotožnil se závěrem finančního ředitelství, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno. Pokud jde o problematiku původu a prokázání finančních prostředků daňovým subjektem, poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu, který opakovaně vyjádřil stanovisko, že správce daně je oprávněn požadovat na daňovém subjektu prokázání původu a zdroje finančních prostředků, resp. zda byly zdaněny, pokud jsou vloženy do podnikání a pokud je o nich takto účtováno, a to za situace, kdy dosavadní příjmy a výdaje tak, jak vyplynou z daňových přiznání, takové vklady neodůvodňují. V daném případě měl správce daně na základě daňových přiznání stěžovatelky důvodné pochybnosti ohledně přiznaných příjmů, když i přes několik let vykazovanou ztrátu vložila do podnikání osobní prostředky a neprokázala relevantními důkazy, že se jednalo o prostředky zdaněné nebo od daně osvobozené. Jestliže stěžovatelka o vložených prostředcích do podnikání účtovala, byl správce daně oprávněn vyzvat ji k prokázání toho, o jaké prostředky se jedná. Stěžovatelka původ peněz neprokázala, protože nestačí pouhá tvrzení o úsporách, vkladních knížkách apod., ale je nezbytné taková tvrzení doložit věrohodnými doklady. Krajský soud se rovněž ztotožnil s názorem finančního ředitelství, že v daňovém řízení není, na rozdíl od řízení vedeného podle , přípustné čestné prohlášení místo důkazních prostředků.

Kasační stížnost podanou v zákonné lhůtě stěžovatelka odůvodnila tím, že unesla důkazní břemeno, které ji stíhalo, když prokázala v průběhu daňového řízení veškerá svá tvrzení. Proto považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné z důvodu nesprávného posouzení. Co se týče důvodů nezákonnosti jak rozsudku krajského soudu, tak předcházejících rozhodnutí, zcela se ztotožňuje se svojí argumentací uvedenou v žalobě. Stěžovatelka dále navrhla, aby se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda ji vůbec stíhá důkazní břemeno při prokazování vkladů a zda je povinna vklady do podnikání prokazovat, neboť předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou pouze příjmy. Vklady do podnikání však příjmy podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) nejsou, neboť jde o převod peněz z vlastních zdrojů podnikatele, při kterém nedochází ke změně v osobě vlastníka těchto peněz, o kterých se neúčtuje, do obchodního majetku, kde se o příjmu podle předpisů o účetnictví podnikatelů účtuje. Jde tedy jen o peněžní operaci téže osoby. Pokud tedy není vklad do podnikání příjmem, nestíhá důkazní břemeno stěžovatelku, ale správce daně, neboť ten tvrdí, že jde o příjem, který je předmětem daně. Proto se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že v odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnilo svůj postup a na svých závěrech trvá. Proto navrhlo, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že zakládá právo správce daně požadovat prokázání údajů obsažených v daňovém přiznání, jakož i další skutečnosti rozhodné pro řádné a správné stanovení daně. Daňový subjekt má podle citovaného ustanovení jednak povinnost přiznat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl vyzván (břemeno tvrzení) a jednak povinnost své tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Co je povinen daňový subjekt prokazovat ve smyslu citovaného ustanovení má své hranice a tyto jsou v tomto ustanovení přesně vymezeny. Daňový subjekt tedy nemůže být vyzván k čemukoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí on sám. Teprve když svá vlastní tvrzení neprokáže, postupuje správce daně samostatně. V této souvislosti lze odkázat také na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 1996 publikovaný pod č. 130/1996 Sb.

V daném případě stěžovatelka účtovala o vkladech v celkové výši 1 725 000 Kč, a proto byla důvodně v souladu s § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků správcem daně vyzvána, aby prokázala, z jakých zdrojů tyto finanční prostředky získala. Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou ve smyslu § 3 zákona o daních z příjmů jsou pouze příjmy, jak správně uvádí stěžovatelka, ale i vklad může být příjmem, a to ostatním podle § 10 citovaného zákona kterým se rozumí příjem, při kterém dochází ke zvýšení majetku. Ostatní příjmy jsou v citovaném ustanovení vyjmenovány deklaratorně, a proto jimi mohou být i jiné příjmy. Jestliže tedy stěžovatelka účtovala o svých vkladech do podnikání, přičemž u správce daně vznikly pochybnosti, zda se ve skutečnosti nejedná místo vkladů o nezdaněné příjmy, důvodně ji vyzval k prokázání původu vložených finančních prostředků. Shodné závěry v řadě svých rozhodnutí vyjádřil také Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 8. 3. 2000 sp. zn. , ze dne 3. 9. 2002 sp. zn. a ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. . Pochybnosti stěžovatelky vyjádřené v kasační stížnosti, zda ji vůbec stíhá důkazní břemeno při prokazování vkladů a zda je povinna vklady do podnikání prokazovat jsou proto zcela bezpředmětné.

Názor stěžovatelky, že unesla důkazní břemeno, které ji stíhalo, když prokázala v průběhu daňového řízení veškerá svá tvrzení neodpovídá realitě. Pokud stěžovatelka k prokázání svého tvrzení, že částka 1 725 000 Kč vložená do podnikání představuje rodinné úspory za blíže neurčené období, předložila jako důkaz pouze fotokopie výplatních pásek za období let 1985 až 1990, když čestné prohlášení nemá v daňovém řízení žádnou relevanci, není tento důkaz dostačující pro závěr, že úspory jsou skutečně zdrojem vkladu.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle zamítl bez jednání postupem podle

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s, podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,

proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo a finančnímu ředitelství s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu