Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 516/2004 - 72

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatelky: U. G. – E., zastoupena JUDr. Milanem Poláčkem, advokátem, Starobrněnská 13, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. - 21 ze dne 8. 4. 2004,

takto:

I. Řízení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zastavuje.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu JUDr. Milanu Poláčkovi, se přiznává odměna v částce 2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 27. 3. 2003,

č. j. OAM - 9225/VL - 10 - P17 - 2001, nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické potíže v zemi původu.

Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu, jíž napadla rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování podle § 91 téhož zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na svoji žádost o udělení azylu, protokol o provedeném pohovoru a dále na obsah spisového materiálu žalovaného.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 4. 2004, č. j. - 21, tak, že podání stěžovatelky ze dne 10. 4. 2003 odmítl podle ustanovení , (dále jen „“), když vyšel z toho, že nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný a nelze proto v řízení pokračovat. Krajský soud poukázal na to, že podání stěžovatelky ze dne 10. 4. 2003 postrádá podstatné náležitosti uvedené v a e) Stěžovatelka byla usnesením ze dne 28. 7. 2003, č. j. - 10, vyzvána, aby ve stanovené lhůtě 15-ti dnů od doručení usnesení odstranila vady svého podání tak, aby bylo patrno z žalobních bodů, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, případně jaké důkazy k prokázáním svých tvrzení navrhuje provést. Současně byla stěžovatelka řádně poučena, že nebude-li výzvě soudu vyhověno, soud její podání odmítne. Ve stanovené lhůtě, a ani později, však stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka osobně u Krajského soudu v Brně dne 25. 5. 2004 kasační stížnost a současně požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ustanoveným právním zástupcem pak byla k výzvě soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. - 50, kasační stížnost podáním ze dne 4. 11. 2004 doplněna.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení a e) Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se náležitostí podání ve smyslu ustanovení Stěžovatelka je přesvědčena, že její podání obsahovalo všechny základní náležitosti ve smyslu předmětného ustanovení a v mezích žalobních bodů bylo možno rozhodnout. Stěžovatelka je přesvědčena o nezákonnosti napadeného usnesení, neboť pro odmítnutí jejího podání neexistovaly relevantní důvody.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Brně byla vydána v souladu s právními předpisy. Vzhledem k uvedenému s odkazem na správní spis považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí; rovněž k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledává důvody.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ustanovení a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení a e) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší správní soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se krajský soud napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti v uvedeném směru.

Pravomocné rozhodnutí správního orgánu přezkoumává soud v řízení podle zvláštních ustanovení o řízení zakotvených v dílu prvém hlavy druhé části třetí pouze v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede ( ).

Podle ustanovení je žalobce povinen tvrdit, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti a z tohoto důvodu se může domáhat zrušení takového rozhodnutí, nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ) obsahovat náležitosti vyplývající závazně z ustanovení - f) , přičemž k základním náležitostem nezbytným pro vymezení přezkumné činnosti soudu patří označení rozhodnutí žalobou napadeného, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Ze žalobních bodů přitom musí být zřejmé důvody žalobcova přesvědčení, že napadené správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje zákonu nebo jinému předpisu, který má charakter předpisu právního, a toto jeho tvrzení musí být náležitě odůvodněno. Podle žalobce může kdykoliv za řízení žalobní body omezit, avšak rozšířit žalobu na dosud napadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Lhůta pro podání žaloby je uvedena v ustanovení a její zmeškání nelze prominout ( ).

V žalobě se stěžovatelka omezila v podstatě na vyjádření nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Z obsahu podání bylo zřejmé, že jej činí stěžovatelka, bylo označeno napadené rozhodnutí, výroky, které jsou napadány, žalobní body byly uvedeny s odkazem na některá ustanovení , o správním řízení, a to bez příslušné konkretizace. Soud proto usnesením č. j. - 10 ze dne 28. 7. 2003, vyzval stěžovatelku k doplnění podání; k tomu stanovil přiměřenou lhůtu a současně stěžovatelku poučil, že nebude-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne. Ve stanovené lhůtě však stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala.

Vzhledem k tomu, že podání stěžovatelky ze dne 10. 4. 2003 nadále vykazovalo takové vady podání, které brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí v mezích vytčených žalobních bodů ( a věta první ), Krajský soud v Brně postupovat správně, když usnesením návrh odmítl v souladu s ustanovením , neboť nebyly splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný a nelze proto v řízení pokračovat.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu ve smyslu a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podáním ze dne 29. 3. 2005 výslovně vzala zpět svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud proto řízení o přiznání odkladného účinku zastavil v souladu s ustanovením (za použití ), jak uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozsudku.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2004, č. j. - 49, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. Podle Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi JUDr. Milanu Poláčkovi odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu