Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 204/2004 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupeného Mgr. Annou Michalcovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Antonínská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, č. j. - 29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Anně Michalcové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1279,30 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2004 č. j. - 29 zamítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2003 č. j. OAM-2767/VL-11-SE01-2001, kterým nebyl žalobci udělen azyl dle ustanovení , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zároveň bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona. Městský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce ve své žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že mu v Rusku hrozí pronásledování ve smyslu ustanovení , obecně formulovaná námitka žalobce, že žalovaný správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci, tedy že pravým důvodem žádosti o udělení azylu byla obava z pronásledování mafií, není důvodná. Obavu před pronásledováním ze strany věřitelů nelze podřadit pod žádnou ze skutečností, které jsou v ustanovení uvedeny jako skutečnosti odůvodňující udělení azylu, jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu . Podle městského soudu je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že žalovaný vycházel jednak z tvrzení žalobce, jednak z objektivních zpráv o situaci v zemi původu žalobce (informace Ministerstva zahraniční Spojených států o stavu dodržování lidských práv v Rusku a informace o situaci v Rusku České tiskové kanceláře), a jím učiněná zjištění lze považovat za dostatečná. Městský soud proto důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí neshledal a žalobu podle ustanovení , (dále jen „ “) jako nedůvodnou zamítl.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel včas kasační stížnost z důvodů uvedených v až d) Podle názoru stěžovatele posoudil městský soud předmětnou věc v rozporu s platným právním řádem, zejména v rozporu se . Stěžovatel shledává vážná pochybení všech doposud v řízení o udělení azylu rozhodujících orgánů. Stěžovatel uvádí, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu do Ruska, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Stěžovatel navrhuje rozsudek městského soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 29. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém uvedl, že v Rusku podnikal od dubna 1997, koncem roku 1998 přišli k němu lidé od mafie a chtěli peníze, nejdříve platil, pak odmítl, lidé od mafie jej zbili, oznámil vše na policii, tam mu sdělili, že až tito lidé přijdou znovu, má to oznámit a policie se je pokusí chytit při činu. Stěžovatel dále uvedl, že v červenci roku 1999 jej navštívili lidé, kteří mu dali pistoli k hlavě a požadovali peníze, proto se rozhodl odjet do České republiky, kde chce žít a pracovat. V pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu dne 9. 9. 2002 stěžovatel popsal cestu z Ruska přes Bělorusko a Polsko do České republiky a problémy, které měl ve vlasti jako podnikatel s mafií. Stěžovatel dále uvedl, že měl v České republice nejdříve povolen pobyt na 5 dní, protože si chtěl pobyt legalizovat na další dobu, předal své doklady neznámým Ukrajincům, kteří mu zabezpečili legální pobyt na jeden měsíc, poté zde pobýval nelegálně až do podání žádosti o azyl, tedy asi jeden a půl roku. Stěžovatel rovněž uvedl, že žádá o azyl, protože má v České republice zaměstnání a byt, nemá zde žádné problémy. O situaci po návratu do Ruska stěžovatel neuvažoval, domníval se však, že do města, ze kterého přijel, se vrátit nemůže, stejně jako do jiných měst, neboť všude jsou zřejmě kriminální živly. V doplňujícím pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu pak stěžovatel uvedl, že žádostí o azyl si za prvé chtěl legalizovat pobyt na území České republiky a za druhé předpokládal, že mu azyl umožní žít zde trvale.

Součástí správního spisu je také Zpráva o dodržování lidských práv v Rusku za rok 2001 Ministerstva zahraničí Spojených států.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle ustanovení nebo humanitárního azylu dle ustanovení .

Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že posouzení věci městským soudem je v rozporu se . Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě bylo zjištěno (stěžovatel to sám uvedl v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu a v pohovorech k návrhu), že stěžovatel z Ruska odjel, protože tam měl problémy při svém podnikání se soukromými osobami, a v České republice požádal o azyl z důvodu legalizace svého pobytu na jejím území. Je tedy zřejmé, že stěžovatel byl k odchodu ze země původu a později k podání žádosti o udělení azylu v České republice veden důvody azylově irelevantními, které nelze podřadit ustanovením , , 2 a . Žalovaný tak nikterak nepochybil, když stěžovateli azyl neudělil a městský soud správně vyslovil s jeho rozhodnutím souhlas. Nejvyšší správní soud se s postupem městského soudu a žalovaného (stejně jako s přijatým právním závěrem ve věci) ztotožňuje, neboť odpovídá příslušným ustanovením , a ve věci nebyl shledán oprávněným důvod podané kasační stížnosti dle ustanovení , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

V kasační stížnosti stěžovatele dále namítá důvody podání kasační stížnosti obsažené v ustanovení pod písmeny b) až d), které však nejsou jakkoliv blíže specifikovány. Nejvyšší správní soud má, po přezkoumání napadeného rozsudku a provedeného řízení ve věci, za to, že nedošlo k naplnění žádného z uplatněných zákonných důvodů podání kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením , podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Takovou novou skutečností je námitka stěžovatele uplatněná až v kasační stížnosti, že mu v Rusku hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Jelikož stěžovatel tuto skutečnost neuvedl v rámci řízení o udělení azylu ani v rámci řízení o žalobě, ale teprve po vydání napadeného rozsudku městského soudu, nemůže se jí Nejvyšší správní soud zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení

Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

Krajský soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za jeden úkony právní služby v částce 1000 Kč ( , a , v platném znění) a v náhradě hotových výdajů v částce 75 Kč ( téže vyhlášky), celkem 1075 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně, vypočtená dle a , činí 204,30 Kč. Ustanovené zástupkyni Mgr. Anně Michalcové se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši 1279,30 Kč, která jí bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu