Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pst 9/2003 - 32

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: Vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, proti odpůrci: politické hnutí Demokraté 92, se sídlem Karlštejnská 1145, Černošice, v řízení o návrhu na rozpuštění politického hnutí,

t a k t o :

I. Politické hnutí Demokraté 92 s e r o z p o u š t í .

II. Navrhovateli s e právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

III. Likvidátorem s e u r č u j e JUDr. Drahoslav Sojka, advokát se sídlem Rosice, Palackého nám. 46

O d ů v o d n ě n í :

Dne 26. 3. 2003 podal u Nejvyššího správního soudu navrhovatel (vláda ČR) návrh na rozpuštění politického hnutí Demokraté 92 na základě ustanovení , o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „ “), který odůvodnil tím, že odpůrce ani po pozastavení činnosti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 23/99, neučinil žádný úkon zaměřený na odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení jeho činnosti, tj. nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1996, 1997 a následující.

Odpůrce nevyužil možnosti se k návrhu vyjádřit (č. l. 12).

Podle ustanovení rozhodl Nejvyšší správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.

Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 23/99, vyplývá, že činnost odpůrce byla pozastavena proto, že nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v ustanovení zákona o politických stranách, když opakovaně nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v zákonné lhůtě výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2001.

Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona o politických stranách platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s § 1 až § 5 zákona o politických stranách nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany a hnutí.

Podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o politických stranách může při pozastavení činnosti strana a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v ustanovení § 15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany.

Ve smyslu ustanovení zákona o politických stranách o rozpuštění strany a hnutí rozhoduje na návrh vlády, případně na návrh prezidenta republiky, Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého , (dále jen „ “). Podle ustanovení rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.

Proto si Nejvyšší správní soud vyžádal vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zda v mezidobí od podání návrhu splnil odpůrce svou zákonnou povinnost a předložil alespoň dodatečně Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR výroční zprávy v podobě vyžadované zákonem o politických stranách. Podle vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 27. 1. 2005 však tak odpůrce ani dodatečně neučinil. Od roku 1998 nemá Poslanecká sněmovna v evidenci žádné výroční zprávy tohoto hnutí.

Nejvyšší správní soud má proto na základě spisu zjištěno, že odpůrce po pozastavení jeho činnosti v zákonem stanovené době jednoho roku neučinil žádné úkony k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o pozastavení jeho činnosti, tj. nepředložil výroční finanční zprávy za rok 1996 a 1997. Navíc, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 275 z 13. schůze 20. 5. 1999, č. 1063 z 25. schůze 30. 5. 2000, č. 1628 z 36. schůze 25. 5. 2001, č. 2299 z 49. schůze 3. 5. 2002, č. 495 ze 16. schůze 21. 5. 2003 a z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 z 31. schůze 7. 5. 2004 odpůrce nepředložil ani výroční finanční zprávy za roky následující (1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003).

Nejvyšší správní soud při hodnocení projednávané věci vycházel zejména z následujících úvah.

Z ústavně právního hlediska je především nutno konstatovat - a v tomto směru Nejvyšší správní soud plynule navazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR (viz zejména nález sp. zn. , in: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, str. 113 a násl.) -, že politické strany představují státem privilegované korporace soukromého práva, nezbytné v reprezentativní formě vlády, jejichž základní funkcí je vytvářet svorník mezi státem a společností tím, že aktivizují a zapojují občany do správy veřejných záležitostí. Toto jejich vymezení bezprostředně vyplývá především z y ČR a z a 22 d.

Nejvyšší správní soud se v této souvislosti ztotožňuje s předním německým konstitucionalistou K. Hessem, který zformuloval tzv. statusovou teorii politických stran [K. Hesse: Die verfassungsrechtliche Stellung der politischen Parteien im modernen Staat, in: G. Ziebura: Beiträge zur allgemeinen Parteienlehre, str. 124 a násl.], kterou je možno označit za obecně uznávanou ústavně právní evropskou doktrínu. Podle této teorie mají politické strany naplňovat status svobody, rovnosti a veřejnosti. Podstata této teorie vychází z myšlenky, že politické strany se nacházejí v určitých typech vztahů: ke státu, k ostatním politickým stranám a ke společnosti. Pro vztah politických stran ke státu by měl být určující status svobody, pro vztah k ostatním stranám status rovnosti a pro vztah ke společnosti status veřejnosti (transparentnosti).

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,

že podaný návrh je důvodný, neboť z uvedených údajů vyplývá, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy a neodstranil tak stav, pro který byla jeho činnost pozastavena. Neučinil tak ani v době rozhodování Nejvyššího správního soudu. Odpůrce proto nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v ustanovení § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může být rozhodnuto o pozastavení činnosti politické strany (politického hnutí) a následně v souladu s § 13 odst. 6 uvedeného zákona i o jejím rozpuštění.

Podle názoru zdejšího soudu odpovídá smyslu ustanovení § 14 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 6 zákona o politických stranách, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 citovaného zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí a následně i její rozpuštění. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 , podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově porušily, ale toto porušování má charakter perpetuálního chování - viz znění § 4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.

Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o rozpuštění uvedeného politického hnutí.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , když úspěšnému navrhovateli, který by jinak měl na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec jeho běžné činnosti.

Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní soud likvidátorem JUDr. Drahoslava Sojku, advokáta se sídlem Rosice, Palackého nám. 46, který bude postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci majetku a závazků obchodních společností (§ 12 odst. 4 zákona o politických stranách).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených v a násl. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.

V Brně dne 21. dubna 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu