Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 58/2003 - 70

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Hanou Dleštíkovou, advokátkou, se sídlem Riegrova 16, Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 41 ze dne 23. 6. 2003,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 29. 7. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o plný invalidní důchod, neboť nesplnil podmínky Své rozhodnutí odůvodnila posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 10. 7. 2002, podle něhož stěžovatel není plně invalidní, protože jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 50 %.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s tehdy platnou právní úpravou opravný prostředek ke Krajskému soudu v Ostravě, ve kterém namítá, že jeho stávající zdravotní stav mu nedovoluje vykonávat jeho původní zaměstnání - ostrahu u bezpečnostní služby, ani žádné jiné povolání. Necítí pravou část obličeje a hlavy, má stálé bolesti hlavy a závratě. K tomu přistoupila okolnost, že mu při operaci byl ustřižen trojklaný nerv. Proto se nechal vyšetřit v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde bylo zjištěno, že nemůže vykonávat vůbec žádnou práci, další operace by byla riskantní. Proto se domnívá, že jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o více než 66 % a splňuje proto zákonné podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2003, č. j. - 41, opravný prostředek (žalobu) zamítl. V odůvodnění uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u stěžovatele činil nejméně 66 %. Svá skutková zjištění opírá soud jednak o výpovědi a písemná podání stěžovatele, jednak o napadené rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2002, o posudek posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Olomouci ze dne 10. 7. 2002 a dále o posudky posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2003 a ze dne 11. 4. 2003.

Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě. V ní kromě popisu svého zdravotního stavu namítá, že nebylo přihlédnuto k jeho vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a že se v posudku posudkové komise ministerstva vůbec nepromítá ustřižení trojklaného nervu. Dále namítá, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku. V doplnění kasační stížnosti uvádí, že podává kasační stížnost z důvodu uvedeného v , (dále jen „ “), a že jeho schopnost pracovat je prakticky nulová, neboť s jeho postižením by musel mít vytvořeny zvláštní pracovní podmínky.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 3 ).

Stěžovatel namítá důvod obsažený v , podle kterého lze namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Namítaný důvod lze však podřadit i pod , jenž spočívá v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být, pokud by soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě zjištěné v rozporu se zákonem, nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy v hodnocení důkazů je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, by mohl být považován postup soudu, v jehož důsledku by za podklad rozhodnutí soudu byl vzat neúplný či nepřesvědčivý posudek posudkové komise ministerstva ve věci rozhodného zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu (žalované). V daném případě oba důvody směřují k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu (zdravotního stavu stěžovatele), a to jednak v řízení před správním orgánem (žalovanou) a dále v řízení před soudem.

Podle , o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je , kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, která v příloze č. 2 obsahuje procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

K námitce nesprávného zjištění skutkového (zdravotního) stavu stěžovatele Nejvyšší správní soud konstatuje, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou; soud k ní nemá potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy v řízení takto získané. V řízení, které je přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud opatřuje posudek posudkové komise ministerstva; pokud tento posudek není ve svém obsahu úplný a svými závěry přesvědčivý, opatří si znalecký posudek znalce v oboru posudkového lékařství.

Zásadní význam pro soudní rozhodnutí tak má posudek posudkové komise ministerstva. Proto musí z něho vyplývat, že komise se řídila a , kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, nebo-li zasedala ve stanoveném složení, zda a jak přihlédla při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti k výsledkům vlastního šetření, zda a jak vycházela z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného. Posudek musí konečně obsahovat posudkový závěr o zdravotním stavu posuzovaného a v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i zdravotní postižení, které je jeho příčinou ( ) a míru poklesu schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti vyjádřenou v %.

S tím souvisí skutečnost, že při vypracovávání posudku vystupuje do popředí požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku a nezbytnost přesné formulace posudkových

závěrů, odpovídající zákonem vymezeným pojmům. Úplnost spočívá v tom, že se komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi podle a a požadavek přesvědčivosti splňuje posudek obsahující náležité zdůvodnění posudkových závěrů.

Není v možnostech soudu, aby posoudil věcnou správnost posudku (zdravotní stav stěžovatele). Proto se přezkumná činnost soudu musí omezit na přezkum výše uvedených formálních náležitostí posudku, zejména pak jeho úplnosti a přesvědčivosti. Vykazuje-li posudek nedostatky těchto náležitostí, uloží soud posudkové komisi jeho doplnění či může ustanovit znalce z příslušného oboru a odvětví zdravotnictví. Nevzbuzuje-li naopak obsah posudku pochybnosti o své úplnosti, správnosti a přesvědčivosti, není důvodu pro doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví.

Ze soudního spisu bylo zjištěno, že krajský soud rozhodoval na základě posudku posudkové komise ministerstva ze dne 17. 1. 2003. Podle něj byl stěžovatel k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované jen částečně invalidní. V jeho případě šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Zdravotní stav pro jednání komise byl doložen zdravotní dokumentací ošetřujícího praktického lékaře v Olomouci, nálezem neurologickým Centra pro léčbu bolesti při NCH klinice FN Olomouc, nálezem psychiatrickým a psychologickým vyšetřením. Posudková komise stanovila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly VI, odd. A, položky 2, písm. d) přílohy č. 2 na 50 % a konstatovala, že pro užití této vyhlášky (procentní zvýšení horní hranice o 10 %) nebyly zjištěny posudkově významné skutečnosti. Při tomto zdravotním stavu může stěžovatel vykonávat psychicky nenáročnou, lehkou fyzickou práci bez nošení a zvedání těžkých břemen, s možností změny pracovní polohy, bez práce ve vynucených polohách, bez dlouhých pochodů (v nerovném terénu) a stání, bez nadměrného přetěžování dolních končetin, v klimaticky vhodném prostředí s možností dodržování pravidelné životosprávy, bez nočních směn a práce ve výškách.

V podání ze dne 17. 2. 2003 v řízení před krajským soudem se stěžovatel vyjádřil k tomuto posudku a uvedl, že trvá na své žalobě, že opět nebylo zohledněno ustřižení trojklaného nervu. Poukazuje v něm na to, že komise úplně přehlédla, že si již po dvou třech hodinách musí jít lehnout k odpočinku na 45 minut. Posudek byl podle něj vypracován od zeleného stolu, opírá se výhradně o zdravotnickou dokumentaci. V poslední době upadl do bezvědomí a při poslední této události si zlomil levou ruku.

Vzhledem k těmto námitkám stěžovatele si krajský soud vyžádal doplnění posudku. Nového jednání posudkové komise byl účasten i stěžovatel. V doplnění posudku ze dne 11. 4. 2003 posudková komise setrvala na svém původním posudkovém závěru. Komise se zabývala i námitkami ohledně postižení trojklaného nervu (trigeminu). Učinila v tomto směru závěr, že nejde o charakteristickou neuralgii trigeminu záchvatového charakteru s pauzami klidu, proto i terapie používaná při tomto onemocnění je problematická a nemocného přesunula do péče psychologů a psychiatrů.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudková komise se dostatečně vypořádala se všemi okolnostmi, které stěžovatel uplatňoval v průběhu řízení o žalobě (opravném prostředku). Ztotožňuje se s názorem krajského soudu, že posudek včetně jeho doplňku je úplný, přesvědčivý, podrobně odůvodněný, byl vypracován v řádném složení komise za přítomnosti odborného lékaře, podle stěžovatelova rozhodujícího zdravotního postižení. Neshledal důvod pro další znalecký posudek znalce v oboru posudkového lékařství.

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vychází mj. ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření. V tomto ohledu posudek nevzbuzuje pochybnosti (vyšel z výše uvedených vyšetření neurologů, specialistů na chronické bolesti, psychiatrů a psychologa); stěžovatel polemizuje s posudkovým hodnocením, které procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovilo na 50 %; tento závěr však přináleží posudkovým lékařům a názor jiného, byť zdravotnického zařízení či pracoviště (ve stěžovatelově případě mělo jít o vyšetření z Ústřední vojenské nemocnice v Praze), není pro tento posudkový nález směrodatný. Charakter stěžovatelova postižení a jeho vliv na schopnost výdělečné činnosti byl jasně v posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí doložen. Proto existence vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze (stěžovatel ostatně blíže nikde neuvádí, co bylo předmětem tohoto vyšetření a kdy mělo proběhnout) samo o sobě pro posudkový závěr nemohlo mít zásadní význam.

Za této situace, podle názoru Nejvyššího správního soudu, není důvodu pochybovat o správnosti závěrů posudkové komise a krajský soud proto nepochybil, jestliže z nich vycházel a posléze jako zákonné důvodně potvrdil přezkoumávané rozhodnutí žalované, jímž byla stěžovateli zamítnuta žádost o plný invalidní důchod.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl, shledav ji z výše uvedených důvodů nedůvodnou ( ).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a 2 ve spojení s , když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovaná sice ve věci úspěšná byla, avšak zákon jí právo na náhradu nákladů nezavedl.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 22. dubna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu