Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 400/2004 - 57

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyň: a) O. K., b) nezl. T. K., zastoupena zákonnou zástupkyní ad a), zastoupeny Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2004, č. j. – 39,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadají kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2004, č. j. - 39, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6322/VL - 07 - 08 - 2003 ze dne 15. 12. 2003, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelek o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti popisuje, že v zemi svého původu byla nezaměstnaná, jezdila do Polska za prací, v říjnu 1990 se v zemi svého původu provdala a má tam dvě děti, které nyní žijí u její matky. V České republice žije s občanem, který má zdejší občanství a se kterým má stěžovatelka dítě (žalobkyni b/). Stěžovatelka se nesnaží uvádět účelově smyšlené důvody, pro které žádá o azyl, nezastírá, že jejím hlavním motivem jsou ekonomické důvody, které se projevily nedostatkem příležitostí k práci. Právě z těchto důvodů je třeba posuzovat, zda stěžovatelce nesvědčí některý z azylově relevantních důvodů, zejména je třeba přihlížet k tomu, že si stěžovatelka hodlá prací zajišťovat prostředky nezbytní k potřeb svých a své dcery. Krajskému soudu v Ostravě stěžovatelka vytýká, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda byly v jejím případě splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Následně stěžovatelka popisuje nebezpečí, které jí hrozí pro případ jejího návratu do země původu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, přitom svoje tvrzení sama subsumuje pod kasační důvod podávaný z , (dále jen „ “), zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatelka v průběhu správního řízení před žalovaným uváděla, že ze země svého původu vycestovala v roce 1998 z toho důvodu, že byla nezaměstnaná, že jezdila krátkodobě pracovat do Polska, že nyní v České republice vydělává peníze, které posílá matce, jež v zemi stěžovatelčina původu pečuje o její dvě děti a že v České republice žije s přítelem, se kterým má dítě. Návratu do země původu se stěžovatelka obává z toho důvodu, že by mohla mít potíže se svým manželem, který tam žije. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti, které by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohla být vystavena pronásledování, a na základě § 16 odst. 1 písm. g) žádost o udělení azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného stěžovatelka zastupující jako zákonná zástupkyně i svoji dceru, žalobkyni b), napadla žalobou, v níž opakovaně uvedla důvody, pro které žádala o azyl. Tyto důvody obsahově korespondovaly s těmi, které stěžovatelka uváděla již v řízení před žalovaným a na které nyní poukazuje v kasační stížnosti. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 21. 7. 2004, ta jej napadla kasační stížností dne 3. 8. 2004.

Stěžovatelka i žalobkyně b) byly účastníky řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobami oprávněnými. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud přípustnou. Stěžovatelka formálně uvádí kasační důvod podávaný z , tomu také odpovídá obsah kasační stížnosti. Námitkou, o kterou se přitom kasační důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle . Zbylá stěžovatelčina tvrzení, jimiž poukazuje na důvody, pro které o azyl žádala, a v nichž popisuje situaci, ve které se ocitla, samostatným kasačním důvodem nejsou a představují stěžovatelčinu argumentaci v tom směru, proč se měl Krajský soud v Ostravě zabývat důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumal, vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti ( a 3 ), přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Namítá-li stěžovatelka, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím, zda v případě stěžovatelky a žalobkyně b) nejsou dány důvody pro udělení azylu podle , pak při posouzení této námitky se musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve zabývat otázkou, zda Krajský soud v Ostravě přistoupil k aplikaci důvodně. Jen tak lze posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek pro udělení azylu podávaných z či nikoli. Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících k potřebě zůstat v České republice, neboť zde odlišně od země svého původu má práci, za kterou dostává peníze, z nichž pak uspokojuje své životní potřeby a potřeby svých dětí, navíc se pro případ svého návratu do země obává svého manžela, pak tato její tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno, ani že by byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obavy z manžela pod takové obavy subsumovat nelze. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci .

Posoudil-li otázku splnění podmínek pro aplikaci Krajský soud v Ostravě shodným způsobem, jak shora podal Nejvyšší správní soud, tj. že toto ustanovení bylo aplikováno důvodně, pak je zřejmé, že v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom Krajský soud v Ostravě k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z , což také nečinil. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z . Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodů předvídaných v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto Krajský soud v Ostravě nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval. Kromě toho Nejvyšší správní soud poukazuje i na skutečnost, že stěžovatelka v podané žalobě rozsah přezkumu, jak jej měl Krajský soud v Ostravě realizovat, ve vztahu ke splnění podmínek nevymezila. Krajský soud v Ostravě tedy nepochybil, pokud se k otázce tzv. humanitárního azylu vůbec nevyslovil. Ze všech právě uvedených důvodů tedy není stěžovatelčina námitka absence posouzení splnění podmínek pro uděleni azylu podle důvodnou.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka a žalobkyně b) neměly ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu