Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 53/2005 - 57

– 57

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: O. Ch., zastoupeného opatrovnicí Bc. D. B., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 4. 2003, č. j. OAM-1405/VL-10-17-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2004, č. j. -24,

t a k t o :

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 28. 4. 2003 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2003, jímž mu nebyl udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu, a jímž bylo též vysloveno, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. Žalobce v této žalobě namítal porušení četných ustanovení ze strany žalovaného a navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 2. 2004, který byl žalobci doručen dne 6. 4. 2004.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 13. 4. 2004 kasační stížnost, v níž jako kasační důvod uvedl obecně formulované vady řízení před žalovaným správním orgánem, zopakoval svůj příběh a vyjádřil nevůli žít ve své vlasti, která mu není schopna zajistit ochranu lidských práv a svobod; požádal též o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na zastavení řízení o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Krajský soud v Ostravě zaslal stěžovateli v reakci na jeho žádost o ustanovení zástupce formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval jej k jeho vyplnění a opětovnému zaslání soudu do deseti dnů od doručení výzvy. Při pokusu o doručení na poslední známou adresu v soukromí dne 17. 5. 2004 nebyl adresát zastižen a zásilka se vrátila soudu s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“. Usnesením ze dne 6. 9. 2004 krajský soud následně zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení advokáta, neboť stěžovatel nedoložil soudu své majetkové poměry. Toto usnesení doručoval soud stěžovateli nejprve na jeho dřívější adresu v pobytovém středisku; odtud se však vrátila s poznámkou „odstěhoval

se bez udání adresy“. Při doručování usnesení na poslední známou adresu v soukromí nebyl stěžovatel podle sdělení pošty zastižen a zásilku si v úložní lhůtě nevyzvedl.

Soud následně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 11. 11. 2004, aby předložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zásilka obsahující toto usnesení a doručovaná na poslední známou adresu v soukromí dne 28. 11. 2004 se však soudu vrátila s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“. Usnesením ze dne 8. 12. 2004 proto soud ustanovil žalobci – jakožto účastníku neznámého pobytu – opatrovníka a poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil z následujících důvodů:

Podle § 33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

V kasační stížnosti ze dne 13. 4. 2004 uvedl stěžovatel jako svou adresu P. s. Z.; soud však v průběhu řízení zjistil, že stěžovatel je již hlášen na adrese v soukromí. Právě na tuto adresu mu proto dne 17. 5. 2004 doručoval výzvu s připojeným formulářem potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a později pak usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení advokáta a usnesení vyzývající stěžovatele k předložení plné moci zvoleného advokáta. Žádnou z těchto zásilek si však stěžovatel na této adrese nepřevzal a z obsahu doručenek lze – přes jisté nejednoznačnosti o důvodu vrácení zásilky vyznačovaném poštovními doručovateli – nejspíše usoudit na to, že se zde ani nezdržoval. Ani pokus doručit stěžovateli na adresu, kterou sám uvedl v kasační stížnosti, nebyl úspěšný. Z evidence Ministerstva vnitra přitom soud nezjistil žádnou jinou adresu, na níž by se stěžovatel mohl zdržovat.

Nemožnost zjistit místo stěžovatelova pobytu bránila již od 17. 5. 2004 rozhodnutí ve věci: jelikož krajský soud nemohl stěžovateli doručit formulář výše zmiňovaného potvrzení, a přesvědčit se tak o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nemohl mu ani ustanovit zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel sám si žádného zástupce nezvolil; přitom platí, že v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem ( , – dále jen „ “). Zastoupení advokátem je tak podmínkou řízení o kasační stížnosti: není-li tato podmínka dána, Nejvyšší správní soud se nemůže kasační stížností věcně zabývat (tj. v dikci ustanovení zákona o azylu „vydat rozhodnutí ve věci“).

Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení o kasační stížnosti podle zákona o azylu a

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu