Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 321/2004 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobkyně: I. H., zastoupená JUDr. Štěpánem Bednářem, advokátem se sídlem Plzeň, Plynární 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2004, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 12. 2003, č. j. OAM-6355/VL-07-04-2003, byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobkyně o udělení azylu dle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „ “) .

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, která byla výše označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě jako nedůvodná zamítnuta.

V kasační stížnosti, podané proti výše citovanému rozsudku stěžovatelka uvádí, že tuto podává z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s, přičemž vadu řízení spatřuje v neúplně zjištěném skutkovém stavu a tvrdí, že žalovaný nevzal v úvahu další skutečnosti, které v řízení o azylu uváděla a opomněl fakt, že se na Ukrajině podnikatelé rekrutují z řad bývalých prominentů komunistického režimu a mají i nadále rozhodující vliv ve státní správě. Dále žalovanému vytýká, že se nezabýval možností udělení azylu z humanitárních důvodů dle .

Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Součástí podané kasační stížnosti je i návrh na přiznání odkladného účinku.

Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Žádost stěžovatelky byla zamítnuta jako zjevně neodůvodněná dle , a proto se stěžovatelka nemůže dovolávat posouzení splnění podmínek pro jeho udělení dle a . K tvrzení stěžovatelky, že jsou u ní dány důvody pro udělení humanitárního azylu uvádí, že podle jeho názoru zde nejsou dány zřetele hodné důvody pro jeho udělení, stěžovatelka neučinila žádné kroky k ochraně svých práv Kasační stížnost stěžovatelky považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku. Navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením ve spojení s přednostně.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v mezích uplatněného důvodu dle ust. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR. Azyl jako právní institut není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, jakkoli surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování. Proto např. porušování hospodářských, sociálních a kulturních práv, jejichž požívání je do značné míry závislé na stupni ekonomické vyspělosti příslušné země, nečiní z dané osoby uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, kterou je Česká republika vázána, a není tedy ani důvodem pro udělení azylu podle ustanovení azylového zákona, byť by životní podmínky v dané zemi byly sebevíc tíživé, ledaže by ekonomická opatření mající nepříznivý dopad na životní úroveň příslušné osoby byla skrytě namířena proti určité národnostní, rasové nebo politické skupině; zde by pak podle okolností případu přicházelo v úvahu naplnění podmínek pro udělení azylu.

Podle ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v zákona.

Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení o udělení azylu dne 5. 12. 2003. V žádosti o udělení azylu uvedla, že svoji vlast opustila 26. 10. 2002, do České republiky přicestovala přes Polsko 27. 10. 2002. Jako důvod žádosti o azyl uvedla, že ve své zemi pracovala v baru, přičemž jednoho dne chybělo v tržbě 800 dolarů. Majitel baru po ní a její kamarádce tyto peníze požadoval, ale ona toto odmítala, posléze odmítla i nabídku na prodej drog. V případě návratu do vlasti se bojí člověka, který jí vyhrožoval. Při pohovoru k žádosti o udělení azylu, konaném dne 9. 12. 2003 upřesnila, že se jednalo o manko ve zboží. Dále uvedla že vše ohlásila na policii, ale bylo jí řečeno, že se do toho nemá plést, známí kamarádky z řad policistů jim pak poradili, aby nic proti vedoucímu baru nepodnikali. Jiné než tyto uvedené problémy na Ukrajině neměla. Do ČR přijela na turistické vízum, pak zde nelegálně pobývala a pracovala. O azyl žádá proto aby si v ČR zlegalizovala pobyt, na Ukrajinu se kvůli problémům s mankem vrátit nechce. Jiné než tyto osobní důvody stěžovatelka v řízení a azylu neuvedla. Z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území nevyplynuly jiné důvody, než osobní potíže stěžovatelky se svým zaměstnavatelem.

Žalovaný ani krajský soud tedy nikterak nepochybili, když shledali žádost stěžovatelky o udělení azylu zjevně nedůvodnou ve smyslu citovaného ustanovení. Skutkový stav, ze kterého žalovaný i soud vycházeli má oporu ve spise a není s ním v rozporu. Jestliže v žádosti o udělení azylu a v průběhu azylového řízení uváděla stěžovatelka pouze důvody výše uvedené, nelze správnímu orgánu vytýkat, že nehodnotil skutečnosti jiné, než stěžovatelkou uplatněné. Jiné důvody potom nemohl hodnotit ani soud.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Stěžovatelka tvrdí, že skutkový stav věci nebyl žalovaným dostatečně zjištěn, neboť žalovaný nevzal v úvahu další skutečnosti, které v řízení o azylu uváděla a opomněl fakt, že se na Ukrajině podnikatelé rekrutují z řad bývalých prominentů komunistického režimu a mají i nadále rozhodující vliv ve státní správě. K této námitce stěžovatelky Nejvyšší správní soud uvádí, že se žalovaný zabýval všemi důvody pro které stěžovatelka o azyl požádala; pokud tato tvrdí, že nevzal v úvahu všechny skutečností jí uváděné, nemá toto tvrzení oporu ve správním spisu. Povinností správního orgánu je zjišťovat všechny skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Takové důvody však stěžovatelka v řízení o azylu neuváděla, ač k tomu měla dostatek příležitosti. Nejvyšší správní soud shodně se závěrem krajského soudu shledal rozhodnutí žalovaného řádně odůvodněným, jeho závěry jsou logické a jsou odrazem řádně provedeného dokazování. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků správní orgán při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán vycházel.

Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle vylučuje posouzení žádosti podle tohoto zákona. Pokud v řízení vyplynula nepochybná skutečnost, taxativně uvedená v zákona, totiž, že stěžovatelka neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v , nepochybil správní orgán, zamítl-li žádost jako zjevně nedůvodnou, aniž by zkoumal další důvody pro udělení azylu. V daném případě správní orgán rozhodne konečným způsobem ve věci, bez toho, aby zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu dle zákona. Protože pro rozhodování o udělení azylu podle , resp. 14 zákona je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle a tento důvod při postupu dle není zjišťován, nemůže správní orgán posuzovat ani naplnění důvodů pro udělení azylu dle .

Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění důvodu kasační stížnosti podle ust. , ale naopak shledal, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( za použití ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 15. dubna 2005

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu