Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 251/2004 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupená JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Tovaryšský vrch 1353/1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2004, č. j. – 27,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2004, č. j. – 27 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 26. 4. 2004, č. j. – 27 zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ministerstva vnitra ze dne 19. 11. 2003, č. j. OAM-5830/VL-10-08-2003, kterým byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka včas kasační stížnost.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvod zakotvený v ustanovení , (dále jen „“).

Stěžovatelka namítá, že v řízení před soudem byla porušena její zákonná práva, jelikož jí nebyla umožněna účast na jednání. Stěžovatelka byla přípisem soudu ze dne 6. 1. 2003 v českém jazyce požádána o vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci samé rozhodnuto bez jednání a pokud do dvou týdnů od doručení výzvy nevyjádří svůj nesouhlas, bude udělen souhlas. Poté soud rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky dne 26. 4. 2004.

Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelce nebylo poskytnuto poučení v jejím mateřském jazyce a soud tak nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení a vůči ní nepostupoval v souladu s článkem č. 37 odst. 2d, považuje stěžovatelka rozhodnutí soudu za nesprávné a má za to, že za takové situace je rozhodnutí soudu stiženo nepřezkoumatelností z důvodů vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Navrhuje rozsudek soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Současně žádá o přiznání odkladného účinku.

Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 2. 7. 2004. Popírá oprávněnost podané kasační stížnosti a domnívá se, že jeho rozhodnutí, stejně tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu se zákonem. Navrhuje kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek nepřiznat.

Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba ke Krajskému soudu v Ostravě byla sepsána a podána v jazyce ruském. Krajský soud na základě této skutečnosti ustanovil pro toto řízení usnesením ze dne 27. 11. 2003, č. j. - 8 tlumočníka z jazyka ruského Mgr. N. K. Tlumočníku uložil ve lhůtě 15 dnů přeložit stěžovatelkou podanou žalobu. Dne 6. 1. 2003 vyhotovil krajský soud přípis č. j. - 22, kterým stěžovatelku požádal o vyjádření souhlasu s tím, aby bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Předmětný přípis krajský soud neopatřil překladem do ruského jazyka. Stěžovatelka jej obdržela dne 28. 1. 2004.

S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka v soudem uložené lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud dne 26. 4. 2004 rozhodl rozsudkem bez toho, aniž by jednání ve věci nařídil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného rozhodnutí ( ve spojení s ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Stěžovatelka uplatňuje v kasační stížnosti kasační důvod obsažený v ustanovení , když namítá, že jí nebylo poskytnuto poučení v jejím mateřském jazyce a tím jí nebyla umožněna účast na řízení.

Podle ust. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“), který se použije pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ve smyslu , mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení.

Podle ustanovení účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak, než znakovou řečí.

Ve smyslu ust. má soud povinnost zachovávat rovné postavení účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Explicitní vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická nebo právnická osoba a správní orgán, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveném v d. Uvedené ustanovení zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení.

V posuzované věci má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovatelce tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Ostravě najevo vyšla, a to se zřetelem na skutečnost, že žaloba byla sepsána v jazyce ruském. Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem, když pro řízení tlumočníka ustanovil. Výzvu ve smyslu ustanovení však krajský soud zaslal stěžovatelce pouze v jazyce českém a tuto překladem neopatřil.

Jak již tento soud judikoval v rozsudku č.j. - 32 ze dne 18. 9. 2003, „předpokladem k uplatnění zákonného práva účastníka řízení jednat ve svém mateřském jazyce, resp. právu na tlumočníka (d), stejně tak i právu vyjádřit se ke způsobu projednání věci bez jednání ( ), je takové poučení, ze kterého je srozumitelný jeho obsah. Při své poučovací povinnosti má soud vycházet z okolností případu a volit takové prostředky a způsob, aby účastník nebyl na svých ústavně zaručených právech krácen.“

Obdržela-li stěžovatelka výzvu soudu, v níž jí byly sděleny skutečnosti rozhodné k uplatnění jejích práv v řízení před soudem bez dalšího v jazyce, kterému nerozuměla, tudíž jí nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud v Ostravě nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení a vůči stěžovatelce, nepostupoval v souladu s d.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu trpí vadami řízení, které zakládají jeho nepřezkoumatelnost z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto podle ustanovení zrušil rozhodnutí krajského soudu a vrací věc k dalšímu řízení. V dalším řízení se Krajský soud v Ostravě zaměří na nápravu vytýkaného pochybení, přitom volba prostředků bude záviset na úvaze soudu s ohledem na další vývoj procesní situace.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 15. dubna 2005

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu