Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 21/2005 - 40

- 41

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. B., zastoupeného Mgr. Bernardem Urbanem, advokátem se sídlem Lanškroun, nám. J. M. Marků 48, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-2035/AŘ-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004, č. j. –16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl dle žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-2035/AŘ-2002. Současně krajský soud žalobce poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

Proti uvedenému rozsudku podal žalobce kasační stížnost, zaslanou Krajskému soudu v Praze dne 12. 1. 2005. Uvedl, že o azyl požádal z důvodu mimořádně tíživých životních okolností, v jejichž důsledku se dostal do takřka bezvýchodné situace. V zemi původu je jeho život vážně ohrožen. Konkrétní důvody popsal ve svých výpovědích před žalovaným. V rámci správního řízení bylo prokázáno, že v daném případě byly dány důvody pro udělení azylu, a to minimálně dle § 14 zákona o azylu. Soud však vycházel pouze z tvrzení žalovaného a k žalobcem tvrzeným skutečnostem nepřihlédl. Navrhl zrušení napadeného rozsudku, a dále požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost dle

Podle věta první musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Krajský soud v Praze doručoval žalobci písemnost (rozsudek) na adresu H. 1121/III, P., pošta však zásilku dne 22. 11. 2004 vrátila s tím, že adresát se odstěhoval bez udání adresy. Následně soud na základě informací z databáze MV ČR zjistil, že žalobce se od 15. 9. 2004 zdržuje na adrese S. 1344, K. 5, pokusil se tedy o doručení na této adrese. V tomto případě byla zásilka poštou vrácena dne 1. 12. 2004 s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Z důvodu neznámého pobytu soud žalobci usnesením ze dne 6. 12. 2004 ustanovil opatrovníka, kterému téhož dne doručil předmětný rozsudek. Dne 27. 12. 2004 pak žalobce převzal rozsudek osobně u jmenovaného soudu, jak vyplývá z protokolu o doručení na č. l. 31 spisu.

Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy žalobci v souladu s uplynula dnem 20. 12. 2004 (pondělí). Protože kasační stížnost žalobce zaslal krajskému soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 12. 1. 2005, je zjevné, že lhůta nebyla dle zachována a tedy kasační stížnost byla podána opožděně, s čímž spojuje důsledek odmítnutí návrhu. Dodává se, že lhůta pro podání kasační stížnosti nebyla zachována ani ve vztahu k datu převzetí písemnosti žalobcem samotným, tedy ke dni 27. 12. 2004.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně a proto ji odmítl dle

Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle za použití , neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2005

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu