Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 385/2004 - 97

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. G., zastoupeného Mgr. Janou Hladíkovou, advokátkou se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2003, č. j. OAM-4091/VL-19-K03-2002, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 41,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky Mgr. Jany Hladíkové s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto o neudělení azylu žalobci (dále též „stěžovatel“) z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Žalovaný v odůvodnění uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly jeho obavy z jednání ze strany soukromých osob, které žadateli vyhrožovaly a jednou jej fyzicky napadly a dále snaha o setkání s rodiči a snoubenkou. K tomu žalovaný uvedl, že problémy se soukromými osobami se žalobce pokusil řešit jen jednorázově; poté se již na policii neobrátil, aby nevěděla, kde se žalobce zdržuje; podle žalovaného tím žalobce nevyužil všech možností ochrany, které mu byly v jeho domovské zemi k dispozici. Navíc žalobce vycestoval ze země původu až v době, kdy byl bez zjevných potíží a výslovně uvedl, že po změně místa bydliště již k výhrůžkám nedošlo. Podle žalovaného byla skutečným důvodem pro opuštění země původu snaha žalobce setkat se s rodiči a snoubenkou; tyto pohnutky však nejsou zákonnými důvody pro udělení azylu, nýbrž podléhají režimu , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedených důvodů žalovaný konstatoval, že nejsou splněny zákonné podmínky pro udělení azylu žalobci podle a b) . Dále se žalovaný vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a a k neexistenci překážky vycestování podle .

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 41, byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že v řízení o udělení azylu nebylo prokázáno, že by byl žalobce pronásledován z důvodů taxativně vymezených a nebyla prokázána ani odůvodněná obava žalobce z pronásledování z těchto důvodů. Pronásledování ze strany soukromých osob nelze podle soudu bez dalšího podřadit pod pronásledování ve smyslu . Soud uvedl, že azyl jako specifický a výjimečný právní institut nikdy nebyl a nebude univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před každým bezprávím. Soud dále konstatoval, že žalovaný se v odůvodnění řádně vypořádal nejen s důvody neudělení azylu, ale také s rozhodnutím o neexistenci překážky vycestování podle . Soud se ztotožnil i s obsahem odůvodnění rozhodnutí žalovaného a neshledal důvodnými ani obecně formulované námitky žalobce ohledně porušení ustanovení a 4, , a spr. ř. Poté, co soud shledal zákonnými rovněž rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu podle a 2 a , žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že důvody kasační stížnosti spatřuje v ustanoveních a b) Stěžovatel uvádí, že v řízení o udělení azylu došlo k porušení a 4 spr. ř., neboť žalovaný se nezabýval věcí svědomitě a odpovědně, ačkoliv jeho rozhodnutí mají být přesvědčivá, jak předpokládá ustanovení spr. ř. ve spojení s a a 3 spr. ř., podle něhož má rozhodnutí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti, mj. i řádné odůvodnění. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí o neudělení azylu podle je stěžovatel povinen řádně odůvodnit a uvést, jakými myšlenkovými procesy byl veden v rámci správního uvážení, aby jeho postupy byly soudem přezkoumatelné, což se v daném případě nestalo. Soud je přitom podle stěžovatele povinen přezkoumat, zda byly dodrženy meze správního uvážení, které v daném případě zjevně absentovalo. Žalovaný se nevypořádal rovněž s tvrzením žalobce, že je pronásledován bratry kamarádky, kteří ho nutí ke sňatku se sousedkou, a i poté, co se snažil v Rusku skrývat, byl těmito osobami donucen vrátit se do Dagestánu. Z důvodu uvedených vad řízení měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit. Stěžovatel má za to, že byla nesprávně posouzena i nastíněná právní otázka pronásledování, čímž došlo k nezákonnosti rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 41, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána v souladu s právními přepisy. Žalovaný uvedl, že se soud prvního stupně náležitě vypořádal se všemi námitkami žalobce a že stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádnou skutečnost zpochybňující správnost předchozích rozhodnutí. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovením a b) ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Prvním důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že žalovaný i krajský soud nesprávně kvalifikovaly tvrzení žalobce o pronásledování ze strany bratrů sousedky, ačkoliv tím měl být podle žalobce dán důvod pro udělení azylu; podle žalobce se žalovaný ani soud s tímto tvrzením nevypořádaly. S tímto názorem stěžovatele se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť žalovaný i soud prvního stupně se řádně zabývaly důvody žalobce pro udělení azylu. Tyto důvody však nebylo možné kvalifikovat jinak než jako obavu žalobce z jednání ze strany soukromých osob, přičemž takový důvod sám o sobě nemůže být důvodem pro udělení azylu na území České republiky. Žalovaný se s tvrzeními žalobce o jeho pronásledování v zemi původu řádně vypořádal, když uvedl, že pronásledování žalobce v zemi původu by mohlo být za splnění dalších podmínek důvodem pro udělení azylu pouze v situaci, pokud by k němu docházelo z důvodů uvedených v , a státní orgány v zemi původu by odmítaly žalobci poskytnout ochranu. O takovou situaci se však v souzené věci nejednalo, neboť žalobce uváděl pronásledování výhradně ze strany soukromých osob a navíc se na policii v zemi původu obrátil pouze jednorázově a nevyčkal ani vyřešení záležitosti. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce v řízení o udělení azylu byla žalovaným právně kvalifikována správně, a krajský soud postupoval správně, když konstatoval, že uvedené důvody nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel tuto námitku vyjma obecných odkazů na ustanovení , která měla být žalovaný v průběhu řízení o udělení azylu porušena, a kterými se Nejvyšší správní soud vzhledem k jejich obecné formulaci nezabýval, konkretizoval odkazem na nedostatečné odůvodnění správního uvážení žalovaného týkající se udělení humanitárního azylu podle . Stěžovatel je přesvědčen o tom, že správní uvážení, u něhož musí být přezkoumatelné, zda nevybočilo ze zákonem stanovených mezí, ohledně rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu podle zcela absentuje. Nejvyšší správní soud konstatuje, že se touto námitkou nemohl zabývat, neboť nebyla stěžovatelem uplatněna v žalobním řízení, ač uplatněna být mohla, přičemž podle ustanovení nejsou přípustné právní důvody kasační stížnosti, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem prvního stupně, ač tak učinit mohl. Rovněž z ustanovení vyplývá, že pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle tohoto ustanovení musela být vada správního řízení žalobcem důvodně vytýkána již v řízení před soudem prvního stupně. Žalobce však v žalobě odkaz na tuto skutečnost neuvedl, a omezil se pouze na obecně formulovaný výčet domněle porušených ustanovení . Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1 000,- Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti ze dne a 2 x 75,- Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , a d) ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy odměna advokátky činí 2 150,- Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu