Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 56/2004 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Pavlou Rojarovou, advokátkou se sídlem Uherský Ostroh, Veselská 710, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004 č. j. – 27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2004. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. Soudní řízení bylo zastaveno vzhledem ke zpětvzetí žaloby, které stěžovatel učinil při jednání soudu dne 13. 5. 2004.

V podané kasační stížnosti stěžovatel namítal, že úkon zpětvzetí žaloby učinil pod vlivem osobnosti soudkyně JUDr. L., která mu opakovaně doporučovala žalobu stáhnout a on, jako osoba práva neznalá, nedovedl odhadnout důsledky svého jednání. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 21. 4. 2004, který je součástí spisu, vyplývá, že podle psychiatrického nálezu MUDr. V. H. trpí stěžovatel hypoprosexií, tedy má sníženu volní stránku rozhodování. Z posudku je proto zřejmé, že má určité psychiatrické problémy. Soud vzhledem k těmto okolnostem a tomuto posudku měl důsledně poučit stěžovatele o jeho procesních právech a povinnostech, což se nestalo. Stěžovatel neměl možnost konzultovat své jednání s právním zástupcem a tím mu bylo znemožněno náležitě uplatňovat v řízení svá práva. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Ze soudního spisu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že na č. l. 20 a 21 je založen posudek PK MPSV ČR pracoviště Brno ze dne 21. 4. 2004, jehož součástí je i nález MUDr. V. H. ze dne 16. 4. 2004. Ten popisuje zdravotní stav stěžovatele tak, že jmenovaný je lucidní, orientován, aktuálně bez bludné produkce, deprese zmírněna, trvá nosofobie, hypochondrie, hypoprosexie a funkční poruchy paměti. Na č. l. 22 se pak nachází předvolánka k soudnímu jednání na den 13. 5. 2004, která byla stěžovateli doručena dne 29. 4. 2004 spolu s citovaným posudkem PK MPSV ČR. K posudku se stěžovatel vyjádřil nesouhlasně ve svém podání ze dne 7. 5. 2004. Z protokolu o jednání ze dne 13. 5. 2004 (nesprávně uvedeno dne 10. 5. 2004) pak Nejvyšší správní soud zjistil, že před zahájením jednání byli oba účastníci poučeni podle ust. a vyzváni k vyjádření, zda vznášejí námitku podjatosti vůči soudci rozhodujícímu ve věci či přítomné zapisovatelce. Žádný z účastníků tuto námitku neuplatnil. Po provedení důkazů je v protokolu zachycen projev vůle stěžovatele, v němž uvedl, že i když má zdravotní potíže a je přesvědčen, že lékaři v místě jeho bydliště jsou vůči němu zaujati, prohlašuje, že žalobu ze dne 13. 2. 2004 bere zpět a navrhuje zastavení řízení. Dále stěžovatel uvedl, že vyčká výsledku vyšetření ze dne 20. 5. 2004 pro podezření ze sklerosy multiplex a teprve poté eventuálně znovu podá žádost o příslušnou dávku. Protokol o jednání stěžovatel vlastnoručně podepsal. V následném podání ze dne 17. 5. 2004 stěžovatel uvedl, že měl zájem před soudem uvést důkazy vedoucí k podezření o podjatosti obvodní lékařky MUDr. K. a ovlivnění dalších lékařů a také o neposkytnutí potřebných informací pro posouzení žádosti o plný invalidní důchod. Při soudním jednání mu bylo třikrát doporučeno stažení žádosti s tím, že může žádat znovu, třeba za dva měsíce, že se mu určitě nějaké zdravotní potíže zhoršily a dosažení šestnácti bodů k plnému invalidnímu důchodu není tolik. Stěžovatel souhlasil se stažením žádosti, následně si však uvědomil, že to byl na něj vlastně nátlak, protože odporovat soudci v daném okamžiku neměl odvahu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle ust. v mezích stížních bodů a dospěl posléze k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podstatou stěžovatelových námitek je tvrzení, že úkon zpětvzetí žaloby nebyl při jednání Krajského soudu v Brně učiněn svobodně a krajský soud proto neměl zákonný důvod pro zastavení řízení. Nejvyšší správní soud však názor stěžovatele nesdílí. Stěžovatel svá tvrzení o nátlaku učiněném samosoudkyní JUDr. E. L. nedoložil, ba ani nepoukázal na žádné důkazy, které by tomuto nasvědčovaly. Jediným důkazem ve věci je protokol o jednání soudu ze dne 13. 5. 2004, který stěžovatel podepsal, jenž však neobsahuje nic, co by jeho tvrzení prokazovalo. Stěžovatel byl předepsaným způsobem poučen o možnosti vznést námitku podjatosti a poté byly provedeny důkazy shromážděné v rámci přípravy jednání, včetně posudku PK MPSV ČR pracoviště Brno ze dne 21. 4. 2004. Vyhlášené usnesení bylo odůvodněno a stěžovateli bylo rovněž dáno poučení o možnosti podat kasační stížnost. Protokol byl hlasitě diktován, takže stěžovatel byl s jeho obsahem seznámen. Stěžejní důkaz ve věci - výše citovaný posudek PK MPSV ČR byl stěžovateli doručen dokonce již přede dnem jednání, a to dne 29. 4. 2004, stěžovatel k němu zaujal svoje stanovisko v podání ze dne 7. 5. 2004. Pokud měl v úmyslu nechat se zastoupit při jednání advokátem, měl na jeho zajištění v době od doručení posudku do dne jednání soudu dostatek času. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že Krajský soud v Brně splnil vůči stěžovateli všechny procesní povinnosti a nepřípustný nátlak není doložen. Dále k věci Nejvyšší správní soud uvádí, že nepovažuje za prokázané tvrzení stěžovatele o snížení volní stránky rozhodování a neschopnosti odhadnout důsledky svého jednání pro neznalost práva. Nález MUDr. H. z 16. 4. 2004 sice udává u stěžovatele hypoprosexii, tedy poruchu pozornosti a soustředění, zároveň však uvádí, že dotyčný je lucidní, orientovaný a bez bludů. Stěžovatel ostatně není zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Tvrzení stěžovatele není podpořeno ani jeho vyjádřením při jednání soudu. Za situace, kdy je zákonnost napadeného správního rozhodnutí posuzována podle skutkového a právního stavu v době jeho vydání a kdy dosud provedené důkazy důchodovému nároku stěžovatele nesvědčily, je zpětvzetí žaloby a případné podání nové žádosti o dávku důchodového pojištění s ohledem na nově se vyskytnuvší choroby logickým krokem, z něhož závažné duševní postižení či snížení volních schopností stěžovatele bez dalšího dovodit nelze. Nejvyšší správní soud tedy považuje zpětvzetí žaloby učiněné stěžovatelem za úkon svobodný, vážný, určitý a srozumitelný a jako takový za dostatečně odůvodňující přijetí usnesení o zastavení řízení. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně je v souladu se zákonem a kasační stížnost podle ust. zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a 2 ve spojení s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 7. dubna 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu