Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 60/2005 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: L. Z., zast. Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 2, 658 09 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností, podanou v zákonné lhůtě, se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě shora, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 3. 2004, č. j. OAM-960/VL-18-12-2004, kterým jí podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) byla zamítnuta žádost o azyl jako zjevně nedůvodná. Rozsudek pak vycházel ze skutečností tvrzených žalobkyní, totiž že důvodem její žádosti byla obava před soukromou osobou, která jí vyhrožovala z vězení za to, že ohlásila policii zranění, které jí tato osoba způsobila; na tamější policii se neobrátila přesto, že věděla, že ta řádně zasáhla, když dříve ohlásila útok, který byl vůči ní směřován. V daném případě tedy nebylo prokázáno, že by státní moc nebyla schopna či ochotna jí poskytnout náležitou pomoc.

Obsahem kasační stížnosti pak byla jediná námitka, a to že bylo porušeno její právo užívat svého jazyka v úředním styku zaručené jí d. Vzhledem k tomu, že je ukrajinské národnosti, měl správní orgán vést řízení v jazyce ukrajinském, nikoliv ruském, ve kterém není schopna jednat před úřadem a na potřebné úrovni se dorozumět. Poukazuje na ust. zákona o azylu, kdy účastník řízení má právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. Měl jí tedy být poskytnut tlumočník ukrajinského jazyka. Lze si těžko představit, že by byla schopna porozumět česky psaným úředním dokumentům a jejich náležitostem, což se týká např. schopnosti porozumět poučení. Vzhledem k tomu lze mít za to, že pro žalobkyni bylo nemožné, tento důvod uplatnit ve své žalobě ke krajskému soudu. Ani ten nepřihlédl k tomu, že jazykem žalobkyně je ukrajinština; poukazuje přitom na ust. ( v platném znění).

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka žádala, aby pohovor byl veden v ruském jazyce a z toho lze usuzovat, že byla schopna vést řízení v jazyce ruském.

Z obsahu správního spisu je patrné, že stěžovatelka v prohlášení o jazyce podle § 22 odst. 1 zákona o azylu žádala, aby bylo řízení před správním orgánem na území České republiky s ní vedeno v jazyce ruském a dále prohlašuje, že převzala poučení pro žadatele o udělení azylu na území České republiky právě v jazyce ruském, byla seznámena s jeho obsahem a porozuměla mu. V rámci pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu dne 19. 3. 2004 znovu žádala, aby pohovor byl veden v jazyce ruském a souhlasila s tlumočením paní O. N. Ve své žádosti o udělení azylu uvedla jazyk, ve kterém je schopna se dorozumět, ruský a ukrajinský. Správní spis také obsahuje stěžovatelkou ručně psané důvody žádosti o azyl psané v ruštině. Spis obsahuje protokol o předání rozhodnutí žalovaného stěžovatelce dne 30. 3. 2004 za přítomnosti tlumočníka. Žaloba byla napsána v ruštině. Krajský soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 6. 4. 2004, aby předložila překlad svého podání do českého jazyka. Nato reagovala žalobkyně tím, že skutečně žalobu v českém jazyce předložila dne 25. 5. 2004. Poté jí zaslal krajský soud poučení ve smyslu , že o věci samé bude rozhodnuto bez jednání. Na toto podání již stěžovatelka nereagovala.

Pokud jde o řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z ust. vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle zákona o azylu účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. Podle odst. 2) téhož ustanovení je účastník řízení oprávněn přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby. V daném případě stěžovatelka v průběhu správního řízení opakovaně uvedla, že ovládá ruský jazyk a žádala, aby řízení bylo v tomto jazyce vedeno. Správní orgán tak nemohl porušit citované zákonné ustanovení, pokud nezajistil k pohovoru tlumočníka z ukrajinského jazyka.

Tvrzení stěžovatelky o nedostatečném porozumění při pohovoru nenasvědčuje ani jí podaná žaloba v ruském jazyce. Proto tvrzení o nemožnosti řádně se domluvit rusky se jeví v tomto světle jako účelové.

Podle , který se použije pro řízení ve správním soudním soudnictví přiměřeně ve smyslu , účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Dle odst. 2, věty prvé, účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.

Podle účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.

Podle shora citovaných ustanovení a poučení o procesních právech ( ) je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat ve své mateřštině ( , věta druhá, ) proto poučí soud účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že tento neovládá jazyk, kterým se jednání vede. V dané věci však s ohledem na shora uvedené taková situace nenastala, neboť stěžovatelka na výzvu soudu k odstranění vad podání a další zaslané písemnosti reagovala v českém jazyce tak, že bylo nepochybné, že všem zaslaným písemnostem v českém jazyce porozuměla. Ovšem ani v kasační stížnosti netvrdí a nevytýká soudu 1. stupně, že by v důsledku jeho postupu, tj. adresování výzvy v českém jazyce, byla stěžovatelka zkrácena na svých procesních právech, vytýká se však, že krajský soud nepřihlédl k tomu, že jazykem stěžovatelky je ukrajinština. Z důvodů shora uvedených tuto výtku nelze zohlednit, protože po celou dobu řízení před správním orgánem, ale i před soudem 1. stupně stěžovatelka jednoznačně projevovala znalost ruského jazyka takovým způsobem, že nebylo důvodu pochybovat, že jde o jazyk, jemuž rozumí a s nímž je se schopna dohovořit.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl.

Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. , ve spojení s , přednostně.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ust. , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů o kasační stížnosti, když stěžovatelka neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 27. května 2005

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu