Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 97/2004 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. S., zastoupen JUDr. Blankou Šerákovou, advokátkou, se sídlem Lidická 127, 363 01 Ostrov nad Ohří, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2003, č. j. OAM - 5084/VL - 07 - 03 - 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2004, č. j. - 18,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2003, č. j. OAM - 5084/VL - 07 - 03 - 2003, zamítl žalovaný žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že pohnutkou pro podání žádosti o udělení azylu byly obavy z neznámých osob, které po stěžovateli z důvodu vlastního obohacení požadovaly platbu tzv. výpalného a dále snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Tyto důvody však

podle žalovaného nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu vyjmenované v § 12 zákona o azylu, čímž jsou naplněny podmínky § 16 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona.

Stěžovatel se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobu rozsudkem č. j. – 18 ze dne 2. 1. 2004 zamítl. Uvedl, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Žalovaný podle něj beze zbytku úplně zjistil skutkový stav, přičemž nic ze správního spisu nenaznačuje, že by se žalovaný nezabýval věcí stěžovatele odpovědně a svědomitě.

Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Vytýká v ní soudu i správnímu orgánu, že oba vycházely ze skutečnosti, že důvodem vycestování stěžovatele z vlastní země byl jeho soukromý spor s jinými soukromými osobami, který se nepokusil řešit prostřednictvím místních orgánů státní moci. Podle přesvědčení a zkušenosti stěžovatele státní orgány Ukrajiny nejsou vždy schopny zajistit svým občanům bezpečnost vůči zločineckým gangům. Vychází z případu svého bratra V. S., který v roce 1999 začal podnikat na Ukrajině, přičemž musel část svého zisku odvádět mafii. Tento jev je na Ukrajině považován za zcela normální a státní moc jej toleruje. Po několika měsících již nebyl schopen příživníkům platit a následovalo od nich vydírání a vyhrožování. Proto se obrátil na policii, kde se však pomoci nedočkal. Uvádí, že mezi policií a mafií existuje spojení. Na základě zkušeností svého bratra již stěžovatel sám nežádal o pomoc policii nebo jiné státní orgány. Proto se domnívá, že je jeho kasační stížnost oprávněná. Stěžovatel namítá důvod kasační stížnosti uvedený v , b) a d) , (dále jen „ “).

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost. V řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Proto navrhuje kasační stížnost zamítnout.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel požádal 7. 10. 2003 v České republice o azyl, když jako důvod uvedl, že jeho bratr byl majitelem baru. Mafie se dozvěděla o jeho příjmech. Začali ho vydírat, aby jim platil každý měsíc. Už nebyl schopen dále platit.

Nezákonnost rozhodnutí soudu ve smyslu může spočívat v aplikaci nesprávného právního předpisu na daný případ nebo sice v aplikaci správného právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.

Důvod uvedený v představuje vadu řízení před správním orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.

Kasační důvod podávaný pak spočívá v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Nesprávné zjištění skutkového stavu v řízení před soudem by mohlo být považováno za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí.

Z hlediska tvrzené nezákonnosti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je třeba vycházet z § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle kterého se žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná zamítne, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12. Zákon o azylu v § 12 vyžaduje jako podmínku pro udělení azylu, že žadatel o azyl je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, resp. má odůvodnění strach z takového pronásledování či z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině. Pojem pronásledování je vymezen v § 2 odst. 6 tohoto zákona tak, že jde o ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v tomto ustanovení určeného státu. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tak nejsou potíže se soukromými osobami (tzv. mafií) v domovském státě důvodem pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. - 51; č. j. - 60; č. j. - 80). Stěžovatel však neuvedl žádnou skutečnost, která by směřovala k tomu, že byl pronásledován z výše uvedených důvodů. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že pronásledování z jiných důvodů než z důvodů uvedených v § 12 není zákonným důvodem pro udělení azylu v České republice. Krajský soud v Ostravě tak správně posoudil, že během celého správního řízení stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, která by směřovala k tomu, že byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo pro příslušnost k určité sociální skupině a že tedy jím tvrzené důvody nejsou zákonem stanovenými důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Krajskému soudu tedy nelze vytknout, jestliže potvrdil postup žalovaného, který stěžovatelovu žádost o udělení azylu odmítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Námitka stěžovatele ohledně nezákonnosti rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem je proto nedůvodná.

Další námitky stěžovatele směřují k nesprávnému zjištění skutkového stavu soudem, resp. správním orgánem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu jak soud, tak i žalovaný při svém rozhodnutí vycházely z podkladů, které byly dostatečné k posouzení věci. Skutkový stav, který byl základem uvedených rozhodnutí, nevyžaduje vzhledem k výše uvedenému žádného doplnění. Jak žalovaný, tak i krajský soud jej správně zhodnotily a toto zhodnocení řádně zdůvodnily. I tyto námitky stěžovatele jsou proto nedůvodné.

Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ve spojení s Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 31. května 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu