Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 346/2004 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: B. T. O., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 38 ze dne 15. 4. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 38 ze dne 15. 4. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3507/VL - 20 - 05 - 2003 ze dne 30. 7. 2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon o řízení před žalovaným takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost jeho rozhodnutí, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Konkrétně stěžovatelka namítá, že žalovaný porušil a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále stěžovatelka tvrdí, že krajský soud se při svém rozhodování dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, neboť stěžovatelce měl být udělen azyl podle i z humanitárních důvodů podle . Stěžovatelka tak uplatňuje kasační důvody podle a b) , (dále jen „ “). Stěžovatelka z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, navíc požaduje, aby jí podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí kasační stížnosti z důvodu absence údaje o dni doručení napadeného rozsudku stěžovatelce, případně její zamítnutí pro nedůvodnost.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka v průběhu správního řízení před žalovaným svoji žádost o udělení azylu odůvodňovala svými problémy souvisejícími s nemožností získání práce v zemi svého původu. Ve Vietnamu je dle stěžovatelky těžký život, když tam žádala o práci, nikdo se s ní nebavil. Když opouštěla Vietnam, neměla práci, zjistila, že v České republice je život na vysoké úrovni, a proto přicestovala za prací sem. O azyl požádala stěžovatelka také proto, že neměla pro pobyt v České republice platné doklady. Z protokolu o pohovoru konaném dne 24. 7. 2003 pak vyplývá, že stěžovatelka měla možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, nechtěla tak však učinit, ani nenavrhla jejich doplnění. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro aplikaci a stěžovatelčinu žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu formulářového typu, v níž tvrdila, že žalovaný ve správním řízení porušil a 4, , , a , přitom argumentačně se omezila toliko na citaci těchto ustanovení, dále tvrdila, že jsou v jejím případě dány důvody pro udělení azylu podle , a to nejméně pro vztažení překážky vycestování podle . Krajský soud dospěl k závěru, že byl žalovaným aplikován důvodně, neshledal ani porušení stěžovatelkou namítaných procesních ustanovení a žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 19. 5. 2004 a ta jej napadla kasační stížností podanou na poštu dne 26. 5. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o důvody, o které stěžovatelka svoji kasační stížnost opírá, pak podle obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dovozuje důvody podle a b) , a tedy kasační stížnost je přípustná, s výjimkou té její části, v níž stěžovatelka namítá, že žalovaný se řádně nevypořádal s důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle a že podmínky z tohoto ustanovení podávané stěžovatelka splňuje. Tato tvrzení nenalézají opory v žalobě, kterou stěžovatelka determinovala rozsah přezkumné činnosti krajského soudu. Není-li kasační stížnost podle přípustná mimo jiné tehdy, opírá-li se o důvody, které nebyly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být v řízení o kasační stížnosti přezkoumáváno, ač tak učiněno být mohlo, a nebránilo-li nic stěžovatelce tuto skutečnost namítnout již v žalobě ke krajskému soudu, pak v této části je kasační stížnost nepřípustná a Nejvyšší správní soud se jí v této části zabývat nemohl. Pokud jde o zbylý obsah kasační stížnosti, ten Nejvyšší správní soud přípustným shledává.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích řádně uplatněných a přípustných kasačních důvodů ( ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Má-li Nejvyšší správní soud posoudit právní otázku splnění podmínek pro udělení azylu podle , jejichž plnění stěžovatelka tvrdí, musí se nutně nejprve zabývat otázkou, zda krajský soud přistoupil k aplikaci důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo. Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení uváděla toliko důvody spočívající v potřebě získat práci v České republice, neboť tu v zemi svého původu získat nemohla, a v potřebě legalizovat svůj pobyt v České republice, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována; výslovně poukazovala na svoji apolitičnost. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci . Posoudil-li tuto právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z , a , což také nečinil, byť se z důvodů Nejvyššímu správním soudu neznámých na str. 5 napadeného rozsudku na osmém až desátém řádku zdola vyjadřuje k možnostem přezkumu úvahy žalovaného ohledně tzv. humanitárního azylu. Za shora popsané situace tedy nemůže obstát stěžovatelčino tvrzení obsažené v kasační stížnosti, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle , ani že krajský soud splnění podmínek pro udělení azylu podle posoudil nesprávně, neboť se jejich splněním správně nezabýval.

Tvrdí-li dále stěžovatelka, že krajský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení, konkrétně pro porušení a 4, , a , pak ani tato námitka stěžovatelky není důvodná. Skutkový stav byl žalovaným zjišťován v návaznosti na tvrzení, jimiž stěžovatelka svoji žádost o udělení azylu odůvodňovala. Pokud důvody, které uváděla, nesvědčily tomu, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v , jak Nejvyšší správní soud shora podal, nebylo zapotřebí skutkový stav žalovaným dále a podrobněji zjišťovat, neboť stěžovatelčina tvrzení potřebu takového dalšího dokazování z pohledu důvodnosti aplikace nevyvolala. Tato potřeba navíc nevyplynula ani z návrhů, jež by stěžovatelka v průběhu správního řízení učinila, neboť uskutečnění takových návrhů z obsahu správního spisu nevyplývá; stěžovatelka se nehodlala seznámit s podklady rozhodnutí a výslovně se vyjádřila v tom směru, že žádné návrhy na doplnění dokazování nečiní. Z hlediska aplikace byl tedy skutkový stav žalovaným zjištěn spolehlivě ( a ) a nelze dovodit, že by se žalovaný věcí nezabýval svědomitě a odpovědně ( ). Ani blíže nespecifikovaná porušení a Nejvyšší správní soud neshledal. Pokud tedy krajský soud neshledal námitky procesního charakteru důvodnými a nezrušil pro vady řízení rozhodnutí žalovaného, pak nepochybil a ani tato nyní stěžovatelkou uplatňovaná námitka není důvodná.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu