Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 353/2004 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky N. T. H., zastoupené JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2004, č. j. – 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2004, č. j. - 17, byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 26. 3. 2002, č. j. OAM-6643/VL-07-P16-2001, jímž bylo řízení o udělení azylu stěžovatelce zastaveno podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Krajský soud usnesení odůvodnil tím, že napadené správní rozhodnutí, které obsahuje řádné poučení o opravném prostředku, bylo stěžovatelce předáno dne 17. 4. 2002. Protože stěžovatelka podala opravný prostředek až dne 19. 6. 2002, byl podán opožděně.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v a e) Uvedla, že ve svém důsledku nebyla o opravném prostředku poučena vůbec, a to proto, že pokud s ní ve správním řízení ministerstvo jednalo prostřednictvím tlumočníka, pak u předání písemného vyhotovení tomu tak nebylo, a tím se dostala do nerovného postavení s ministerstvem, protože neovládá český jazyk a nestačila v zákonné lhůtě opravný prostředek uplatnit. Z tohoto důvodu se domáhala zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Vzhledem ke skutečnosti, že napadeným rozhodnutím krajského soudu byla žaloba odmítnuta, mohl Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí přezkoumat pouze z hlediska jeho zákonnosti ve smyslu a nezabýval se dalšími důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti, tj. důvody uvedenými v

Doručilo-li ministerstvo stěžovatelce správní rozhodnutí v českém jazyce, nelze z toho dovozovat, že se ve správním řízení dostala do nerovného postavení s ministerstvem. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za dostačující uvést, že účastník řízení není ve správním řízení v rovnoprávném postavení ve vztahu ke správnímu orgánu, který rozhoduje o jeho právech a povinnostech. Správní orgán je součástí organizace veřejné správy a i ve správním řízení vystupuje jako reprezentant veřejných zájmů, o jejichž prosazování a dodržování musí dbát. Správní orgán ve správním řízení autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech účastníka řízení, jímž může být fyzická nebo právnická osoba, který je nositelem procesních práv a povinností. Z žádného právního předpisu nelze dovodit povinnost ministerstva doručovat účastníkovi řízení rozhodnutí přeložené do jiného jazyka, než v jakém byl vyhotoven, a stejně tak zajistit tlumočníka při doručování rozhodnutí. Opačný závěr nevyplývá ani z ustanovení . Pouze rozhodnutí vyhotovené v českém jazyce jako projev svrchovanosti českých státních orgánů nad územím České republiky, je zněním autentickým a pro všechny dotčené subjekty závazným. Rozhodne-li se cizinec žít na území státu, kde je úředním jazykem jazyk jiný než ten, jemuž rozumí, musí být srozuměn s tím, že komunikace, zejména písemná, bude vedena v jazyce úředním, v daném případě českém. Z toho musí ve vlastním zájmu vycházet, zejména za situace, kdy v cizí zemi podá jakoukoliv písemnou žádost a předpokládá písemný kontakt s orgány, které o ní rozhodují. Ministerstvo proto postupovalo v souladu se zákonem, pokud stěžovatelce doručilo své rozhodnutí v českém jazyce. Protože napadené správní rozhodnutí obsahovalo řádné poučení o možnosti podat opravný prostředek, není námitka stěžovatelky, že nebyla poučena o opravném prostředku, z důvodů výše uvedených, opodstatněná.

Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu